Taiwanská příroda

Poslední den našeho Asiavíkendu na Taiwanu jsme si půjčili auto a vyjeli z města. Auto jsme objednávali přes net až v Taipei a nebyl žádný problém, že by neměli volné vozy. Ceny jsou ve všech půjčovnách více méně stejné, takže jde spíš jen o to vybrat půjčovnu s vhodnou lokací.

Ta naše měla sídlo za 101 na konečné metra. Auto nejnižší třídy vyšlo tuším na 2500 TD na den a ještě nám ho upgradovali na vyšší verzi, bo asi měli ty nejnižší všechny rozpůjčované. Problém s platební kartou, která jim nešla načíst museli vyřešit větší snahou, protože jinou kartu jsme neměli. Po pěti minutách se zadařilo a mohli nám přistavit téměř nového červeného forda focus.

Vymotat se z města bylo jednodušší, než jsem čekala a projeli jsme se po nádherné dálnici směrem na východ. Zajímalo by mě, jak zjišťují mýto, protože budky na dálnicích nestojí a při vracení auta nám dali papír s přesnou kilometráží, kde jsme dálnici projížděli a cenou 20 TD k zaplacení.

Dojeli jsme na pobřeží, podél něj jsme pokračovali severně a za chvíli dorazili ke geoparku Yehliu.

Kromě skalních útvarů tu mají ještě vodní show s delfínama a pouze malé parkoviště. Ve všední dny se to tu asi vleze, ale v neděli dopoledne byly od parku na obě strany dlouhé fronty. Asi půlhodiny jsme hledali místo k parkování, nakonec jsme se vrátili kus zpět a hodili to na volný plácek u domů a doufali, že nám fordika neodtáhnou.

Nejprve jsme se vydali směrem od geoparku ke skále, která ač je z pískovce, je nádherně mramorovaná a dá se tu procházet po pískovci který vypadá jako zkamenělá duna.

Pak jsme museli dojít asi kilometr ke geoparku, nemohli jsme najít vchod, který je na druhé straně než jsme čekali a už jen za tu dobu jsme se solidně uvařili. Pravé poledne, nebe bez mráčku a dobrých 35°C.

Vstup nás vyšel na 80 TD za jednoho a přimísili jsme se do davu turistů. Nejprve se dojde do parčíku, kam odvezli pár nejslavnějších kamenů, následují dvě samostatná místa se skalními útvary. Muž se mi definitivně uvařil, tak seděl ve stínu na lavičce, já si prošla první skalky celé až dozadu, kde se mi moc líbili (myslím že) přírodně vytvarované misky s velkou kamennou koulí uprostřed.Na druhé místo jsme došli spolu, ale to už jsem se začínala vařit i já. Tak jsme si prošli vše důležité a vrátili se ke vstupu, kde jsme se oživili ledovým čajem a mangovou tříští. Cesta k autu se zdála nekonečná, ale po zapnutí klimatizace to byla úleva. 

  

Pokračovali jsme po pobřeží kus dál, kde měla být dlouhá pláž. Chtěla jsem se jít koupat, ale když se nám nakonec podařilo zaparkovat až u pláže, zjistili jsme, že je docela ošklivá a zabordelená. Zrovna jsme tu chytli nějakou slavnost, tak jsme se zdrželi v koloně, pak už jsme ale mohli pokračovat do hor, do Yangmingshan National Park. Taiwan je dost tektonicky aktivní a po celém ostrově jsou rozesety horké prameny a gejzírky. V tomto parku se jich má nacházet několik. Snažila jsem se vygooglit, co všechno bysme tu měli vydět, ale moc úspěšná jsem nebyla. Zastavili jsme na vyhlídce na pěkný most a už jsme byli skoro v mracích a citelně se ochlazovalo (tak na 28°C). Potom jsme si vyšlápli krátký trailík k mechovému jezírku a užívali si přírody, čistého a chladného vzduchu.

Přejeli jsme na Quintiangang horu, kam už se platí permit a spousta Taiwanců sem jezdí piknikovat. Také se tu navolno pasou krávy a všichni si s nimi fotí selfíčka. (Všihni tu chodí s deštníkama a ti turisticky aktivní mají na deštníku gumový bodec.)

Další zastávka byla Siaoyoukeng volcanic area, je to taková trochu odkutaná hora ve které z několika míst sičí horká pára a bublá horká voda. Taky je to asi nejznámější místo v Yangmingshanu.

