Seoul

Prázdniny doma byly krásné, ale jednou skončit musely. Aby se nám do Manily vracelo o trošku lépe, naplánovali jsme si den a půl přestup v Seoulu.

Desetihodinový let mi rychle utekl, asi jsem spala víc, než se mi zdálo. Bohužel jsme si museli vyzvednout kufr, protožeho na letišti nenechávají déle než do druhého dne po odletu, tak jsme se šli podívat, co chtělí za úschovu zavazadel. Bylo to dost drahé, tak se rozhodlo, že kufry táhnem s sebou.

Z letiště (které je od Seoulu vzdálené tak dvacet kilometrů) se do centra dá dostat jak vlakem, tak spoustou různých autobusů. V automatu si zadáte, na jakou stanici chcete jet a ten vám pak vyplivne lístek (cca 10000 KRW – South Korean Won) i s číslem busu. Cesta trvala necelou hodinku a dojeli jsme přímo na zastávku metra u hotelu. Paráda. Po nezbytné sprše a zkontrolování převáženého jídla a pití (relativně bez úhony, akorát slivovici v mém kufru lehce povolili uzávěry, takže veškerý obsah kufru byl provoněn typickou vůní pálených švestek) jsme se vydali objevoval krásy Korei.

Protože jsme se na letišti zasekali déle, než jsem počítala, operativně jsem upravila prohlídkovou trasu (což se druhý den ukázalo jako osudová chyba) a vyrazili jsme pěšky na Gyeongbok-gung Palace. Veliký komplex v centru města kontrastuje s moderními budovami na jihu a horami na severu. Za vstup dáte 3000 Wonů, nebo můžete koupit pemanentku na vstupy do čtyř paláců za 10000 Wonů. Nevíme, který je čtvrtý palác, proto kupujeme jednovstupové lístky. Komplex je prašný, zahrady jsou asi až vzadu, tak daleko ale nejdeme a pokračujeme do Bukchon Village, čtvrti se starými domečky a uličkami. Na hlavní ulici je spousta obchodů, restaurací a kaváren. Máme žízeň a tak do jedné zalézáme a dáváme si ledový čaj. Můj je dost sladký, ale i tak výborný. Timing máme perfektní, spouští se krátký liják. Jak se přežene, vycházíme schody do kopce, do srdce staré čtvrti. Je zde moc pěkný výhled na město.

Druhý chrám necháváme na zírta (toť ta fatální chyba) a vracíme se směrem k hotelu přes Insadong-gil, nákupní a turistickou tepnu starého města. U stánku se podívám na výrobu korejských kokyn z 16 tisíců sladkých vlákýnek (trochu jak cukrová vata) a balení si kupuji. V jedné z vedlejších ulic má být dobrá čajovna. Našli jsme ji a tak si dáváme v Tea Story of Beautiful Tea Museum černý čaj s příchutí jahod a ledový zelený čaj.

Vracíme se na pokoj, hodinku odpočíváme, večeříme babiččiny řízky (děkujeme Tomové babičce!) a já nechtěně usínám.

Násilím se musím vykopat z postele a jdeme na večerní procházku po Cheonggyecheon- ro, což je dlouhá ulice s říčkou. Přicházíme k ní zrovna v místu, kde to moc živě a upraveně nevypadá a trochu pochybujeme. Naštěstí ale volím správný směr a hned se dostáváme do živější části a scházíme dolů k řece. Řeka je zapuštěná pod ulicí a po obou stranách má široké promenády. I když jste přímo v centru velkoměsta, je tam zeleno a krásný klid, lavičky, posezení u vody a umělé brody. Došli jsme proti proudu až na „začátek“ kde je nasvícený vodopád. Bylo tu spousta lidí a Thajský festival. Bohužel už bylo všechno sežráno a stánky sklizeny, tak jsme si alespoň poslechli koncert modeního (asi?) thajského umělce a vrátili jsme se do pelechu.

Korejský noční food market

Pondělí ráno, jdeme na chrám. Changdeok-gung má být nejhezčí palác s krásnými zahradami. U vchodu nikdo není, pokladny zavřené. Znejistíme a jdeme se podívat blíž. Monday- closed. A dopr. Obcházíme palác, za rohem je druhý palácový komplex, Changgyeong-gung (jestli máte pocit, že píšu pořád to samé jméno dokola, tak ne. Ale mě to taky tak příjde). Opět- pondělí zavřeno. Hroutím se, jak jsem neschopný plánovač a na rychlo měníme plán. Směrem na jih mám na mapě nějaký chrám, tak to jdeme zkusit. Zde otevřeno je, je nutné si za 1000 Wonů koupit lístek a být přiřazen do prohlídkové skupiny. Anglická prohlídka je v deset, máme dvacet minut na to si koupit vodu a já snídani (řízek po ránu jsem nedala). Jsme v komplexu Jongmyo Shrine, což je posvátné místo, kde přechovávají svaté tabulky králů. Úplně přesně to nechápu, hrobky to nejsou, ty mají jinde. Ale každý zemřelý král má svou tabulku svatého ducha s dvěma korejskými znaky. A ty zde mají vystaveny. Krom pár bočních budov se jedná o dvě nádvoří s dlouhým domem, šestnácti stejnými dveřmi a v nich jsou uloženy tabulky.  Vypadá to jako královské stáje:) K těmto dvoum budovám vede vyvýšený chodník, který slouží pro svaté duchy a smrtelníci na ně nesmí šlapat (samozřejmě jsme při prvním výkladu, než nám to průvodkyně řekla, stáli s Tomem na chodníku).

Musíme se vrátit a vystěhovat pokoj, kufry nechváme na hotelu a jedeme metrem na druhou stranu řeky. Nejprve jdeme na chrám Bongeunsa,což je krásný komplex s nádhernou výzdobou a velkou sochou stojícího budhy. A pak se pěšky přesunout na Gangnam, slavou to moderní, bohatou čtvrť. Cesta je docela dlouhá ,ale připomíná mi to tu americké bulváry- nekonečně dlouhé, rovné, široké ulice, upravené, s alejemi vysokých stromů. Fakt paráda. Jak vidíme zlatý dům Burberry, víme, že jsme u cíle. Diora střídá Hugo Boss, Bosse Vuiton, jeden dům modernější, extrvagantnější a zajímavější než druhý. Rodeo Drive hadra. Jsme úplně ucaprtaní a hlavně žízniví. Jsou tu dva obchoďáky, tady určitě ice tea koupíme. V jednom sice food court je, ale je docela drahý, ve zbylých patrech obou obchoďáků jsou jen další Chanely, Cartierové a Rolexové. Nejbližší Starbucks dva kilometry, neuvřitelné. Co ti bohatí Korejci teda pijí? Záchrana se našla v kavárně přes ulici, tam ice tea mají.

Oppa Gangnam Style!

Máme ještě asi půl hodiny, to stíháme rychlý přesun na památník Korejské války. Mají tu několik soch, veliké muzeum a výstavu všech možných letadel, tanků, raket, kulometů, vrtulníků, i jednu loď.

Najednou tak úplně nestíháme, bloudění v metru taky moc nepomáhá, nakonec ale doletíme na hotel a včas přiběhneme na zastávku autobusu, stíhám dokonce koupit ještě jeden ice tea. Na letišti likvidujeme poslední řízky, sledujeme krvavý západ slunce a pak už do letadla a zpátky do Manily a do práce.

PS: Na Seoulu je také skvělé, že zde jezdí oranžové taxíky :P