Kyrgyzstán- video

Co je toto za Stán? -Kyrgyzstán

Kyrgyzstán je stát střední Asie, který je nám ze všech -stánů asi nejznámější díky horské turistice. Ta zde posledních pár let zažívá veliký boom díky nízkým cenám, bezvízovému vstupu a panenským velehorám.

Kromě velkého jezera Issyk Kul se Kyrgyzstán skládá prakticky jen z hor, téměř celé území leží ve výšce 1000 metrů nad mořem a z toho 40% rozlohy dokonce ve výšce nad 3000 metrů. Nejvyšší hora Jengysh Chokusu má 7439 m. Rozloha státu je 200 tisíc kilometrů čtverečních, žije zde 6 milionů obyvatel, z toho tři čtvrtiny kyrgyzů, kteří jsou muslimové. Oficiální jazyk je kyrgyzština a ruština. Kyzgyzština je podobně jako Kazaština příbuzná s turečtinou. Kyrgystán se osamostatnil 31. srpna 1991 při rozpadu sovětského svazu.

Issyk Kul a kaňon Skazka

Hlavní cíl naší cesty bylo lyžařské centrum nad městem Karakol. To leží vzdušnou čarou 120 km od Almaty, ale protože mezi těmito místy leží hřeben pohoří Ťan Šan, cesta je to na 600 kilometrů. Horský hraniční přechod, který by cestu zkrátil na polovinu, je v zimě zavřený. A tak musíme přes jeden z přechodů blízko Biškeku. Přestávám nadávat na celní kontroly na letišti, protože ty jsou proti této šaškárně rychlé a příjemné. Na pozemním přechodu nám to bez fronty trvalo víc než dvacet minut. Já jako spolujezdec musela vystoupit z auta a projít obě celnice pěšky. Přesvědčovala jsem paní celnici, že moje familija je v Čechii, ale ona se mě ptala jen na příjmení (rusky familija= příjmení). A když mi pak na dvě minuty odnesli pas kamsi dopryč, moc mě to neuklidnilo. Tom prozměnu asistoval při vzevrubné prohlídce auta, musel dotáhnout kufr na rentgen a pak si zajít pro razítko do budovy celnice. Naši radost z úspěšného vstupu do nové země zkazila pokuta za projetí stopky 150 metrů za celnicí.

Biškek jen objíždíme, Tom zde kvůli krátkému kazašskému vízu musel trávit víkend a tvrdí, že tam není vůbec nic k vidění. Město (ostatně jako celý Kyrgyzstán) vystihuje věta z ITCrowd "It´s too soviet!"

(a kdo neví,  jak to s Jen dopadlo)

V poledne projedem průsmykem mezi horami a vykoukne na nás tyrkysová hladina jezera Issyk Kul.  S rozlohou 6300 km2 je to druhé největší alpinské jezero na světě (to první je Titikaka). Na délku má 178 kilometrů a největší hloubku přes 660 metrů. V létě je to oblíbená dovolenková destinace, teplota vody bývá kolem 20°C. Spousta rezortů ale kvůli nedostatku turistů nebo financí zůstala opuštěná a nedostavěná a tak je okolí jezera nepěkné a neutěšené.
Konečně se ve tři hodiny ocitneme na odbočce ke kaňonu Skazka (Pohádka) Je tu budka na vybírání vstupného, ale závora je otevřená a v budce nikdo není. Na konci cesty v kaňonu je zaparkovaná dodávka a 5 turistů. Popisovat zdejší nádheru nemá smysl, fotky budou dostačující.

pobřeží jezera Issyk Kul

výhled po vystoupení z auta v kaňonu Zkazka

Lyžování v Karakolu

S padající tmou vyjíždíme do hor nad městem Karakol. Je to 4. největší město Kyrkystánu se 70 tisíci obyvately a výraz "It´s too soviet" ho vystihuje dokonale. Každá čtvrtá ulice má i asfalt. Mají tu park, Zoo a jedinou pěknou stavbu- starý dřevěný kostel. S trochou snahy najdete malou sámošku a v ní překvapivě velký výběr zahraničních piv, i Kozla tam měli.

