Japonsko den 6. a 7.- Fushimi Inari, Magome, Tsumago, Matsumoto

Čtvrtek 24.3.

Před sedmou máme sbaleno a v 7:04 uz sedíme v buse 206 směr Kyoto Station. Tam zahazujeme batohy a dobíháme vlak local Nara line. Druhá zastávka je Inari a hned u ní je Fushimi Inari shrine. Lůďa tu byl před pár dny brzo ráno a říkal, že v devět se sem nahrne hrozná spousta lidí. Proto jsme vyráželi tak brzo a rozhodně se to vyplatilo. Jsme tu ve třičtvrtě na osum, pár lidí tu už je, ale pořád je tu příjemný klid. Fushimi Inari je svatyně bohyně úrody Inari a jejím poslem je liška. Je tu hlavně ale známá cesta pod tisíci oranžovými torii bránami. Cesta je dlouhá několik kilometrů, přičemž brány jsou nejhezčí a nejhustější ve spodní části. My došli až k rozcestníku pod horním okruhem, tam se Tom s taťkou otočili a šli zpět, já s jeho mamkou jsme si prošli i okruh až na vrchol kopce. Tady bylo jestě velmi málo lidí a v lese byl krásný klid. Na zpáteční cestě ve spodní třetině cesty už se rojili davy a my byli opravdu rádi, že jsme vyšli brzo ráno. Dole u chrámu si kupuju magnetek s maličkou torii bránou a vracíme se vlakem zpět na Kyoto station. Tom by si chtěl dát ramen, ale restaurace otevírají až za 40 minut, tak jdeme na bagetu do Subwaye. Ještě než se vydáme na cestu do Magome, jdu se do obchoďáku Isetan podívat do papírnictví. Taky tu mají nádherné misky a konvičky na čaj, ale ceny za ty hezké jsou kolem 40,000 Y.

náš ryokan v Kyotu

přicházíme k Fushimi Inari

výhled na Kyoto

 Scházíme se u skříněk a hned nám jede náš asi poslední shinkanzen do Nagoyi. Tady už musíme courákem Chuo line až do Nakatsugawy. Z Nakatsugawy jede bus za 560Y do Magome. Přijíždíme chvíli před třetí, což je přesně čas pro check in do ryokanu. Pokojíky máme malinké, přesně na dva futony. Jdeme se projít po vesničce, je teplo a kromě nás je tu jen pár turistů. Nad vesnicí je vyhlídka na údolí a Mt Enu, na které jsou ještě zbytky sněhu. Chceme najít nějaké jídlo, než všechny obchůdky zavřou, ale hned z první restaurace nás posílají pryč, že už nevaří, a to jsou teprve čtyři. Jdeme tedy až na spodní zastávku busu, kde je velký obchod s restaurací a tady si dáváme dobré curry s rýží.

Po páté zalízáme do pokoje a musíme zapnout topení, protože fakt mrznu. V noci má být pod nulou. Chvíli si čteme a v osum jdeme spát.

horská vesnička Magome

 

v pozadí Mt Ena

Pátek 25.3.

Budíme se po šesté, ale z postele se vyhrabeme až před devátou. V kuchyňce si vaříme čaj a sníme suchou bagetu ze včerejška, platíme ubytování a batohy posíláme v informačním centru přepravou do Tsumaga. Vydáváme se po staré stezce Nakasendo z období Eda, která má z Magome do Tsumaga 8 km. Cesta je první dva kilometry dokopce a od Magometoge průsmyku zase klesá. Je to krásná, docela jednoduchá procházka a když jsme se courali, ušli jsme ji za dvě a půl hodiny. Na začátku Tsumaga nás minul malý náklaďáček, který vezl na korbě naše batohy. V Tsumagu bylo dost lidí, většina tam přijela se zájezdy velkými autobusy a po prohlídce vesnice zase nastoupili a jeli dál, asi do Magome. Opět jsme měli problém najít nějaké jídlo, skončili jsme u paní, co nabízela tři druhy udonu a čtyři druhy sobe (obojí jsou nudle ve vývaru, cena 700-800Y). Na cestě pro bagáž jsem si ještě koupila rýžový knedlík plněný ořechy za 180Y. Taky jsem na poště koupila známky, pan pošťák mi pohledy rovnou zabavil, tak doufam, že je i pošle (update: poslal!). 13:52 odjíždíme busem za 300Y do Nagisa a odtud nám jede 14:44 vlak do Matsumoto. V Nagisu se ještě kousek projdu po vesnici a najdu krásný dřevěný most a pod ním hřište na pseudogolf.

ráno v Magome

u vodopádů

Tsumago

tenhle bochánek jsem si dala

Do Matsumoto přijíždíme kolem půl páté a divíme se, že ač je město v údolí, je tu větší zima než v Magome. Bude to proto, že jsme dojeli do centra Japonských alp, ze všech stran nás obklopují zasněžené štíty, některé už zahalené v mracích. Bereme jen malé batůžky a svižným krokem vyrážíme k hradu, protože nás mele zima a také nám za dvě hodiny jede další vlak.
Hrad už je zavřený, to nás ale nemrzí, Luďa s Verčou tu byli před pár dny, stihli to před zavíračkou a v hradu ve frontě na schody promrzli tak, že je z toho Verča nemocná. Takže jen obíhám okolo vodního příkopu a hledám nejlepší úhel pro fotky, v mezičase si zahřívám zmrzlé prsty. Procházíme hradní branou na východní straně a míříme uličkami k řece, podél které je zachovalá stará obchodní ulice, a pak už se vracíme na náměstí u nádraží. Na teploměru svítí tři stupně nad nulou. Ostatní jdou na jídlo do Mekáče, já si radši zašla do pekárny pro pletenec se slaninou a pepřem (HODNĚ pepře), rozinkového šneka a kupuju i dvě sýrové bulky (HODNĚ sýrové, ne jak ty chudinky z Alberta) na zítřejší snídani. 

Matsumoto-jó

Na nádraží se ujišťuji, ze vytipovaný vlak opravdu zastavuje, kde potrebujeme a presouváme se na nástupiště, kam v tu chvíli právě přijíždí náš express. V pohodě chytáme místo a hodinku frčíme do Kofu, kde máme na přestup tři minuty, nebo další vlak jede za dvacet minut. Naštěstí navazující spoj stojí hned na vedlejší koleji, takže přeskočíme třemi skoky peron do local JR Chuo line a jednoho pána se ptám, jestli je to ten spravný vlak. Za třičtvrtě hodiny jsme dorazili do Otsuki, kde musíme půl hodiny počkat na náš dnešní poslední vlak, a to placený courák do Fujiyoshidy, na osobu to stojí 960Y. Na hostel přicházíme ve třičtvrtě na deset večer. Sněží. Paní domácí to chvíli trvá, než příjde, ale jen co se objeví, ujišťuje nás, že zítra ráno bude Fuji vidět. Rádi bychom jí věřili. Úplně unavení padneme na futony a neřešíc nějaké topení, zavrtáváme se pod teploučkou peřinu.