1000 a 1 roadtrip: Hong Kong

Tom byl v červnu pár hodin v Hong Kongu a byl z něj unešený. A já mu musím dát za pravdu. Spolu se západem USA řadím Hong Kong mezi TOP destinace. Na návštěvu Honkáče je prý nejlepší říjen, což můžeme potvrdit, celých pět dní bylo nádherně, teploty kolem 27°C a sluníčko. Let do HK byl první let, co se mi líbil. Byla skvělá viditelnost a celý severní Luzon vypadá z letadla úchvatně.

Sobota 11.10.

Z letiště jsme se na hotel dokodrcali ve dvanáct a hned nám dali pokoj, takže jsme mohli odhodit kufry a vyrazit do města nalehko. Pokojík byl supermalý, ale zato jen dvě zastávky metra od centra. Zajímavý prvek byla koupelna, kde jsme na metru a půl čtverečním měli hajzlik, sprchu a pidiumyvadlo, bylo to poprvé, co jsem se sprchovala na záchodě :)

Prošli jsme se po Temple street, kterou jsme měli přímo za hotelem a která je slavná restauracemi a Night marketem. Většina restaurací byla v poledne zavřená a trhy ještě v nedohlednu, oběd jsme si dali v sushi restauraci na konci ulice. Metrem jsme vyjeli na zastávku Mong Kok, kde je centrum místních obchodů a trhů. Já zde mířila do Cim City obchoďáku, který je plný elektroniky, a koupila si tu nový foťák i s objektivem. Prošli jsme Ladies Market, kde se nám spíš nedařilo smlouvat, co jsme si koupili, uhádali jsme za draho, co jsme nechtěli, nabízeli nám za pár korun. Aspoň víme, že příště máme být tvrdší. Na hlavní ulici stáli vzbouřenecké barikády a pár stanů, což byli největší turistické atrakce. Zrovna revoluce se tu zatím nekoná. Zašli jsme na hotel odnést nakoupené věci a cestou se zastavili v chrámu Tin Hau Temple- malý, šedý, zakouřený, ale je přímo na Temple street.

A vyrážíme metrem na Central a na zastávku Peak Tram, bohužel fronta byla neskutečná (tak na dvě hodiny), proto na Victoria Peak jedeme taxikem. Z Peak Tower je totiž krásný výhled na Hong Kong Skyline. Na zpáteční cestu přece jen stojíme 45 minut frontu na šalinku, rozhodně se vyplatí jet aspoň jednu cestu, sklon svahu je obrovský, až se zdá, že domy stojí nakřivo.

normální ulice

Hong Kongské barikády

Tin Hau Temple

Hong Kong skyline z Peak Tower

Bank of China Tower

Neděle 12.10.

Ráno míříme na zastávku Diamond Hill, u které najdete chrám Chi Lin Nunnery, nádherný veliký komplex, nezvykle strohý a klidný. Rušno je pouze v přízemí u suvenýrů. Naproti přes ulici je park Nan Lian Garden, který se nám moc líbil, je to oáza klidu mezi stromy a bonsajemi. Dominanta parku je červená pagoda s mostem, která byla samozřejmě rozkopaná, obalená igelitem a v rekonstrukci.

Pokračujeme na další chrám- Ten Thousand Buddhas, na který se jde kus pěšky a pak do pořádného kopce po cestě lemované stovkami zlatých buddhů. Je to nejzdobnější chrám, jaký jsme viděli, velký kontrast proti Chi Lin Nunnary. V hlavním chrámu jsou stěny obestavěny soškami buddhů a rychlým inženýrským odhadem jsme jich napočítali opravdu desetitisíce. Podél cestiček mezi jednotlivými částmi komplexu opět posedávají a postávají zlatí bohové.

Další bod programu bylo dostihové závodiště Sha Tin Racecourse, které je obrovské a pojme až 85000 návštěvníků. Místní nechodí na dostihy kvůli koníkům (jako já), ale kvůli gamblení (jako Tom). Nutno říct, že si vsadil dvakrát a taky dvakrát vyhrál, takže ho v tom podporuji :)

Vracíme se zpátky na Hong Kong Island na Central a jdeme se svézt na Mid Levels Escalators- dlouhatánský jezdící pás, který dopoledne jede směrem dolů k moři a odpoledne nahoru. Nedaří se nám najít dobrou restauraci (protože jsme vystoupili o ulici dřív), tak jíme v něčem, co je mezi restaurací, kavárnou a fastfoodem. Mám nudle, Tom pálivé kung pao. Dál na ulici je chrám Man Mo Temple, další z malých městských chrámů, ale ani zdaleka se nemůže rovnat Chi Lin Nunnary a Ten Thousands Buddhas. Jdeme dolů k moři, skrz veliký obchoďák IFC Mall (na mostě pro chodce posedává spousta skupinek a hrají karty, nevíme, jestli je to kvůli protestům, a nebo je to tu zcela běžné), kupujeme bagetu a mlíko a tu u přístavu baštíme. Pak nasedáme do Star Ferry za 2 dolary (šest korun) a přejíždíme na Kowloon na promenádu podél moře. Tady hodinu sedíme a čekáme na světelnou show, která je každý den v osm večer. Ale nestojí za nic, ještě před koncem se zvedáme a jedeme na hotel.

