Jako další destinace
pro prodloužený víkend byl zvolen Bohol, 10. největší ostrov Filipín známý
především Tarsiery, česky nártouny a Čokoládovými kopečky Chocolate Hills.
Při plánování
dovolené jsem vypátrala, že zde není problém půjčit si auto, a i když se nabízí
spoustu více či méně organizovaných výletů, raději si cestujeme po vlastní ose.
Auto jsme předem neobjednávali, nechali jsme to strýčku Náhodovi s tím, že
u letiště jistě nějaká půjčovna bude. První den jsme měli v plánu objet
všechna zajímavá místa Boholu a zbylé dva dny prolenošit na pláži ostrova Panglao, který je s Boholem propojený dvěma mosty.
Jak si na Boholu
půjčit auto
Z internetových
stránek jsme si zjistili, že půjčovné auta výjde na 2500 Php, motorka za 500
Php na den (peso vydělíme dvěma a dostaneme koruny). U východu z letiště stojí
pár stánků cestovek, ve kterých se naháněči hlasitě perou o potencionální
zákazníky. Nějakým sofistikovaným způsobem (ententýky, hod mincí, dle sympatií)
zvolíme naháněče a zeptáme se ho na půjčení auta. Ten řekne, že jasně, zavolá
šoférovi a do pěti minut stojí vaše kára uprostřed letištního parkoviště (tak,
aby kolem nemohlo nic projet, takže se vytvoří fronta a všichni troubí).
Chlápek se zeptá, jestli umíte řídit s manuální převodovkou, vezme si od
vás nějaký doklad, 2500 peso, domluvíte se na zítřek ve stejnou dobu na stejném
místě, a jedete. Samozřejmě nám dal auto s úplně prázdnou nádrží (pojali
jsme podezření, že ji stihl ještě předtím vycucat), takže musíme zajet na
nejbližší pumpu a natankovat. Čistě z principu jsme druhý den auto vrátili
s nádrží taktéž prázdnou. Jo, a vrácení auta proběhlo stejně jako půjčení,
akorát Tom zaparkoval na kraji parkoviště. Chlápek mu strčil do ruky doklad,
nasedl a odjel.
![]() |
naše půjčená Kyja, která silně táhla doleva |
Kam se na Boholu podívat
Měla jsem
naplánovanou trasu, ze které jsme nakonec museli vyřadit vodopády Mag- Aso falls,
protože jsme se hodinu zdrželi objížďkou Lobocu, ve kterém byl rozkopaný jediný
most přes řeku. Jako první jsme navštívili Tarsier Sanctuary, kde nám průvodkyně
ukázala v ohrazeném kusu lesa tři nártouníky. Nártouni jsou nejmenší
primáti na světě (prý to nejsou opice), měří 10 cm (ocásek dalších20cm), jsou
to noční živočichové a mají největší oči v poměru k tělu ze všech
živých tvorů. Oči jsou tak veliké že se nemůžou otáčet, a tak nártouni otáčejí
celou hlavou o 180° na obě strany. A jsou strašně roztomilí.
O kus dál v Lobocu
jsme dorazili k výše zmiňované řece a neměli se jak dostat dál. Místní nás
poslal strašným ofroadem do džungle, kde jsme skončili bez cesty ve svahu a
málem se od tama nedostali. Tak jsme radši zvolili delší objížďku po vedlejší
silnici (takže šťerk, písek, šutry a díry). V Lobocu jsme si koupili
výborné sladké pečivo dohromady na 40 peso a jeli hledat bambusový most přes
řeku. Místo něho jsme našli Jungle Canopy park, kde měli suprcool lanovku přes
údolí, dobrých 100 metrů nad řekou.
Jedeme lanovkou
A Tom už frčí zpátky
Bambusový Hanging
Bridge jsme díky radě pokladní v jungle canopy našli o jednu odbočku dál,
nakoupili tričko a magnetky a dali si buco za 20 peso. Před městem Carmen je
odbočka na vyhlídku na Chocolate Hills, určitě není jediná, po cestě jsme
viděli jednu další. Čokoládové kopečky překvapili, jsou krásné a je jich
spousta. Říká se jim tak proto, že na konci období sucha na nich tráva zhnědne,
my je viděli na konci tajfunové sezóny, kdy jsou krásně zelené.
![]() |
Buco na zastávce s kozlem a kohoutem |
Dál jsme
pokračovali k západnímu pobřeží a poté jižně k Punta Cruz Watchtower,
což je stará španělská věž. Už po cestě jsme viděli, že loňské silné
zemětřesení srovnalo se zemí snad všechny nádherné španělské kostely. Punta
Cruz dopadla stejně, i další věž, která je v městě Panglao na
stejnojmenném ostrůvku.
Pak už jsme frčeli
právě na Panglao, šli se podívat do nádherné jeskyně Hinagdanan Cave, která má
krápníkovou výzdobu takovou, že by jí to všechny české jeskyně záviděli, a je
zde i jezírko s mixem podzemní i mořské vody, kde se můžete koupat. Projeli
jsme ostrov až nakonec (tady jsme viděli druhou poničenou věž Panglao Watch
Tower) a jeli najít ubytování. Náhodou jsme vybrali snad největší a nejznámější
rezort na Alona beach, Lost Horizon Beach Dive Resort, který byl za příjemný
peníz a moc se nám v něm líbilo.
![]() |
Panglao Watchtower |
![]() |
Hinagdanan Cave |
Co dělat na Alona Beach
Alona Beach je
nejznámější pláž Boholu, dlouhá asi 600 metrů a dost podobná Boracayské White
Beach. Ne nadarmo se tady tomu říká klidnější Boracay. Je tu méně restaurací
(ale i tak se najíte výborně a za poloviční cenu), méně naháněčů a masérek, a
také nejsou tolik otravní, na druhou stranu v moři jsou šest metrů od
břehu chaluhy a na hladině plave bordel z rostlin, takže plavání nebylo
zrovna nejpříjemnější. Stejně jsme se ale shodli, že se nám více líbí právě
Bohol. Kdo má rád ostrovní activities, na šnorchlování, potápění a Island
hopping je tu možností spousta, taktéž jet ski i jízda na banánu. No a
samozřejmě akce na koktejly za polovic a naše nejoblíbenější Rhum-coke za 25
peso z 80% rumu :)
Jak se dostat na letiště
Jako všude na
Filipínách tu jezdí tricycly a taxíky. Dvacetikilometrová cesta z Alona Beach
k letišti je tricyclem vskutku zážitek, nejenže to pekelně drncá (a to
jsme ani nejeli po nezpevněných cestách, místní mají vychytanou cestu po
vedlejších uličkách, kdy nemusí výbec sjíždět z asfaltek/betonek), ale
také je pro dva evropany docela kumšt nacpat se do boudičky. Cestou z letiště
se o nás porvali taxíkáři a tricycláři, takže jsem v pohodě uhádala 40ti
minutovou jízdu k hotelu za 200 peso. Na letiště jsme chtěli vzít taxíka,
ale naše nabídka na 400 peso se mu nezdála dostatečně lukrativní (tolik mi
nabízel taxikář den předtím), tak jsme bez smlouvání vzali tricycl za 300 peso.
I tak jsou ale ceny přijatelné a v konkurenci se nebojte smlouvat.
více fotek na rajčeti
Žádné komentáře:
Okomentovat