Poslední den našeho Asiavíkendu na Taiwanu jsme si půjčili auto a vyjeli z města.
Auto jsme objednávali přes net až v Taipei a nebyl žádný problém, že by
neměli volné vozy. Ceny jsou ve všech půjčovnách více méně stejné, takže jde
spíš jen o to vybrat půjčovnu s vhodnou lokací.
Ta naše měla sídlo za 101 na konečné metra. Auto nejnižší třídy vyšlo tuším
na 2500 TD na den a ještě nám ho upgradovali na vyšší verzi, bo asi měli ty
nejnižší všechny rozpůjčované. Problém s platební kartou, která jim nešla
načíst museli vyřešit větší snahou, protože jinou kartu jsme neměli. Po pěti
minutách se zadařilo a mohli nám přistavit téměř nového červeného forda focus.
Vymotat se z města bylo jednodušší, než jsem čekala a projeli jsme se
po nádherné dálnici směrem na východ. Zajímalo by mě, jak zjišťují mýto,
protože budky na dálnicích nestojí a při vracení auta nám dali papír s přesnou
kilometráží, kde jsme dálnici projížděli a cenou 20 TD k zaplacení.
Dojeli jsme na pobřeží, podél něj jsme pokračovali severně a za chvíli
dorazili ke geoparku Yehliu.
Kromě skalních útvarů tu mají ještě vodní show s delfínama a pouze
malé parkoviště. Ve všední dny se to tu asi vleze, ale v neděli dopoledne
byly od parku na obě strany dlouhé fronty. Asi půlhodiny jsme hledali místo k parkování,
nakonec jsme se vrátili kus zpět a hodili to na volný plácek u domů a doufali,
že nám fordika neodtáhnou.
Nejprve jsme se vydali směrem od geoparku ke skále, která ač je z pískovce,
je nádherně mramorovaná a dá se tu procházet po pískovci který vypadá jako
zkamenělá duna.
Pak jsme museli dojít asi kilometr ke geoparku, nemohli jsme najít vchod,
který je na druhé straně než jsme čekali a už jen za tu dobu jsme se solidně
uvařili. Pravé poledne, nebe bez mráčku a dobrých 35°C.
Vstup nás vyšel na 80 TD za jednoho a přimísili jsme se do davu turistů.
Nejprve se dojde do parčíku, kam odvezli pár nejslavnějších kamenů, následují
dvě samostatná místa se skalními útvary. Muž se mi definitivně uvařil, tak seděl
ve stínu na lavičce, já si prošla první skalky celé až dozadu, kde se mi moc líbili
(myslím že) přírodně vytvarované misky s velkou kamennou koulí
uprostřed.Na druhé místo jsme došli spolu, ale to už jsem se začínala vařit i
já. Tak jsme si prošli vše důležité a vrátili se ke vstupu, kde jsme se oživili
ledovým čajem a mangovou tříští. Cesta k autu se zdála nekonečná, ale po
zapnutí klimatizace to byla úleva.
Pokračovali jsme po pobřeží kus dál, kde měla být dlouhá pláž. Chtěla jsem
se jít koupat, ale když se nám nakonec podařilo zaparkovat až u pláže, zjistili
jsme, že je docela ošklivá a zabordelená. Zrovna jsme tu chytli nějakou
slavnost, tak jsme se zdrželi v koloně, pak už jsme ale mohli pokračovat
do hor, do Yangmingshan National Park. Taiwan je dost tektonicky aktivní a po
celém ostrově jsou rozesety horké prameny a gejzírky. V tomto parku se
jich má nacházet několik. Snažila jsem se vygooglit, co všechno bysme tu měli
vydět, ale moc úspěšná jsem nebyla. Zastavili jsme na vyhlídce na pěkný most a
už jsme byli skoro v mracích a citelně se ochlazovalo (tak na 28°C). Potom
jsme si vyšlápli krátký trailík k mechovému jezírku a užívali si přírody,
čistého a chladného vzduchu.
Přejeli jsme na Quintiangang horu, kam už se platí permit a spousta
Taiwanců sem jezdí piknikovat. Také se tu navolno pasou krávy a všichni si s nimi
fotí selfíčka. (Všihni tu chodí s deštníkama a ti turisticky aktivní mají na deštníku gumový bodec.)
Další zastávka byla Siaoyoukeng volcanic area, je to taková trochu odkutaná
hora ve které z několika míst sičí horká pára a bublá horká voda. Taky je
to asi nejznámější místo v Yangmingshanu.
Poslední zastávku jsme udělali u jezírek, kde jsme strašně dlouho hledali
parkování a pak sotva jsme vyšli ven, začalo slušně lít. Chvíli jme to v altánku
a pod stromama ignorovali, nakonec jsme ale v dešti běželi zpět pro auto a
jeli do Beitou. Nejprve do Sushi express na obědovečeři a poslední buble tea,
pak jsme se kousek vrátili a podívali se na bývalý důl síry, který je teď
zavřený a je tu spousta gejzírů, bohužel jsou ale v betonových bazéncích,
takže to nevypadá moc hezky.
Chtěli jsme se zajet podívat na National Palace Museum, což je po 101
nejznámější místo v Taipei, ale kvůli jednosměrkám a zákazům odbočování
jsme dost dlouho bloudili a k muzeu dojeli až za tmy. Jenom jsem ho
vyběhla vyfotit a vydali jsme se hledat nějakou vyhlídku na 101čku. Cesta
úspěšná nebyla, zase začalo pršet a my se motali v lese na uzoučké cestě.
Tak jsme se dokordcali do města, ještě několikrát zabloudili a nakonec jsme
měli docela hezkou vyhlídku v jedné z ulic Taipeie.
Vrátili jsme auto a metrem dojeli na hlavní nádraží, kde jsme si koupili
lístky na rychlovlak. Je to fakt fofr a ze zastávek odjíždí na minutu přesně.
Ostrov přejede od severu k jihu za dvě hodiny.
Z nádraží pak musíte ještě kousek busem, pokud byste stejně jako my
nevěděli, ze kterého termnálu letíte, nemusíte zoufale shánět wifinu, letecké
společnosti mají vypsané na zastávce busu.
Jediný problém Taipeiského letiště je, že v deset večer zavřou úplně
všechny obchody, takže když letíte po půlnoci, na svačinu můžete rovnou
zapomenout.
Žádné komentáře:
Okomentovat