Phuket

Pondělní volno kvůli volbám nového prezidenta se musí využít jak jinak, než že vypadnout za hranice. Volba padla na Phuket, kam 1) jsme chytli levné letenky, 2) jsem tak trochu chtěla jet, když tam jezdí úplně všichni a navíc ho TripAdvisor vyhlásil mezi top 10 ostrovů pro letošní rok a 3) jsme u moře už docela dlouho nebyli.

Hodinovému zpoždění Cebu Pathetic na odletu jsme se už jen zasmáli, pobavilo nás jásavé hlášení půl hodiny po plánovaném odletu ve stylu “je to neuvěřitelné, ale vaše letadlo právě přistálo v Manile!” Cestou jsem se snažila chvíli spát, pozorovala jsem bouřku, kterou jsme prolétali a snažila se určit naši polohu jen podle světýlek pod námi. Na imigračním byla strašná fronta, prakticky celá hala byla zaplněná a lidi přetýkali až do chodby. Rezignovaně jsem stoupla do první řady s vědomím, že je nejplnější a určitě i nejpomalejší, ale nakonec to byla ta nejrychlejší a my mohli za půl hodiny dojít na hotel. Vtipná příhoda, podařilo se mi zabookovat první noc u letiště na špatný den a Tom to zjistil tři hodiny před odletem. Naštěstí to bylo ubytování za čtyři stovky a není sezóna, takže je všude prázdno. V recepci nás odbavili dvě děti v pyžamech, co tam spali na lavici. Pokoj byl fajn a my mohli v jednu ráno padnout do postelí.

kolik napočítáte rusů?

Jarda

Protože jsme slyšeli, že na Phuketu jsou drazí a zlodějští taxikáři, rozhodli jsme se půjčit si na tři dny auto. Je to velmi levné, parkování je všude zadarmo a taky máme rádi svoji svobodu. Jako většinou padla volba na AVIS a trochu jsme doufali, že nám zase dají Suzuki Swift, který se nám v Bangkoku moc zalíbil. Bohužel, máme Yarise Jardu, ale klima funguje a co víc si tady přát. Jo, je tu šílený vedro a vlhko. Po pár kilometrech vidím ceduli na nějaký vodopád a nemám lepší nápad, než že se tam pojedeme podívat. Na konci cesty je brána a ceník vstupu do parku za 200 Bhatu na osobu. To je hodně, ale nikdo tu není a je tu svatý klid, tak teda platíme. Auto má být za dalších 50, ale to dostáváme milostivě zdarma. Jsme na okraji pralesa a je tu jako v pekle. Jen, co vylezeme z auta, jsme durch propocení. K vodopádu je to sto metrů a cestou potkáváme cestičku velkých termitů a zářivě červeného kraba. Je konec suché sezóny, takže vodopád není nijak úchvatný. Mají tu taky ceduli na nějaký trail, tak to jdeme zkusit. Tom sundává úplně mokré triko. Stezka jde do kopce a jde to ztuha. Nohy mám ještě bolavý z minulýho víkendu v Japonských horách a vedro a 100% vlhkost tomu moc nepřidává. Přelízáme a podlízáme popadaný stromy a vidíme termitiště. A jednou se Tom zastaví a prý jestli vidím ty cestičky termitů. Před náma je celá cesta plná statisíců termitů a mezi listím mají vychozené dálničky. A strašně to šustí. Fuj, panika, určitě mi nalezou do bot a okoušou maso! Snažila jsem se to rychle přeskákat a nemyslet na ty chudáky, kterým drtím hlavičky. Pak jsme si pořádně odupali boty a mohli v klidu dojít nad vodopád, kam trail vedl. Odtud se dalo pokračovat dál, ale my jsme měli dost a tak jsme sešli po druhé straně vodopádu dolů a po kamenech přeskákali říčku zpátky k autu. Totálně propocení a vyfluslí jsme si pustili klimatizaci a zhodnotili, že to za ty velké peníze stálo. Kdyby si chtěl někdo na Phuketu užít pralesa a naprosté samoty, doporučujeme Ton Sai Waterfall v Khao Phra Thaeo National Parku. Edit: na nějakém blogu jsem se dočetla, že po třetí hodině odpoledne je vstup do parku zdarma.