My ale máme ubytování až v horách. Je tu další budka se závorou na výběr vstupného, večer ve všední den je opuštěná, ale ve svátky už nás zkásnou o pár Somů (turisté paltí mnohonásobně více než místní). Osamělá čtyřpatrová vila velikosti menšího zámku je náš cíl. U boudy na řetězu přivázaný punťa a kolem se pasou ovce a koně. Celý prodloužený víkend jsme byli na ubytování sami. Šíleně hladoví se dozvídáme od pana domácího, že na večeři můžeme mít jedině manty (místní torteliny) a že budou za 15 minut ale čekali jsme na ně hodinu. Ostatní večery už řešíme jídlo jinak.

Lyžařský areál máme od obytování pět kilometrů po nezpevněné cestě. Mají tu tři sedačkové lanovky (nejvyšší vlek vás vyveze do 3020 m. n.m.) na dvě upravované sjezdovky. Ale během třech dnů lyžování zrolbovali sjezdovky jen jednou na poslední den. A pak je tu spousta cestiček lesem, které upravované nejsou. Při dostatku sněhu to musí být ráj pro free stylisty. My zde byli začátkem března po hodně suché zimě a po odpolednách už jsme hoblovali svah do hlíny. Sedačky jsou dovezeny z Albertville, kde obsluhovali olympiádu v roce 1992. Taky už na svůj věk vypadají a poslední den lyžování jsme si všimli, že lano vleku na naší oblíbené sjezdovce je na jednom místě pěkně přežvejkaný. Počasí vyšlo nádherně, během dne bylo hodně nad nulou a i když byly státní svátky, davy lyžařů se nekonaly.

Denní permanentka ve víkendové dny stojí 1200 Somů (360 korun).
V bufetu vedle velkého a drahého hotelu Kapriz měli vynikající hovězí šašliky (kuřecí už tak dobrý nebyly).

Párdenní lyžování v Karakolu jsme si užili, ale Shymbulak v Almaty je prostě lepší. Ať už upravenost sjezdovky, stav a pohodlnost lanovek nebo výběr jídel a potravin v obchodech. A protože v Almaty máme také veliké hory, do Kyrgyzstánu už asi znovu nemusím, i když věřím, že na letní turistiku tam bude pohádkově.

tááámhle za těma kopečkama v dálce je Almaty, náš současný domov

krutý sklon

pohled na pětitisícovky

šašliky i chlieb i čaj

Rusko- video

Nejtěžší na celém videu byl výběr hudby k Petrohradské části. O písničce k Moskvě jsem měla jasno už pár let, ale k Petrohradu jsem chtěla spíš nějakou ruskou klasiku. Po několika dnech marného hledání jsem rezignovala a flákla tam tématického Nohavicu.

Barevná Moskva

V centru Petrohradu na Moskevském nádraží jsme nasedli na rychlovlak a za čtyři hodiny vystoupili v Moskvě. Je dobré lístky kupovat s předstihem, protože nejlevnější třída byla několik týdnů předem vyprodaná.

Levné hotely v moskvě zásadně nemají koupelny na pokoji, ale v našem vybraném hotelu Tverskaya Loft jsou i sdílené sociálky hodně hezké.

Rudé náměstí a Kreml

Vidět Vasila Blaženého je už dlouhé roky můj velký sen a tak se k němu hned po příjezdu vydáváme. Je už osum večer a od hotelu to máme po hlavní třídě Tverskaya asi kilometr. Moskva narozdíl od Petrohradu víc žije a je krásně nasvícená zimní výzdobou.

