Hromadně jsme se s kolegama dohodli, že by to chtělo další výlet,
tentokrát celovíkendový. Minule byli na Boracayi (to my jsme zrovna nemohli),
tentokrát se odhlasoval Bohol. Nám se Bohol moc líbil, navíc z minulého roku
nemám moc pěkné fotky, protože až na místě jsem zjistila, že má stará dobrá
zrcadlovka umřela, takže jsme byli rozhodně pro.
Jet k moři v tajfunové sezóně není nejbezpečnější, pět dní před
odjezdem v Manile v kuse chcalo. Ovšem filipínské počasí je
nevyzpytatelné a i když jsem před odletem klesala na mysli a náš let byl kvůli
dešťům dvě hodiny opožděný, na Boholu nás čekalo nádherné počasí.
V pátek večer jsme stihli jen večeři na pláži a nějaké ty drinky, bez
nich by to nešlo.
Na sobotu byl naplánovaný island hopping. V noci jsem špatně spala a
Tom byl společensky unavený, takže bylo jen dobře, že sraz byl až na desátou
dopolední. Nejprve jsme jeli na Virgin Island, což je ostrůvek s dlouhým písečným
pásem vybíhajícím do moře a taky se sochou nějakého svatého a „svatou rezervací“.
Nevím jak jinak to popsat, prostě uhrabaná zahrada se spoustou keramických ozrut
kde z každé větve visí andělíček pověšený za krk. Místní toalety jsou
taktéž unikát. Jo, a nesmíte se tam líbat.
Po cestě k druhé zastávce, Balicasag Islandu, jsme potkali skupinku 20
delfínů, což byl úžasný zážitek. Ukázali se nám třikrát, pak už plavali dál.
Balicasag Island je dokonale kulatý a po celém obvodě má pláž z mušliček a
úlomků korálů. Bohužel kapitán naší lodi byl vůl a odmítal nás vzít na
šnorchlovací místa, ani nám je nechtěl ukázat, prý si musíme zaplatit malou
loďku a teprve pak nás tam vezmou. Na to jsme jim hodili bobek a vydali se
hledat šnorchlování sami. Už byl odliv, ale přitom silný proud a vlny,
takže dostat se do hloubky a neoškrábat si břicho o šutry bylo docela
vyslující. Odměna za snahu ovšem byla víc než dostačující- želvy. Živé, pravé,
plavající želvy pod náma. Viděli jsme jich aspoň pět. Jedna dokonce plavala jen
kousek ode mě, chtěla jsem být hodná a zavolala jsem Toma, ale ten zlý kazisvět
ji vyplašil a odehnal ode mě, to mám za dobrotu :)
Na břeh jsem se dohrabala dost vyčerpaná a uplavaná. Zašli jsme si k místním
na jídlo a mangový shake, příprava jim trvala dost dlouho, když už to konečně
přinesli, slezlo se kolem nás celé společenstvo koček a psů, takže o klidném
obědě nemohla být řeč. Ryba s rýži byla ucházející, mangový shake dobrý.
Zbytky dojedli zvířata.
Chtěli jsme, aby nás kapitán zavezl k druhému šnorchlovacímu místu,
což opět odmítl a odrazil od břehu. Asi jsme ho docela naštvali, když jsme ho
donutili zase zakotvit a šli jsme přes kus ostrova pěšky. Trochu jsme se báli,
že nám prostě ujede s věcma, naštěstí se tak nestalo. Já už jsem do vody
nešla, místo toho jsem na pláži sbírala mušle, podařilo se mi najít pár pěkných
kousků. Ostatní se kochali korály, které ale byly dál, než si mysleli, a o půl páté jsme se znavení
ale spokojení vraceli na Bohol.
 |
| Foto by Sir Klokocka |
 |
| foto by Maam Lucia |
V neděli jsme měli objednané dodávky s řidičem a vyrazili jsme na
prohlídku pevniny. Čokoládové kopečky jsou must see a nikdy nezklamou,
obzvláště když výjde krásné počasí.
Tarsieři se taky nesmí vynechat, posledně jsme s Tomem byli v jiné,
menší rezervaci, tady jich měli na stromech aspoň pět. Ale minule jsme viděli
tarsiera líp, tady byli všichni schovaní pod listy a větvemi.
Výlet jsme zakončili plavbou po řece Loboc i s obědem. Řeka je hezká,
má neobvyklou barvu a břehy jsou zarostlé palmami a jinými pěknými rostlinkami.
Pluje se proti proudu až k přírodnímu jezu s vodopádkem, tam si
poslechnete místní lidový sbor a pluje se zpátky. Aby toho zpěvu nebylo náhodou
málo, pluje s vámi živá kapela (kytara, klávesy a zpěvák) a obohacují
zážitek mezinárodními hity. Řidič nám říkal, že Loboc river je „highlight
celého dne“. S tím bych sice nesouhlasila, ale jednou to bylo pěkné.
Každopádně víckrát bych to už nemusela, to ta ziplina posledně se mi líbila
víc. Ale pro filipínce je důležité, že se tam nadlábnou, takže jejich názor
chápu.
Fotky zde
Fotky zde
Žádné komentáře:
Okomentovat