Ho Chi Minh City
Narozdíl od Filipín
jsou vietnamská města čistá, ulice plné stromů a všude jsou udržované parky. Na
každém rohu někdo vaří Phóčko. A v Saigonu jsou dvě obzvláště skvělé věci -
pobočka Haagen Dasz a česká hospoda s točenou plzní a smaženým sýrem.
Prošli jsme si centrum (hlavní atrakce je kostel
z červených cihel a hned vedle něj pošta, kterou zarchitektoval jistý pan
Eiffel) a jedno dopoledne zašli do Zoo, která je docela hezká.
Na jeden den jsme jeli na deltu Megongu. Jednodenní trasa za
moc nestála, nejdřív jedete dvě hodiny autobusem k řece, naženou vás do
včelí farmy, kde vám dají sklinku čaje, kousek ovoce a zahrají vám tradiční
písně, které byly strašné. Pak je nejlepší část, naloží vás na malou loďku po
čtyřech a 5 minut jedete malým ramenem Mekongu. Zase další farma, tentokrát na
výrobu kokosových kokyn. Nyní velká loď a jedete po Mekongu asi půl hodiny na
oběd a zase zpátky. To je vše, sednete do autobusu, ještě se na 15 minut
zastaví v chrámu se třemi obrovskými sochami budhů a jedete zas do města.
Takže při zvažování návštěvy Mekongu rozhodně naplánovat vícedenní výlet, tak
totiž můžete vidět krokodýlí farmu i plovoucí trh a spoustu dalšího.
Hoi An
Z původního plánu projet Vietnam vlakem moc nezbylo,
lístky do spacích vagónů bývají několik dní předem vyprodané, rezervace online
zrovna moc nefunguje a navíc letenky Siagon- Da Nang nestojí o moc víc než
vlak. Naše letadlo mělo tři hodiny zpoždění kvůli špatnému počasí, taky to při
příletu dost drncalo a před přistáním dost houpalo. Přeletěli jsme chvíli po
půlnoci a šli lovit taxíka. Hoi An je asi 30 kilometrů od Da Nangu a taxíkář si
řekl o 400 000 dongů. Tak jsem duchapřítomně odchytla další pár turistů a
o taxík jsme se podělili.
Zrovna jsme chytili nějakou bouři, protože nám dva dny skoro
nepřetržitě pršelo. Což je škoda, v Hoi Anu je nádherná pláž. Ale i tak se
nám tam moc líbilo, prochodili jsme křížem krážem historické centrum města a
večer, když se rozsvítí všechny lampiony a vy sedíte na večeři a koukáte na tu
nádheru, je vám déšť úplně ukradený. Pro mě je Hoi An nejkouzelnější město, co
jsem kdy viděla.
Druhý den v poledne to vypadalo, že déšť ustal.
Naplánovali jsme si velký výlet na motorce po okolí. Nejprve jsme se jeli
podívat na Silk farm, kde chovají housenky a vyrábí hedvábí. Prohlídka byla
hezká a moc zajímavá. Tom se chtěl podívat do Hai Van průsmyku, proto
přeplánoval výlet a vydali jsme se na 60 kilometrů dlouhou cestu. Ani ne po
dvaceti kilácích začalo zase pršet. A já začala prskat. V Da Nangu jsme
koupili pláštěnky a pršet na chvíli přestalo, tak jsem kapitulovala a opět
nasedla na motorku. Pršet zase začalo a po dalších deseti kilometrech opustil
morál i Toma a otočili jsme to. Zastavili jsme se na chvíli na pláži a vrátili
se do hotelu.
Třetí den ráno jsme měli koupené lístky na autobus do Hué.
Přijel van, odvezl nás pětset metrů k cestovní kanceláři, tam nás vyhodil
a bylo nám oznámeno, že bus má dvě hodiny zpoždění. Fakt dobrý. Tak jsme se
zase courali po centru a protože konečně vylezlo sluníčko, ani nám to nevadilo.
Hué
Autobus do Hué byl srandovní, měl pouze tři řady, zato na
dvě patra a nesedělo se v něm, ale leželo. Bylo to docela pohodlné.
Hué je historické městečko se zakázaným městem a hrobkami
císařů. Odpoledne po příjezdu jsme si prošli zakázané město, které je velmi
rozlehlé a pěkně opravené, druhý den jsme si půjčili motorku a objezdili
několik hrobek.
Thomb of Khai Dinh
Asi nejznámější hrobka v Hué. Všechny stavby jsou
z černého kamene, hrobka leží na kopci, takže je tu dost schodišť a na jedné
z teras stojí kamenní strážci, kteří ochraňují hrobku. Na nejvyšší terase
stojí budova s krásnou, mozaikou vykládanou hrobkou, jsou tu fotky panovníka a
taky fotky z pohřbu. Naproti na obzoru stojí na kopci velký bílý budha a
shlíží na svět.
Thomb of Minh Mang
Tahle se nám líbila asi nejvíc. Je ve velikém areálu obehnaném rybníčky a přišli jsme ve správnou dobu, protože tu vůbec nikdo
nebyl. Akorát samotná hrobka je za vysokou zdí a otvírá se pouze jednou
do roka.
Thomb of emperor Tu Duc
Nachází se skoro ve městě, je dokola obehnaná zdí a teprve
se opravuje. Byly tu davy lidí a moc se nám nelíbila.
Do každé z hrobek se platí vstup 80 000 dongů. Je
tu ještě spousta menších hrobek, ty jsou zdarma. Ještě jsem chtěla vidět Chúa
Thien Mu pagodu, která je západně od Hué, ale tu už jsme nestihli. Tom totiž
opět vytáhl průsmyk Hai Van, který jsme odsud měli celých 80 kilometrů. Větší
část cesty byla strašná, po rušné silnici, která se opravuje a čtyřikrát nás
málem zabil autobus v protisměru. Po dlouhé a nepohodlné cestě jsme
zastavili ve vesnici přímo pod průsmykem, Lang Co a dali si fried rice a
citronovou limonádu. Zde jsme zjistili, že máme ruce a nohy úplně spálený,
protože jsme se ráno nenamazali. Nějakou náhodou ve stejné restauraci zastavili
taky dva kluci turisti, kteří byli moc hodní a půjčili nám jejich opalovák.
Následovala krásná část výletu a to projížďka hor po skoro
prázdné silnici. V nejvyšším bodě byla pěkná zima a byli jsme
v mraku, takže výhledy sice nic moc, ale stačilo kousek sjet níž, zastavit
se a kochat. Taky jsme si museli udělat Top Gearovskou fotku. Zpáteční cesta
zase děs, ale autobus nás málem sejmul jenom jednou. Vrátili jsme se až za tmy,
a byla jsem tak mrtvá a špinavá, že jsme si zaplatili v hotelu jednu noc
navíc a před půlnočním odjezdem vlaku se umyli a na pár hodin zalehli do
postele. Považuji to za nejlíp utracených 10 dolarů ever.
Žádné komentáře:
Okomentovat