Z centra se přichází k Rudému náměstí od Státního historického muzea. Po průchodu branou je na levé straně obnovený chrám Ikony Matky Boží Kazaňské a hned vedle něj posh obchodní dům GUM. Naproti obchoďáku je Leninovo Mauzeleum a hrobky významných sovětských představitelů. Na druhém konci náměstí stojí Chrám Vasila Blaženého, který byl postaven roku 1560 na příkaz Ivana Hrozného. Původně byl bílý se zlatými kopulemi a až v osumnáctém století přemalovali stěny na červeno a cibule změnily na barevné ornamenty. Náměstí sousedí s Moskevským Kremlem. Kreml je opevněná část města, ve které se historicky nacházeli nejdůležitější stavby. V tom moskevském přebývali carové Ruska a poté i komunistická vláda. Za vlády Stalina byl Kreml úplně uzavřen veřejnosti. Po opětovném otevření zde vzniklo i muzeum. V pevnosti se zachovaly katedrály z konce 15. století s krásnými interiéry.

Kreml je otevřen v zimě od 10 do 17 hodin a vstupenky stojí 700 rublů nebo 500 rublů bez muzea.

Televizní věž Ostankino

Moskevská televizní věž má 540 metrů a po dokončení v roce 1967 to byla nejvyšší stavba světa. Ještě nedávno to byla i nejvyšší stavba evropy, teď už ji ale předběhl rozestavěný mrakodrap v Petrohradu. V 350 metrech je vyhlídková plošina, patro pod ní je i kavárna a restaurace, ale ceny v nich jsou likvidační.

K věži se dá dostat metrem a následně dvě zastávky ucouranou jednokolejkou, která jezdí každou půlhodinu a jízda je stále v ceně přestupu metra. Ze zastávky Telecentr pak obejdete celý plot kolem věže, proženou vás jedním rentgenem (kdepak jen rámem, pěkně vás protočí ve válci jak na amerických letištích), musíte zajít do infocentra koupit vstupenky a pak cestou k věži k druhé security kontrole (do budovy se vstupuje po jednom a opět vás prosvítí válcem). Ještě pořádná kontrola pasu, jako na imigračním a už jste skoro u výtahu. Ceny vstupenek jsou 600- 1200 rublů, podle času příchodu (dopoledne od 10 hodin jsou nejlevnější).

Izmailovský kreml

Tento kreml není s politikou nijak spojený, zato se tu vyřádil nějaký nacionalistický architekt na lysohlávkách. Vypadá to tu jako ruský Disneyland bez atrakcí. Místo horských drah a kolotočů můžete zajít do muzea vodky, čokolády, jantaru, chleba a ruského folkloru. V prostřed stojí překvapvě střídmý a krásný kostel. Okolo kremlu jsou stovky stánků, kde se každý pátek a sobotu koná bleší trh a můžete zde pořídit krámy po Iljovu pradědečkovi Igorovi, ikony tajně odcizené z kostela na rohu ulice, obrazy, které namalovala Nasťa ve volném odpoledni i zbrusunové suvenýry. Běžte se tam podívat, je to fakt zábava.

Stalinovy Mrakodrapy

V centru Moskvy bylo v letech 1947–1957 postaveno 7 obrovských budov, kterým se říká Sedm Sester. Původně bylo plánováno mrakodrapů 8, na oslavu 800. výročí založení Moskvy, ale po smrti Stalina se osmá budova nedostavila. V mrakodrapech jsou jak hotely a kanceláře, tak i byty. Nejvyšší ze sester je Lomonosova univerzita, má 35 pater a výšku 240 metrů a do roku 2005 to byl nejvyšší mrakodrap v Moskvě.

Hned vedle restaurace Bílý Králíček, kam jsme si šli zahrát na buržousty, stojí další ze sester, budova Ministerstva zahraničních věcí. Na ní je zajímavé to, že původně neměla mít špici, ale Stalin nařídil ji dostavět. Konstrukce by kamennou špici neunesla, tak se museli použít ocelové nosníky. Z toho důvodu je poznat, že je špice dostavěná a navíc na ní jako na jediné ze sester není sovětská hvězda.

