Rozlepujeme oči, rovnáme páteře a dojíždíme kousek do
Mammoth Hot Springs. Než nám otevřou rangerskou stanici, využíváme chvíli času
na ranní hyenu. Yellowstone je pod sněhem, hlavní okruh je z větší části
protažený. Ujímám se řízení a vydáváme se směrem jižním. Ani ne po míli
potkáváme bizony. Zastavujeme u Undine Falls, Wraith Falls, Petrified Tree a
zpátky přes Mammoth na jih k Norris Geyser Basin, což je obrovská plocha
s gejzíry, jezírky a sirnými prameny. Potkáváme zájezd Čechů, začíná
chumelit. Když dojíždíme k Old Faithful, už je výživná chumelenica a na
silnici deset čísel sněhu. Gejzír má prskat za 20 minut, jdeme se schovat do
hlavní haly s informacemi. Na samotné představení Starého Věrného ale
jdeme do sněhu. Přes chumelení není skoro vidět, zato hezky chrochtá a syčí.
Zde předávám řízení Tomovi, ztrácím morál. Silnice je dál zavřená, musíme zpět
objet celý okruh přes sever. Sněžení ustává, vykukuje i trochu slunce.
Objíždíme vyhlídky u Yellowstonských nejznámějších vodopádů, Upper Falls a
(nejprofláklejší) Lower Falls. U Lower Falls chytáme autobus korejců, kteří
ihned zaplavují celou vyhlídku a my už si neškrtnem. Líbí se nám „pan řidič“
(on asi vůbec nebyl řidič, ale to nevadí), který má pytle pod očima až
k bradě, chrchle jako chronický tuberák a už u dveří busu si zapaluje
cigáro. Radši rychle mizíme. Na Inspiration point jsme sami, přichází
k nám pouze osamocený slovák. Že jedou se ženou ze Seattlu do Chicaga.
Jedeme do Mammoth do kempu, v dešti stavíme stany, ale záhy pršet
přestává. V předsíňce vaříme maso, vypálíme červa a jdem spat. Tom se
v noci klepe zimou, rozmrazuji ho (a to má oblečené veškeré své oblečení).
Dnes ujeto: 193 mil
bizouni na silnici
elkové u Phantom Lake
Norris Geyser Basin
Norris Geyser Basin
Old Faithfull ve vánici
snad nejslavnější Yellowstoneský pohled
korejský pan řidič
10.5.2014
Máme hezky, chystáme se na tůru. Marta je umrzlá, bude na
nás čekat v autě. Vyrážíme z Tower Roosewelt, plán je jít podél
potoka a pak zahnout do hor, kde je místo častého výskytu medvědů. 10-15
kiláčků. Ujdeme vycházkovým tempem 400 metrů a přichází sněhová vánice. Stále
to nevzdáváme, jdeme dalších 150 metrů. Nedá se to, otáčíme. U auta oklepeme
sníh a měníme plán na dnešek. Dáme zase autoturistiku jako včera. Po cestě do
Mammothu koukám, že na skále sedí něco velkého. Tyvole- orel! Parkujem, skáčem
z auta a fotíme. Můj odvážný plýživý postup za orlem skončil ve chvíli,
kdy jsem se mu vyhoupla v zorném poli za horizontem. Roztáhne křídla a
mizí za brdek. Jsem seřvána Luďou. Nevadí. V Mammothu chci vidět Hot
Spring Terraces. Na Lower Terraces máme ještě trochu sněhu a zataženo, ale na
Upper Terraces už svítí sluníčko. Je to nádhera. Chceme vidět i slavná barevná
jezírka, mohli by být na Artists Paintpots, na které je ovšem zavřená
příjezdová cesta. Parkujeme 200 metrů od odbočky a vydáváme se ve třech na
průzkumnou misi. U silnice na pláni pobíhá kojot. Nejdřív hodně v dálce,
jak ale jdeme, pořád se přibližuje. Když je 30 metrů od nás, přemýšlíme, jestli
vzít nohy na ramena. Kojot se zastaví a čmuchá ve sněhu. Zastavujeme taky a
pozorujeme, co se bude dít. Kojot se najednou odrazí, skočí čenichem do sněhu,
chvíli tam něco kutá a když se zvedne, má v tlamě hlodavce. Spokojeně se
rozhlédne, jestli jsme dostatečně ocenili jeho výkon, a poklusem mizí mezi
stromy.
Na cestě k Artists Paintpots je 30 čísel sněhu, dá se to ale
proskákat docela suchou nohou. Přímo na lávkovém okruhu leží zcela neporušený
prašan. Užíváme si ticha a samoty a kocháme se bublaninami a bahýnkovými
gejzírky. Svítí sluníčko. Asi nás někdo viděl, že tam jdeme, protože při
návratu už potkáváme další pěšo-turisty.
