Báječný Bohol

Jako další destinace pro prodloužený víkend byl zvolen Bohol, 10. největší ostrov Filipín známý především Tarsiery, česky nártouny a Čokoládovými kopečky Chocolate Hills.

Při plánování dovolené jsem vypátrala, že zde není problém půjčit si auto, a i když se nabízí spoustu více či méně organizovaných výletů, raději si cestujeme po vlastní ose. Auto jsme předem neobjednávali, nechali jsme to strýčku Náhodovi s tím, že u letiště jistě nějaká půjčovna bude. První den jsme měli v plánu objet všechna zajímavá místa Boholu a zbylé dva dny prolenošit na  pláži ostrova Panglao, který je s Boholem propojený dvěma mosty.

Jak si na Boholu půjčit auto

Z internetových stránek jsme si zjistili, že půjčovné auta výjde na 2500 Php, motorka za 500 Php na den (peso vydělíme dvěma a dostaneme koruny). U východu z letiště stojí pár stánků cestovek, ve kterých se naháněči hlasitě perou o potencionální zákazníky. Nějakým sofistikovaným způsobem (ententýky, hod mincí, dle sympatií) zvolíme naháněče a zeptáme se ho na půjčení auta. Ten řekne, že jasně, zavolá šoférovi a do pěti minut stojí vaše kára uprostřed letištního parkoviště (tak, aby kolem nemohlo nic projet, takže se vytvoří fronta a všichni troubí). Chlápek se zeptá, jestli umíte řídit s manuální převodovkou, vezme si od vás nějaký doklad, 2500 peso, domluvíte se na zítřek ve stejnou dobu na stejném místě, a jedete. Samozřejmě nám dal auto s úplně prázdnou nádrží (pojali jsme podezření, že ji stihl ještě předtím vycucat), takže musíme zajet na nejbližší pumpu a natankovat. Čistě z principu jsme druhý den auto vrátili s nádrží taktéž prázdnou. Jo, a vrácení auta proběhlo stejně jako půjčení, akorát Tom zaparkoval na kraji parkoviště. Chlápek mu strčil do ruky doklad, nasedl a odjel.

 

naše půjčená Kyja, která silně táhla doleva

Kam se na Boholu podívat

Měla jsem naplánovanou trasu, ze které jsme nakonec museli vyřadit vodopády Mag- Aso falls, protože jsme se hodinu zdrželi objížďkou Lobocu, ve kterém byl rozkopaný jediný most přes řeku. Jako první jsme navštívili Tarsier Sanctuary, kde nám průvodkyně ukázala v ohrazeném kusu lesa tři nártouníky. Nártouni jsou nejmenší primáti na světě (prý to nejsou opice), měří 10 cm (ocásek dalších20cm), jsou to noční živočichové a mají největší oči v poměru k tělu ze všech živých tvorů. Oči jsou tak veliké že se nemůžou otáčet, a tak nártouni otáčejí celou hlavou o 180° na obě strany. A jsou strašně roztomilí.

O kus dál v Lobocu jsme dorazili k výše zmiňované řece a neměli se jak dostat dál. Místní nás poslal strašným ofroadem do džungle, kde jsme skončili bez cesty ve svahu a málem se od tama nedostali. Tak jsme radši zvolili delší objížďku po vedlejší silnici (takže šťerk, písek, šutry a díry). V Lobocu jsme si koupili výborné sladké pečivo dohromady na 40 peso a jeli hledat bambusový most přes řeku. Místo něho jsme našli Jungle Canopy park, kde měli suprcool lanovku přes údolí, dobrých 100 metrů nad řekou.

Jedeme lanovkou

 

A Tom už frčí zpátky

 

Bambusový Hanging Bridge jsme díky radě pokladní v jungle canopy našli o jednu odbočku dál, nakoupili tričko a magnetky a dali si buco za 20 peso. Před městem Carmen je odbočka na vyhlídku na Chocolate Hills, určitě není jediná, po cestě jsme viděli jednu další. Čokoládové kopečky překvapili, jsou krásné a je jich spousta. Říká se jim tak proto, že na konci období sucha na nich tráva zhnědne, my je viděli na konci tajfunové sezóny, kdy jsou krásně zelené. 

Buco na zastávce s kozlem a kohoutem

Dál jsme pokračovali k západnímu pobřeží a poté jižně k Punta Cruz Watchtower, což je stará španělská věž. Už po cestě jsme viděli, že loňské silné zemětřesení srovnalo se zemí snad všechny nádherné španělské kostely. Punta Cruz dopadla stejně, i další věž, která je v městě Panglao na stejnojmenném ostrůvku.

Pak už jsme frčeli právě na Panglao, šli se podívat do nádherné jeskyně Hinagdanan Cave, která má krápníkovou výzdobu takovou, že by jí to všechny české jeskyně záviděli, a je zde i jezírko s mixem podzemní i mořské vody, kde se můžete koupat. Projeli jsme ostrov až nakonec (tady jsme viděli druhou poničenou věž Panglao Watch Tower) a jeli najít ubytování. Náhodou jsme vybrali snad největší a nejznámější rezort na Alona beach, Lost Horizon Beach Dive Resort, který byl za příjemný peníz a moc se nám v něm líbilo.

Panglao Watchtower

 

Punta Cruz Watchtower

Hinagdanan Cave

Co dělat na Alona Beach

Alona Beach je nejznámější pláž Boholu, dlouhá asi 600 metrů a dost podobná Boracayské White Beach. Ne nadarmo se tady tomu říká klidnější Boracay. Je tu méně restaurací (ale i tak se najíte výborně a za poloviční cenu), méně naháněčů a masérek, a také nejsou tolik otravní, na druhou stranu v moři jsou šest metrů od břehu chaluhy a na hladině plave bordel z rostlin, takže plavání nebylo zrovna nejpříjemnější. Stejně jsme se ale shodli, že se nám více líbí právě Bohol. Kdo má rád ostrovní activities, na šnorchlování, potápění a Island hopping je tu možností spousta, taktéž jet ski i jízda na banánu. No a samozřejmě akce na koktejly za polovic a naše nejoblíbenější Rhum-coke za 25 peso z 80% rumu :)

Jak se dostat na letiště

Jako všude na Filipínách tu jezdí tricycly a taxíky. Dvacetikilometrová cesta z Alona Beach k letišti je tricyclem vskutku zážitek, nejenže to pekelně drncá (a to jsme ani nejeli po nezpevněných cestách, místní mají vychytanou cestu po vedlejších uličkách, kdy nemusí výbec sjíždět z asfaltek/betonek), ale také je pro dva evropany docela kumšt nacpat se do boudičky. Cestou z letiště se o nás porvali taxíkáři a tricycláři, takže jsem v pohodě uhádala 40ti minutovou jízdu k hotelu za 200 peso. Na letiště jsme chtěli vzít taxíka, ale naše nabídka na 400 peso se mu nezdála dostatečně lukrativní (tolik mi nabízel taxikář den předtím), tak jsme bez smlouvání vzali tricycl za 300 peso. I tak jsou ale ceny přijatelné a v konkurenci se nebojte smlouvat.

více fotek na rajčeti