Restaurace White Rabbit je na střeše nákupního centra a kanceláří a krom lepší gastronomie si užijete i pěkný výhled na Moskvu. Objednali jsme si pití, pečivo, polévku a hlavní chod a mimo to jsme dostali jako pozornost podniku amuse bouche, citronovou zmrzlinu a mini dezert.

Dvarát jsme zašli do sítě restaurací Yakitoria, což už podle názvu dá tušit japonskou kuchyni, ale nabízejí i jiná asijská a evropská jídla. A mají skvělé drinky.

Ulice Arbat a Tverskaya

V létě hlavní turistická a nákupní třída obsypaná stánky umělců a suvenýry, v zimě prostě jen pěší třída, která nás neoslovila. Rozehřáli jsme se v Dunkin Donuts na čaji (mnohem levnější než Starbucks a ruská Čokoladnica) a prohlídli jsme si výtězné fotografie nějaké soutěže, které měli vystavené uprostřed ulice.

Na Tverské jsme měli hotel a prošli jsme ji opravdu hodněkrát. Je pěkně vyzdobená a skladba obchodů mě bavila mnohem víc než na Arbatu. Díky setkání s kolegou z Filipín jsme zde objevili nejkrásnější supermarket na světě.

V létě jistě stojí za návštěvu Bolšoj Palac s velkými zahradami na zastávce metra Orekhovo a areál Moskevského výstaviště s fontánami, Muzeem kosmonautiky a Moskváriem kousek od televizní věže Osterkino.

Zima v Petrohradu

Jet do Petrohradu v březnu má samé výhody- málo turistů, nízké ceny hotelů a kromě zamrzlé Něvy uvidíte i zamrzlé moře. Má to jen jeden malý háček- pravděpodobně zmrznete také.

Aeroflot zrušil přímé lety Almaty- Petrohrad, tak jsme poprvé vyzkoušeli Air Astana, národní aerolinky Kazachstánu. Trochu jsem se toho bála, ale velmi mile nás překvapili. A jídlo bylo nejlepší, co jsem kdy v letadle měla (zato na zpáteční cestě jsme dostali fakt hnusný blaf, takže hodnocení opět snižuji na neutrální).

 
Hned po příletu jsme měli zaděláno na komickou příhodu. Když nás taxik vyhodil v deset večer na adrese hotelu, na místě byla jen sámoška a zamřížované dveře do průjezdu s kódovaným zámkem. Nahoře na zdi pak nalepený papírový plagát „OTEL“ a telefonní číslo. Ještě musím dodat, že hotel byl podezřele levný (13 euro na noc). Tak jsme si vydedukovali, že máme zavolat na to číslo a tam nám řeknou kód na zámek. V telefonu se ale představil jiný hotel a bylo nám řečeno, že jsou úplně někde jinde. Zmateně jsme začali hledat novou adresu, ale naštěstí mezitím ze dveří vedlejšího domu vyšla paní a ptá se nás, jestli hledáme hotel Klassic, že je to tam. Ukázala nám u dveří malinkou měděnou cedulku se jménem hotelu, která v té tmě fakt vidět nebyla.

Z letiště se do centra dá dostat busem, ale taxiky tu nejsou nijak drahé. Jezdí tu i Uber, ale častější je společnost YANDEX, která funguje na stejném principu.

Hotel MK Klassic je půl kilometru od Něvského Prospektu a kromě smradu cigaret v koupelně je to za ty peníze trhák (v ceně je i jednoduchá, ale dostačující snídaně).

Peterhof

Venku je krásných -8°C a jasno, tak hned vyrážíme za město do carského sídla Petra I. Peterhof byl dokončen roku 1723 a říká se mu Ruské Versailles

Volíme metro na zastávku Avtovo, kde přecházíme ulici a nastupujeme do maršrutky číslo 300. Stejnou trasu jede i 424. Cena je 70 rublů na jednoho a zastaví vám přímo před bránou Peterhofu. Tady už -8°C příjemných nebylo, protože foukalo od moře. U vchodu do zámku byla vyskládaná dlouhá fronta číňanů, vstup otevřeli teprve před pár minutami. My se teda nejdřív šli projít k pobřeží, kde nás čekal fascinující jev- zamrzlé moře.