Poslední zastávku jsme udělali u jezírek, kde jsme strašně dlouho hledali parkování a pak sotva jsme vyšli ven, začalo slušně lít. Chvíli jme to v altánku a pod stromama ignorovali, nakonec jsme ale v dešti běželi zpět pro auto a jeli do Beitou. Nejprve do Sushi express na obědovečeři a poslední buble tea, pak jsme se kousek vrátili a podívali se na bývalý důl síry, který je teď zavřený a je tu spousta gejzírů, bohužel jsou ale v betonových bazéncích, takže to nevypadá moc hezky.

  

Chtěli jsme se zajet podívat na National Palace Museum, což je po 101 nejznámější místo v Taipei, ale kvůli jednosměrkám a zákazům odbočování jsme dost dlouho bloudili a k muzeu dojeli až za tmy. Jenom jsem ho vyběhla vyfotit a vydali jsme se hledat nějakou vyhlídku na 101čku. Cesta úspěšná nebyla, zase začalo pršet a my se motali v lese na uzoučké cestě.

Tak jsme se dokordcali do města, ještě několikrát zabloudili a nakonec jsme měli docela hezkou vyhlídku v jedné z ulic Taipeie.

 

Vrátili jsme auto a metrem dojeli na hlavní nádraží, kde jsme si koupili lístky na rychlovlak. Je to fakt fofr a ze zastávek odjíždí na minutu přesně. Ostrov přejede od severu k jihu za dvě hodiny.

Z nádraží pak musíte ještě kousek busem, pokud byste stejně jako my nevěděli, ze kterého termnálu letíte, nemusíte zoufale shánět wifinu, letecké společnosti mají vypsané na zastávce busu.

Jediný problém Taipeiského letiště je, že v deset večer zavřou úplně všechny obchody, takže když letíte po půlnoci, na svačinu můžete rovnou zapomenout.

Taipei

Zatímco Filipínci nadšeně vyrazili do ulic slavit výročí nezávislosti na španělech, my nadšeně vypadli z Filipín. Na mém cestovatelském seznamu byl i Taiwan, a to asi jenom proto, že je to relativně blízko a každý ví, že tam mají jednu z nejvyšších budov světa. Letenky jsme měli nakoupené dost dopředu a já tak strávila spoutu času hledáním, co všechno v Taipei vidět. Měla jsem to naplánováno na celé tři dny ve městě, ale pár dní před odletem jsem náhodou narazila na velmi zajímavé skalní útvary na severo-východním pobřeží. Proto jsem na rychlo přeskládala program a přemluvila Toma k půjčení auta.

Taipei má letiště dobrých čtyřicet kilometrů od města. Netřeba ale zoufat, rychlo vlak za 160 Taiwanských dolarů jezdí co 15 minut od rána do jedenácti večer, případně autobus za 120 TD nonstop. Protože jsme dorazili po půlnoci, jeli jsme busem. Bydlení jsme měli dvě metro zastávky od hlavního nádraží, v noci ale metro nejezdí, tak jsme vzali taxi. Anglicky tu skoro nikdo neumí, pokud chcete dovézt do přesné destinace, je dobré mít to vytištěné na papíře, a to v čínštině.

Taipei ZOO

Po snídani jsme koupili dvoudenní lístek na MRT za 330 TD a s jedním přestupem jsme se dopravili k Zoo. Velmi mě zaujalo, že hnědá linka metra, což je komplet nadzemka, jezdí bo asfaltových kolejích na pneumatikách. Vydedukovali jsme si, ze je to kvůli hluku.

Vstupné do Zoo je za 80 TD a čekají vás tu takové perličky jako pandy velké nebo koaly. Takymají tučňáky ve vychlazeném pavilonu a nebohého medvěda hnědého bez vychlazeného pavilonu, ten vypadal, že vedrem brzo pojde. Zoo je do kopce a my vedrem nepošli jen díky milk pearl tea a studené vodě. Mají tu i totálně chromého koně převalského. Ale jinak se mi Zoo moc líbila.