Pokračujeme k jezeru s horkou vodou, nikdo tam
není, tak jdu do menšího jezírka otestovat teplotu vody. Výborná, hned bych tam
skočila. Monument Geyser Basin, Beryl Spring, Fountain Paint Pot, a všechny
ostatní. Nahříváme se v páře, přišli ještě dvě rychlé chumelenice, ale do
pár minut jsou pryč. Jinak svítí slunce. Navrhuji, jestli nedáme ještě jednou
Starého Věrného, včera jsme z něho moc neviděli. Při příjezdu vidíme, že
zrovna prská, tak zastavujeme u chodníku, abysme na něj viděli mezi domy. Teď
máme hodinu času na obchůzku chodníčků pod Geyser Hill, kde je nakupeno spousty
gejzírů. Vidíme tryskat Beehive Geyser, který je ještě hezčí, než Old Faithful.
Taky vidíme rozloženou mršinu bizona. Luďa chce počkat, jestli něco bude
z Grand Geyser, my ostatní jdeme čekat na Old Faithful. Pak nám řekl, že
zrovna tentokrát to nějak nevyšlo, Grand Geyseru spadla voda či co. Dáváme
potřetí Starého Věrného a jedeme do West Thumb k jezeru a na poslední
procházku kolem West Thumb Geiser Basin. Slunko klesá, je tam krásně. Jižní
cestou opouštíme Yellowstone. Bridger Teton NF pouze projíždíme, už se stmívá.
V díře zvané Jackson zastavujeme ve Wendys na jídlo. Toto městečko je
zvláštní tím, že se tváří jako divoký západ, domečky mají dřevěné průčelí
typické pro westernové filmy. Vyrážíme na poslední noční přejezd a těšíme se na
teplo, protože se posuneme o 700 mil jižněji. Tom si k řízení pouští Coldplay.
Dnes ujeto: 726 mil
vracíme se z trailu
orel bělohlavý
Lower Hor Spring Terraces
Upper Hor Spring Terraces
kojot s kořistí
Artists Paintpots
zákaz vstupu, ale kdo by nechtěl zkusit teplotu vody, žejo
Ráno obtežují veverky. Nabíječ chroustá 100 mil a
zastavujeme v Seattlu. Luďovi pomáhá s nákupem parkovacího lístu
sympatický černoch. Jdeme dolů k tržišti Pike Place Market, u kterého nás
baví žena, posilněná mixem alkoholu a drog, která několik minut řeší
problém tří bot. Nedaří se jí obléci ani jedna, proto je sbírá ze země a potácí se přes
ulici pryč. Tržiště je plné stánků s květinami, ovocem, zeleninou, masem
pozemským i podvodním a cetkami nejrůznějších druhů a tvarů. Do očí bijící
prvek je socha prasete se zářivě růžovou tutu. Tržiště má spoustu pater, my
však procházíme jen přízemí a vycházíme na ulici. Objevujeme pravou
francouzskou pekárnu, kupuju si pistáciovou makronku a Tom čerstvou bagetu.
Jsme natolik nadšení opravdovým pečivem, že v nás bageta mizí během
chvilky (pozn.: v USA pečivo neseženete, pouze sladké buchty nebo gumové
bochníčky všech možných tvarů). Cestou k Space Needle Tower míjíme The
Millionair Club a nás míjí Ride The Ducks- turistické dopravní vozítko ve tvaru
lodě na kolečkách s veselým řidičem. Kupujeme hříšně drahé vstupenky na
věž a berem výtah nahoru. Výhled je úžasný. V suvenýrech mají magnetky za
strašných 15 dolarů, čímž mě štvou a odcházím s prázdnou. Vracíme se
k autu, posunujeme se o 130 mil severněji do Vancouveru. Na hranicích si
s námi mladý pan celník dal interwiew, kdo jsme, odkud jsme, co děláme,
jak jsme se poznali a jak dlouho budeme v Kanadě a co tam ksakru chceme
dělat. Pochatovali jsme si, bouchl nám razítka do pasu a jsme procleni. Ve
Vancouveru se nám daří zaparkovat neplaceně na ulici hned u pláže. Svítí nám i
slunce, u vody je dost lidí, běhají nebo cyklistují po promenádě. Jdeme ke
stadionu, po Robson Street vzhůru do centra a zapadáme do kanadského fastfoodu,
bo už šilháme hlady. Marta zjišťuje, že si zapomněla na poště foťák. Dělíme se,
Luďa s Martou podnikají výpravu za záchranu foťáku, já s Tomem
pokračujeme centrem a scházíme se v autě. Po cestě z města nakupujeme
v kanadském Walmartu a Luďa s Tomem řídí noční přejezd do Glacier NP
(600 km [kanaďani fungují sympaticky v metrickém systému]).
Dnes ujeto: 654 mil
je libo krabíka?
nebo všemožné houby?
prasátko se sukénkou
loď na kolečkách
Needle Tower
park pod Needle Tower
na věži
Vancouver
běžíme s Terrym
park ve Vancouveru
7.5.2014
Budíme se na odpočívadle na začátku Glacier NP, obklopeni
sněhem. Park je prý celý zavřený, cesty zasněženy, hrozí laviny. Kocháme se
vycházejícím sluncem na vrcholcích hor a přesouváme se do Yoho NP, kde se
zastavujeme u zasněženého a zamrzlého Emerald Lake. Kousek od něj je přírodní
zajímavost- kamenný most, vytvořený vodou. Teď nás čeká v Banff NP slavné
Lake Luise, na které se moc těším, protože mi bylo slíbené křišťálově čisté
tyrkysové jezero. Věřím, že takové opravdu je. Když není zamrzlé. A zasněžené.
