Orchard Road
LA má svou Rodeo Drive, Seoul má Gangnam,
Singapore má Orchard Road. Ulice má přes dva kilometry na délku a všechny domy
jsou obchodní centra jak s běžnými řetězci, tak nejluxusnějšími značkami. Jídlo
v Singapuru je obecně dost drahé, proto jsme se najedli v Mekáči a za ušetřené
peníze si dali Haagen Dasz ve stánku. Za tu dobu, co jsme si užívali zmrzku,
projeli po ulici tři Ferrari, McLarreny, Lamba a další trochu luxusnější auta.
Davem jsme se proboxovali i k čerstvě vydanému Iphonu a také jsme zbořili
vystavené botky v obchodě Bati.
Centrum kolem City Hall
V centru jsme se neustále pohybovali na
velké ceně, takže speciální prohlídku druhý víkend jsme už nepodnikli. Obešli jsme
si Raffle’s Hotel, kde v místním baru vymysleli drink Singapore Sling a hážou
se tu burákové šlupky na zem. Drink je ale dost drahý, tak jsme tam nešli. Naproti
parliament house je podél řeky spoustu restaurací, kde je hezké si v podvečer
sednout na drink a chvíli lelkovat. Dále stojí za to projít se kolem divadla na
nábřeží k soše Merliona a pak podél hotelů pokračovat dál až k Marina Bay. Před
hotelem je veliký obchoďák, který jsem za čtyři dny prošla aspoň padesátkrát. Hned
u vchodu je obchůdek Gong Cha s bubble
tea, který jsme si taktéž hodněkrát dopřáli. V nejnižším patrě úplně vzadu maji
“bruslení”, není tam ale led, jen takové ty bílé desky, na kterých to dost
špatně jezdí. Okolo ledové plochy je pak food court, kde se dá dobře za rozumný
peníz najíst (měla jsem pad thai, pekelně ohulené chilli a Tom měl indii).
Jednu lepší večeři jsme si dali v italské restauraci, která má dvě části, jednu
těstovinovou a druhou pizzerii. Sehnat tu misto na večeři je docela těžké,
čekačka na stůl byla aspoň hodinu. Měli jsme ale velké štěstí, protože
rezervaci za hodinu jsme odmítli s tím, že teda půjdem jinam. Když nám došlo,
že všechny restaurace jsou stejně přeplněné, vrátili jsme se do pizzerie, že
teda hodinu vydržíme. Zrovna se jim ale uvolnil stůl, tak jsme mohli na jídlo
hned bez čekání. Pizza byla výborná a my byli moc spokojení.
Gardens By The Bay
Za hotelem směrem k moři se rozkládají
volně přístupné zahrady se známými umělými stormy. Stromy jsou osázené
květinami a mezi dvěma je zavěšená lávka, po které se dá za 5 SGD projít. Dále
jsou tu dva skleníky, v jednom má být nejvyšší umělý vodopád na světě. Do
skleníků jsem chtěla, ale nakonec nám nezbyl čas. Jedinou nevýhodu zahrad vidím
v tom, ze tu není moc stínu. Večer je v zahradách světelná show, kdy jednotlivé
stromy blikají, ale rychle nás to omrzelo.
Marina Bay Sand Hotel
Vyvrcholení naší týdenní dovolené v
Singapuru a Malajsii byla noc v Marina Bay. Tomův sen bylo zaplavat si v jejich
střešním infinity bazénu, tak jsem mu ho splnila a dostal to k narozeninám. I
když mají dost pozdní check-in (od tří) a brzký check-out (do jedenácti), mají
slušný servis na úschovu zavazadel (když se máte před polednem odhlásit a
letadlo letí až ve dvě ráno, tak se to hodí). Pokoj jsem si vybrala s vanou,
protože její absencí v našem bytě v Manile dost trpím a Tom chtěl výhled na
město. Samozřejmě že hned, co námá dovezli kufry, jsme se vydali k bazénu. Čekala
jsem, ze tam bude hlava nah hlavě, ale kupodivu to bylo v pohodě. U bazénu je
spousta lehátek a na druhé straně jsou dvě výřivky s extra horkou vodou. Nejvíc
se nám líbilo večerní plavání s výhledem na svítící město.
Formule 1
První víkend v Singapuru byl ve znamení
formulí. Bývala jsem veliký fanoušek Ferrari a Schumachera, když ale skončil,
přestala jsem se o formule zajímat. Takže ze současného startovního roštu znám
sotva šest jmen. To ale nevadí, dávné sny jet se podívat na velkou cenu
přetrvávají. A když nám to zrovna tak hezky vyšlo, že plánujeme dovolenou do
Singapuru a hle, tehdy se jede velká cena! Bylo to jasné znamení a my museli.
Koupili jsme si místa na tribunu naproti
Marina Bay. Výhled tam byl skvelý, jak na město, tak na dráhu. Už v sobotu jsme
ale zjistili, že závod je mnohem intenzivnější, když se stojí přímo u dráhy.
Proto jsme sobotní kvalifikaci i půlku nedělního hlavního závodu strávili na stojáka
na rovince u divadla. V sobotu byl po kvalifikaci concert Maroon 5, byla jsem
ale tak unavená, že jsme na něj nešli. Za to v neděli hrál Jon Bon Jovi, a to
se prostě musí. Plac před podiem byl totálně narvaný, tak jsme stáli z boku a
počkali pár písniček, dokud nám nezahrál It´s My Life a my mohli jít spat.
Žádné komentáře:
Okomentovat