1000 a 1 roadtrip: Avilon ZOO

Moje touha po zvířátkách se poslední dobou stále stupňovala, až jsem to nevydržela, a zavelela, že musíme jít do Zoo. V Manile se nabízejí tři možnosti – Manila Zoo (která má dost špatnou pověst, zvířara v malých klecích, pobíhající krysy a podobně; proto jsme tuto možnost zavrhli), Avilon Park na kraji Ortigas (dům s pár ohradama a klecema) a Avilon Zoo (větší zoo kus za městem s horší dostupností). Jako pokusnou výpravu jsme zvolili zoo park a na další víkend zařídili řidiče do Avilon Zoo.

K Zoo parku jen pár slov- krom domácích zvířat a různých ptáků tam mají dva malé lvy, tři tučňáky, nejsmutnějšího bílého tygra na světě a gibona, který se schovává u kraje skla a když ho nemůžete ve výběhu najít, praští do skla a vy se strašně leknete. Taky si tam můžete udělat fotku s vyžraným orangutanem v tričku, kraťasích a crocsech nebo s velkýma papouškama. Já si vydyndala zoborožce, protože je suprkůl.

Cesta do Avilon Zoo byla dlouhá, skrz typické filipínské vesnice, které jsou sice zpočátku pro bělocha fascinující, ale po půl hodině už je ta špína, doprava a přelidněnost únavná. Zoo je půl kilometru za vesnicí, jede se k ní polňačkou a hned vedle postavili nekonečné řady malých domků. Prý je to projekt levného bydlení, z těch tisíci domů bylo obydlených tak dvacet a vypadalo to jak zajatecký tábor.

Na parkovišti před Zoo bylo naskládáno patnáct autobusů, což znamenalo, že tam budou davy fakanů a neuvěřitelný řev (a taky že jo). Vstupné není zrovna nejlevnější (600 peso na jednoho). Zoo je rozestavěná, co se nepovedlo nebo popadalo, to se nechá ležet a nové stavby se nabalují z krajů. Někdy taky nevíte, jesti je expozice obydlená nebo prázdná, protože se tu staví všechno z betonu a málokdy přidají do výběhu zeleň.

Silný zážitek jsou tygří výběhy udělané z tenkého pletiva a stojíte tak blízko, že si můžete na tygra šáhnout. A protože je tygr vystresovaný z hromady ječících spratků, co chvíli zařve a skočí po vás do pletiva.

Skvělý je pan orangutan se svou orangutaní ženou. Takového macha jsem ještě neviděla.

Další supr podívaná jsou ptačí voliéry- desítky druhů papoušků od malých po ary a kakaduáky, několik druhů zoborožců, holubi, různé druhy pávů a spoustu dalších. Moc se mi líbil „bleeding heart pidgeon“.

foto pan gůůgl, mně se je přes pletivo nepodařilo dobře vyfotit

A ještě jednu část bych vyzvedla- expozici plazů. Na třicet druhů kober, zmijí, krajt a dalších, od krátkých po pětimetrové, všichni hadi vylezlí a aktivní, krajta na nás hezky nafukovala krk, opravdu skvělá podívaná.

Za malý peníz se můžete vyfotit s oblečeným orangutanem (jedna fotka objetí kolem krku, druhá fotka orangutan leží s hlavou ve vašem klíně), s různýma ptákama (černej kakadu byl cool), na oslovi nebo s obrovským hadem (ženský strašně pištěly).

Sečteno podtrženo, i přes tu dlouhou cestu tam i nazpátek a docela vysoké vstupné to za to stálo a návštěvy nelitujeme.