Maokong Gondola

Ze Zoo můžete dojet za 5 TD autobuskem na mezistanici lanovky a tou vyjet na Maokong. To jsou kopce a lesy za městem, kde jsou čajové plantáže, chrámy a traily. Kopce to jsou vysoké a strmé. Šli jsme jen krátký trailík k potoku se zajímavým skalním podložím a pak na mezistanici lanovky. Půlka cesty byla po schodech dolu, půlka po schodech nahoru. Při hlednání cesty nahoru jsme došli k prehistorickým kolejím, které vedou z chrámu nahoře a měli jsme takové štěstí, že po nich zrovna svážel paní dolů vozík na laně. Chtěla jsem naskočit a nechat se vyvézt nahoru, ale paní dost protestovala, tak jsem radši seskočila.

Po dvaceti minutách stoupání v 35°C a 90% vlhkosti jsme vypadali viz fotky. Ale byl to úžasný detox a ledový čaj u lanovky chutnal jako božská mana.

Za poslední zbytky sil jsme se podívali do chrámů a poseděli si v altánku v zenové zahrádce s výhledem na sto jedničku.

Taipei Eye Theatre

Na Trip Advisoru je mezi top destinacemi i tradiční čínské divadlo. Za docela velký peníz 550 TD za vstupenku máte hodinové představení v čínštině s titulky. První půl hodinu se odehraje děj, druhou půl hodinu vyplňuje akrobace. Tomovi se to nelíbilo, mě jo. Ale jednou v životě stačilo, příště bych už nemusela.

Lungshan Night Market

Při návratu z divadla jsme hned u hotelu viděli night market, tak jsme se tam na chvíli stavili. Spoustu jídla (dala jsem si za 10 dolarů sladké pečené těsto s pudinkovou náplní, moc dobré to bylo), spoustu neužitečných krámů a také jedna restaurace, kde si můžete dát čerstvou krysu a hada. Akorát tričko I love Taipei jsme za celé tři dny neviděli ani jedno.

Beitou Hot Springs

Na trase červeného metra se nachází čtvrť Beitou s horkými prameny. Můžete se tu procházet parkem, zajít se okoupat (to jsme uprostřed léta s lehkým srdcem oželeli) a podívat se na horké jezero. Když pominu že při chůzi na slunci se slušně podíte, stát u jezera znamená další celotělesnou detoxikaci. Destinaci doporučuji, ale jen s ledovým bubble tea při ruce.

Na křižovatce u metra je Sushi Express. Vždycky jsem do takové restaurace chtěla a líbilo se mi tam natolik, že jsme tam obědvali i v neděli.

Tamsui

Pokračovali jsme až na konečnou metra do čtvrti Tamsui. Prošli jsme hlavní ulici se spoustou obchodů, trhy a nábřežní promenádu,kde frčely hlavně automaty a hry pro nás známé z poutí- házení míčků na cíl apod. Ooooobrovské zmrzlině jsme neodolali, ale chuťově nebyla nijak extra.

Confucius Temple

Na zpáteční cestě jsme vystoupili hned za řekou a šlinavštívit jeden z nejpopulárnějších chrámů. Komplez je doela velký, klidný a krásně upravený. Stihli jsme i dunění na buben a gong.

Na druhou stranu od metra jsou parky a tradiční dům, kam jsem chtěla, ale únava a blížící se bouřka nás zavedla do metra.

Taipei 101

Se svými 509 metry je 4. nejvyšší mrakodrap na světě. Metro vás doveze přímo pod ni a okolo je luxusní nákupní centrum, kde si můžete koupit novou Vuitonku, Rolexky či jiné světové značky. My si dali tři kopečky Haagen Dazs. V pátém patře obchoďáku je pokladna a vstup do mrakodrapu pro jednotlivce (pro skupiny je to v patře -1). Vyhlídka je v 90. patře, v 91. pak venkovní vyhlídka a v 89. prodej VELMI drahých šperků s taiwanským korálem. Taky si nahoře prohlédnete dumper, což je 660 tun těžké vahadlo, které pomáhá stabilizovat budovu ve větru, tajfunu a při zemětřesení. Vyhlídku jsme si dali podvečerní/ noční a stálo to za to.

Lungshan Temple

Hotel jsme měli přímo u nejznámějšího chrámu v Taipei a dovnitř jsme se šli podívat večer i ráno, kdy jsme stihlli i motlitby. Nemám k němu moc co říct, čínské chrámy se mi moc líbí a tento není výjimka. 

Příště si zajedeme do národních parků v okolí Taipeie.

A fotky jako vždy na rajčeti.