To je heslo , kterým se Filipíny snaží zvýšit si cestovní ruch. A ve snaze podpořit místní rozvoj a také netrávit celý víkend doma, zaplatili jsme si romantickou plavbu po Manila Bay při západu slunce. I s večeří.
O Manila Bay jsem se již zmiňovala ve článku o návštěvě centra Manily. Je to sice moře, ale podle barvy a smradu by to člověk netypoval. Troufám si tvrdit, že tu končí veškerý odpad patnáctimilionového města. Voda má barvu ropy a také i podobné chování. Kapalina to sice je, ale pohyby hladiny ji rozhodně mezi H2O neřadí. A když do ní chvíli koukáte, najdete opravdu cokoli (náš nejoblíbenější nález bylo celé balení filipínských červených párků).
K samotné akci- plavbu objednáte přes internet, kde vám napíšou, že vám příjde potvrzení o platbě a rezervaci. Žádné potvrzení nepříjde, tak si vytisknete stránku se shrnutím objednávky (jedna černobílá strana stojí v copycentru lidových 10 peso). Tento papír přinesete do budky v přístavu (jedno molo se dvěma lodičkama) a oni vám ho vymění za "palubní lístek" (samolepka, kterou si přilepíte na hruď). Pak už vás jenom prošacují (standart kdekoli a kdykoli) a můžete se nalodit.
Stoleček jsme měli na horní otevřené palubě, na dolní uzavřené se podávala večeře- na výběr čtyři filipínské mňamky s nudlema a rýží a dva filipínské dezerty- mlíko se želé nebo flan. Okusili jsme od každého kousek a radši zůstali hlady. Zato spolucestující filipínci ihned po vyplutí zapluli na spodní palubu a vynořili se, až když bylo všechno sežráno.
Manila Bay sice smrděla jako stoka, ovšem počasí nám vyšlo a výhledy a západ slunce byly úžasné.
Žádné komentáře:
Okomentovat