Filipínský národní
sport je basketbal. Je to trochu s podivem, když vezmeme v úvahu, že
průměrný filipínec měří metr padesát a váží padesát kilo, nicméně zápal pro hru
se jim upřít nedá. Sportovní obchody jsou plné basketbalových dresů, v televizi
málokdy běží jiný sport a koš upevněný kdekoli na čemkoli uvidíte i v těch
nejchudších slamech. Filipínci prostě basket milují.
A protože je potřeba
upevňovat týmového ducha, dvakrát třikrát do roka se uspořádá firemní turnaj
filipínci proti expatům. Měli jsme v týmu sice jednoho filipínce, ale je
to podílník firmy, tak se prý počítá za naše. Přiznejme si, polovinu našich
košů naházel on sám, ale na to, že basketbal nikdo nehraje, rozhodně jsme si
neutrhli ostudu.
Největší problém
hostujících hráčů byl, jak ukrýt pivo před ostřížím zrakem securiťáka. Zápas se
hrál ve školní tělocvičně a tam se pít nesmí. Ručníky a pytlíky situaci
zachránili a tak naši žízní neumřeli.
Žádné komentáře:
Okomentovat