 

Cesta k hlavní silnici vede kolem ananasových plantáží, některé jsou pod mladými stromky. Nejprve jsem si myslela, jak jsou tady ohleduplní k přírodě a vysazují nové lesy, ale pak jsem si všimla, že všechny větší stromy jsou nařízlé a mají typickou mističku na zachytávání kaučuku. Takře Thajsko je plné kaučukovníků. Kousek od odbočky k vodopádům je velké Tesco, nadšeně jsme tam zastavili a nakoupili nějaké zásoby- vodu, banány a taky spoustu croissanů za 5 Bhatu! To je oproti Manilské ceně 65 peso dost rozdíl. Přesunuli jsme se na Patong, kde jsem měla označenou prý výbornou restauraci podle TripAdvisoru. Zaparkovali jsme v obchodním centru a našli onu restauraci Number 6 i s dlouhou frontou na stůl. To jsme tedy odmítli a sedli si o kus vedle na tradíční Pad Thai a Green Curry. Ceny na můj vkus vyšší, ale jídlo bylo moc dobré. Přestávám hledat restaurace podle TripAdvisoru, nemá to cenu!

Podél pláží jsme dojeli k té naší, Kata Yai, správně odbočili k resortu Villa Elisabeth a ubytovali se. Dostali jsme strašně sladký welcome drink a ten nejlepší pokoj v celém resortu- z verandy přístup přímo na pláž a parádní vyhled. Trochu jsem pochybovala, že jsem vybrala zbytečně drahý hotel, ale tohle se vyplatilo. Je totiž problém tu sehnat ubytování přímo na pláži, skoro všechny hotely jsou totiž až za silnicí. Villa Elisabeth nás vyšla na cca 1900 Kc na noc, ale spokojenost byla velká. Hned jsem vyběhla do vody a dobrých dvacet minut se nechala kolébat na vlnách. Když už jsem se chystala vylézt, došel i Tom a rochnili jsme se společně.

Zase jsme naskočili do Jaryna a jeli se podívat na Velkého Buddhu, který sedí na kopci a vidíme ho z verandy. Cesta k němu je dobře značená a minuli jsme aspoň dvě farmy se slony, u obou měli u silnice na řetězu přivázané slůně, aby se tam turisti lépe lákali. To je teda dost fuj. U Buddhy mě chytla panika, že mám jen šortky a tílko a že mě tam určitě nepustí. Navlíkla jsem na sebe Tomovo propocené tričko a nové kraťasy z Tesca, které jsem měla pod kolena a spokojeně vyšla k buddhovi. Už z dálky bylo slyšet motlidby, které z reproduktoru vyřvávaly na všechny strany. Také je to tam jedno velké staveniště, protože k Buddhovi přistavují megalomanské schodiště.

Buddha na každý den jeden, na čtvrtek dokonce dva- jeden dopolední, jeden odpolední

Druhá zastávka byla na Phromthep Cove, odkud má být krásný pohled na západ slunce. Parkoviště bylo narvané a davy lidí stály u pobřeží. Samotné vyhlídkové místo má být až na útesu půl kilometru od cesty, ale byli jsme dost zmožení, takže jsme tam nešli a na západ slunce taky nečekali. Zastavili jsme pak na ještě jedné další vyhlídce, kde bylo lidí málo a krásný pohled na tři pláže pod námi.

Na večeři jsem chtěla zkusit The Pad Thai Shop, kde mají mít údajně nejlepší nudle na ostrove. Bylo to hodně lokální, o bílou tvář tu nezakopnete, cena velmi nízká, ale chuťově jsem z toho odvařená nebyla. A to už padla tma a my se s obtížemi odvezli zpátky na hotel (odbočku jsme trefili až napotřetí a to nás ještě z protismeru vytlačil náklaďáček, takže na počtvré). Na pláži jsme si zašli na jeden drink a zalezli jsme do našeho pokojíku s nádherným výhledem a poslouchali vlny.

ta prostřední je naše