Vstup do zámku stojí pro turisty 1000 rublů a po průchodu rentgenem, odložením kabátů v první šatně, odložením batohů v druhé šatně a nasazením botových návleků ve třetí šatně se dostáváme do prvního patra a procházíme si jeden přezlacený sál za druhým. Některé místnosti by byly i pěkné, ale mix různých stylů z různých kultur se dost bije. Nejvíce se nám líbila pracovna Petra I., která byla celá z čistého vyřezávaného dřeva.

Na zpáteční cestě k maršrutce jsme nakoukli do krásného dřevěného kostela Svatých apoštolů Petra a Pavla. Uvnitř zrovna probíhala bohoslužba a bylo tam řádně zakouřeno.

V Peterhofu jsou neznámější zlaté fontány, ale ty jsou samozrějmě v zimě vyplé.

V létě se bude dát strávit celý den v rozlehlých zahradách, to jsme si ale v mrazu odpustili.

Pevnost Petra a Pavla a Aurora

Přejíždíme zpátky do centra na severní břeh Něvy a oběd si dáváme v restauraci Makaronniki, která je na střeše kancelářské budovy. Místo je to příjemně hipsterské, jídlo mají výborné a ceny nejsou nijak likvidační. Líbí senám tam natolik, že se zde stavíme ještě jednou na oběd. Mají chutné polední menu za příjemnou cenu.

Odsud je to kousek na ostrov Hare, který celý zabírá pevnost Petra a Pavla. V jeho centru stojí katedrála Petra a Pavla, ve které jsou hrobky celé carské rodiny (vstup 450 rublů). Nakoukli jsme i do místní mincovny a pak zvenčí hradeb přešli po břehu Něvy po východním mostě z pevnosti pryč. V řece byla v ledu vysekaná díra a viděli jsme otužilce, jak se v trenkách noří do vody.

Po cestě mě zaujme typicky modrá a baňatá střecha uzbeckých chrámů a je to Petrohradská mešita. Pokračujeme výhodně po nábřeží ke křižníku Aurora, loď nasazená v 1. SV a symbol bolševické revoluce nyní slouží jako muzeum.

Mozaikový dvorek

Už dost vymrzlí přecházíme řeku a jdeme se podívat na Mozaikový dvorek. Ve vnitrobloku obytných domů se místní umělec vyřádil a vytvořil zde mozaikové sochy, obklady zdí i fontánu s parčíkem. Má zde i malou galerii a obrazy vyskládané skleněnou mozaikou se nám moc líbí.

Podél kanálu Fontanka se přibližujeme k hotelu, jen si ještě uděláme zastávku v kavárně LaCelletta, kde mají širokou nabídku jídel. My se rozehříváme dobrou polévkou a horkou čokoládou.

Něvský prospekt

Hlavní tepnou Petrohradu je Něvský prospekt, 5 kilometrů dlouhá ulice plná obchodů, restaurací a památek je z obou stran ohraničená Něvou a na jedné straně začíná Zimním Palácem a na straně druhé končí náměstím Alexandra Něvského. Asi kilometr před Zimním palácem je katedrála Panny Marie Kazaňské (Kazaňská katedrála) s monumentálním půlkruhovým sloupořadím dostavená roku 8011. Nejprve jsem si myslela, že je to jen památník, protože ty sloupy samotnou katerdálu dost zakrývají. Narozdíl od většiny ruských pravoslavných kostelů je postavena v empírovém stylu a za vlády komunistů v ní bylo Muzeum dějin ateismu.

Naproti Kazaňské katedrály uvidíte půl kilometru vzdálený Chrám Kristova vskříšení (Church of Our Savior on the Spilled Blood), už v typicky ruském stylu z různobarevnými cibulemi na věžičkách. Během naší návštěvy se bohužel zrovna ta nejvyšší opravovala, jinak je ale skoro stejně tak krásný, jako známější Vasil Blažený v Moskvě. Chrám nechal postavit Alexandr III. na počest svého otce, na kterého byl na tomto místě spáchán atentát. Za komunistů byl kostel zpustošen a sloužil jako sklad. 