Ale je tam hezky, k jezeru se dostáváme po úzkých vyklouzaných cestičkách
vydupaných hlubokým sněhem. Zájezd velmi nevhodně oděných Asiatů nadšeně skáče
v kraťasích a polobotkách do závějí. Další zastávka je na trail
k Silverton Falls, cestička podél potoka je pěkná, místy pokrytá sněhovou
sračkou a klouže. Jdeme ke spodnímu vodopádu a pokračujeme i k vrchnímu,
který je celý krásně zamrzlý. Nejde mi vyfotit úžasně modrá barva ledu. Na zpáteční cestě jdeme jako tučňáci, dolů to klouže ještě víc. Paní mi chválí moji
čepici s ušima, což mě velmi těší. Jedeme se najíst do městečka Banff,
obcházíme celé centrum a stejně se vracíme do restaurace hned u zaparkovaného
auta. Dáváme si burgery. Luďa s Martou chtějí ještě mermomoci vafle,
čekáme na ně v autě. Vrátili se bez vaflí, ale se zmrzlinou.
V Kootenay NP zastavujeme jen na vyhlídce a také u
krajnice, kde se ve svahu občerstvuje medvěd černý. Jsme nadšení, fotíme jak o
závod a největší odvážlivci vylízají z auta a fotí semedvědem. Když kolem nás zastavuje čím dál víc
aut a turisti lezou medvědovi skoro až pod tlamu, odjíždíme. U lázní
s horkými prameny chodí po silnici stádo horských koz. Zbývá nám jen najít
nocleh. Marta vyžaduje kemp se sprchou, první kemp ještě nemá sezónu a má
otevřený jen jeden suchý záchod. Americký pár nám říká, ať zkusíme
v Cranbrooku motely, že nejsou až tak drahé. Zkoušíme další kemp, ale je
hlavně pro RVčka a chcou za něj 60 dolarů, což odmítáme dát. Poslední pokus
provádíme v kempu za Cranbrookem v Jimsmith Lake PP, který je
opuštěný stejně jako první zkoušený kemp, ale už je skoro tma a máme toho plné
kecky, takže zůstáváme tam. Bydlíme zadarmo a máme suchý hajzlík
s toaleťákem.
Dnes ujeto: 366 mil
vycházející slunce v Glacier NP
Emerald Lake v Yoho NP
Tom a Luďa u Emerald Lake
kamenný most v Yoho NP
zářivě tyrkysové Lake Luise v Banff NP
cesta k Silverton Falls
Banff
méďa
kozénky
kozel
8.5.2014
V noci byla pořádná kosa, myslím na to, jak se mi Tom
smál, že si beru péřák, zatímco on se vedle mě celou noc klepal zimou ve svém
dečkoidním spacáčku. Je opravdu hodně zmrzlý. Několikrát ho v noci rozmrazuji. Přišli
nás navštívit místní veverčáci, tak si je fotím. Na hranicích si nás asi celník
projížděl Interpolem a zeptal se, jestli nevezeme nějaké ovoce a zeleninu.
Usilovně myslíme na mandarinky na zadním okně auta a říkáme, že ne. Na oslavu
průjezdu hranicemi je hned sníme. Míříme do Glacier NP, tentokráte ten
v USA. U Lake McDonald čteme o častých a rozsáhlých požárech, což jen
potvrzuje pohled na protější zhořelý břeh. Z parkoviště Avalanche Creek se
vydáváme po pidi-trailu Trail of the Cedars a pokračujeme po Avalanche Creek.
Cesta se táhne, z občasných ledových ploten se stává souvislá vrstva.
Podkáváme několik skupin v protisměru a všichni nás ujišťují, že už jsme
almost there. No nevíme.. ještě párset metrů a opravdu nakonec přicházíme k Avalanche
Lake. Na břehu je veliký polom stromů, kluci hopsají z jednoho na druhý
skoro až na protější stranu jezera. Já radši fotím veverky. Na zpáteční cestě
to Tomovi ujelo a zahučel ze stromu dolů, přičemž si namočil zadek. Při návratu
říkáme protijdoucím, že je už jsou almost there. Vracíme se druhou stranou
Trail of the Cedars a opouštíme Glacier, protože zbytek parku je kvůli sněhu
zavřený. U Flathead Lake vaříme párky a všichni krom mě propadají divné zelené
věci ze sklinky zvané Relish. Po předchozích zkušenostech nepouštíme proklínané
Coldplay (vždy, když hráli, počasí se kazilo tak mohutně, až se zkazilo zcela),
pouštíme Pokondry ( hitovka o Jirkovi Babicovi se těší největší oblibě) a Marta
s Luďou se ujímají nočního přejezdu směr Yellowstone (400 mil).
