1000 a 1 roadtrip: Japonsko den 2.- Nara

Neděle 20.3.

Vstáváme v pět a za půl hodiny vyrážíme na nádraží. Nevím totiž, jak dlouho tam budeme hledat vlak, Tokyo station je obrovské. Jde to ale hladce, nástupiště jsou perfektně značená a dvacet minut před odjezdem už sedíme na svých místech. Z Tokya vyjíždí shinkansen prázdný, ale po cestě se plní. Je zataženo, takze Fuji vůbec nevidíme. V Kyotu přestupujeme na Nara line, která je ůplně narvaně a za 45 minut jsme v Naře. Našli jsme skříňky a nacpali do nich batohy a tašky a v pekárně v prvním patře jsme si dali snídani.

Hned u Nara station začíná ulice s restauracemi a obchody, která vede k nejznámějším chrámům v Naře. Naproti jezírka Sarusawa-ike je chrám Kofuku-ji s šestihrannou halou a pětipatrovou pagodou. U ní potkáváme první srnky a já si kupuju speciální srnčí sušenky, kterými je pak celou cestu krmím.

Pokračujeme dál na východ a pak odbočujeme doleva, kde projdeme pod obrovskou branou Nandaimon gate, která značí, že se blížíme k chrámu Todai-ji. Budova chrámu je vysoká přes 20 metrů a je to největší dřevěná stavba na světě. V ní totiž sedí šestnáctimetrový bronzový budha. Stavba je to opravdu impozantní, stejně tak i socha.

Ještě dále v parku na kopci jsou chrámy Sangatsu dó a Nigatsu dó, druhý jmenovaný má terasu s krásným výhledem na Naru. Odtud jsme se dali jižně přes kopec a začali klesat k Kasuga Shrine. Do něj se platí vstup 500Y. Na nádvoří roste obrovský cedr, po obvodu chrámu visí spousta luceren a jednu chodbu chrámu mají zatemněnou a v ní ty lucerničky rosvícené.

Vydali jsme se na zpáteční cestu k vlaku a abysme nešli s davy, odbočili jsme na pěšinu kolem oploceného výběhu se srnkami. Tam ale cestička končila. Přece se nebudeme vracet a tak jsme pokračovali po trávě podél plotu, preskočili potok a už jsme viděli za loukou silnici. Prošli jsme krásným parkem, kde už kvetlo pár sakur a byli jsme zpět na ulici, po které jsme přišli. Neměli jsme chuť vybírat restauraci a tak jsme vešli do levné curry restaurace. Můj salát byl hodně malý, ale Tomovo curry bylo naopak slušně velké, tak se se mnou rozdělil.

Vyzvedli jsme bagáž ze skříněk a hned nastoupili do vlaku do Kyota, tentokrát jsme si i sedli. Přes Kyoto jsme jeli proto, že JR nemá přímý spoj mezi Narou a Osakou, do Osaky bysme si přímou cestu museli platit. V Kyotu jsme se zeptali na místenky do Hiroshimy, ale že už je vše v příštím vlaku vyprodané, tak máme nastoupit do prvních vagónů, ty jsou bez místenek. Trochu jsme se báli, jestli si sedneme, ale volných míst bylo ve vlaku jestě dost. V Osace jsme museli přestoupit na jiný shinkansen, to už jsme si ani nešli pro lístky a rovnou šli do vagónu bez místenek. Jak jsme ráno sice neviděli Fuji, tak jsme aspoň večer viděli Himeji hrad, který hrdě stojí uprostřed města. Hotel v Hiroshimě jsme měli hned u nádraží, jen jsme přešli řeku. Neměli už volné nekuřácké pokoje, jen kuřácké, smrdělo to tam dost, ale postel byla velká a peřina teplá (v pokoji bylo 20 stupňů a žádné topení) takže spokojenost.