Zimní palác a prohlídka Petrohradské ermitáže

Je mi už strašná zima, rychle se přesouváme do dvora zimního paláce a stojíme frontu na lístky. Vstup je pro turisty za 700 rublů. Zimní palác je ikona Petrohradu. Nechal jej postavit Petr Veliký jako zimní sídlo ruských carů, dostaven byl roku 1762 a útokem na palác začíná bolševická říjnová revoluce (1917). Komplex má 1057 komnat a nachází se v něm jedno z největších světových muzeí. My jsme zde strávili dvě hodiny a to jsme zdaleka neprošli všechny komnaty a ani příliš neobdivovali jednotlivá díla.

Rozhodně si nenechejte ujít Malachitovou komnatu.

Buďte chytřejší než my a lísty si kupte v automatech za první bránou, budete to mít bez fronty a mrznutí.

Vedle zimního paláce je dlouhá budova Admiralty, sídlo námořního velitelství a za ním socha Petra I. s výhledem přes Něvu. Když se vydáte ve směru ocasu Petrova koně, ocitnete se u chrámu Svatého Isaaca a pokud nebudete skrblíci a zaplatíte si vstup, můžete vyjít až na ochoz kolem zlaté kopule a prohlédnout si město z výšky.

My skrblíci byli a místo toho zašli do restaurace Mickey and Monkeys, která je proslavená nechutně obrovskými poháry (taktéž nechutně drahými). Nutno říct, že efektní vzhed dost přebíjí kvalitu, příchuťe jsou chemické a ve finále mi nic ze sladkých složek nechutnalo. Tom si dal milkshake s burgerem navrchu a burger byl naopak velmi chutný, takže jídlo bych tu nezatracovala.

Kateřínský palác

Další větší výjezd podnikáme do Kateřinského dvorce u města Puškin. Po modré lince metra se dostáváme na zastávku Moskevskaya a odtud maršrutkou 342 nebo 545 (odjíždí od zadku sochy Lenina) za 40 rublů. Tentokrát se cesta trochu natáhne, protože dodávka vymetá celé sídliště Puškina. Fronta před Kateřínským palácem je dlouhá, tak si nejprve projdeme park s jezírkem. I tak si ale postojíme půl hodiny před vchodem a já silně promrzám.

Palác byl dostaven roku 1756 na popud dcery Petra I., která jej nechala přebudovat z původního malého sídla své matky Kateřiny. Sídlo pak vyhořelo a za 2.SV bylo opět silně poničeno. Tehdy také z komplexu „zmizela“ slavná Jantarová komnata. V roce 2003 byla dokončena velká rekonstrukce, během které také Jantarovou komnatu kompletně obnovili. 

Vstupné je 700 rublů a chtěla jsem si ho pořádně užít a prohlídku si dát dvakrát dokola, ale Tom můj návrh sabotuje.

Dnes už nemáme na žádné další prohlídky sílu a jedeme metrem do restaurace Parusa na Kryshe, která má nejlepší výhled na město. Také má i vyšší ceny, ale určitě to za to stojí.

Petrohradská ZOO

Kousek od pevnosti má Petrohrad svoji Zoo. Není nijak velká, je taky přímo v centru města. Vstupné je vyšší- 500 rublů a mysleli jsme, že moc zvířat neuvidíme kvůli mrazu. Ten ale lednímu medvědovi nevadí, naopak vypadal, že si skluzavku z ledu užívá, sněžný leprd se taky povaloval venku, a teplomilná zvířada měli zavřená v pavilonech. Puma je obézní a lvům se před třemi měsíci narodili 3 lvíčata. Také mají moc pěkná akvaria a slušnou sbírku chameleonů. Takže ze ZOO jsme odcházeli spokojení.