Chi Lil Nunnary

Nan Lian Garden

Ten Thousand Buddhas

bohové mají moc hezký výhled

po cestě vás doprovází zlatí buddhové

Sha Tin Racecourse

čtyřka asi vyhraje :)

boží paddock

zábava na nedělní odpoledne?

Hong Kong skyline tentokrát z Kowloonu

Pondělí 13.10.

Dnes je v plánu trail Dragon’s Back. Musíme k němu dojet autobusem, což je sranda, protože nevíme za kolik a jestli trefíme zastávku. Řidiči anglicky neumí, ale prostým ukazováním prstu jsme zvládli hodit do kasičky sumu napsanou na displeji a názvy zastávek se v buse zobrazují i anglicky. Trail samotný je nenáročný, nejprve se výjde pár schodů a pak cesta vede po hřebeni kopečků (dračm hřbetě) s výhledem na obě strany na moře. Fakt nádhera. Poslední čtyři kiláky se jde po rovině v lese a sejde se k pláži Big Wave Bay Beach, která je naprosto dokonalá- písek, čisto, klidné moře, ale zároveň vlny pro surfaře- začátečníky, málo lidí, zázemí se sprchama, záchodama a převlíkárnou. Oproti filipínským plážím jiný svět. Zpět do města jsme jeli minibusem nějakou neoficiální linkou, bylo to o pár korun dražší, ale zase byla sranda sledovat řidiče- háněče, jak se snaží přesvědčit turisty, ať na ten velký autobus nečekají a jedou s ním.

Potřebovali jsme vytiskoun lístky na velkého buddhu a fejkové letenky (když cestujete na Filipíny, chtějí po vás na check-inu letenku ven z Filipín. Tak si je falšujeme,ale pšššššt), jeli jsme zase na Central a cestou si dali výborný tříchodový oběd v italské restauraci v Soho- čtvrť u Mid Levels Escalators plná restaurací. Líbila se nám ulice s masnami, všude viseli prasečí hlavy, kopýtka a vnitřnosti.

Další zastávka byla nejvyšší mrakodrap v Hong Kongu a také 7. nejvyšší budova světa Sky100, kde je celé 100. patro vyhlídka na město. Při západu slunce jsme se zvedli a sjeli na Kowloon, kde je podél moře promenáda (hned vedle té, kde jsme minulý den sledovali světelnou show) Avenue of Stars- takový čínský Hollywood Boulevard, na zemi otisky rukou čínských herců, sochy, stánky a jiné blbůstky. Na metro jsme šli po ulici Tsim Sha Tsui, která je plná obchodů a obchoďáků a večer to tam žije. Zpátky u hotelu jsme si prošli na Temple Street Night Market a přošli uličku plnou stanů s věštci, co vám vypěští budoucnost z ruky, obličejových vrásek nebo nudlové polévky.

Dragon's Back Trail

Big Wave Bay Beach

je libo prasečí čumáček?

výhled na Kowloon z Sky100

víte, on dneska poprvé bruslí :)

slavná socha na Avenue of Stars

pojďte pane, vyvěštím vám z ruky i když neumím anglicky :)

Úterý 14.10.

Jsme jeli do Macaa, o tom si povíme příště :)

Středa 15.10.

Odvezli jsme kufry na Central na intown check-in, což je skvělá věc. Když letíte večer, ráno tu odhodíte bagáž a celý den ji nemusíte řešit. Při této cestě jsem si vrazila tyčku u eskalárotu do břicha, což dost bolelo a Tom mi pak celý zbytek dne tyčky starostlivě připomínal.

Frčíme konečně na velikého Buddhu. Dle rad jsme si zakoupili lístky na lanovku předem po internetu a vzali si buržoustsky Crystal cabin, která má prosklené dno. Bylo zajímavé koukat pod sebe na stromy, ale normální kabinka asi není o moc horší. Cestou na kopec vidíte letiště a pod sebou trail, který na buddhu vede a který byl moc krásný, určitě by za to stál. U stanice lanovky je postavená „tradiční“ vesnice s obchody se suvenýry, za ní široká promenáda a náměstí, ze kterého se jde jedním směrem do kopce na buddhu a druhým směrem k chrámu. Big Buddha je vskutku obrovský a nádherný. Chrám Po Lin Monastery, ke kterému Big Buddha patří, je také moc hezký. Vše je nově opraveno a rekostruováno, takže mramory bělostně září a budovy chrámového komplexu hrají všemi barvami.

Od náměstí vede další cesta, kterou dojdete k Wisdom Path- cestě s dřevěnými sloupy, na kterých je čínským písmem napsané.. jistě něco moc chytrého. Po projití cesty citíte, jak jste hned o něco chytřejší.

Odsud vedou dva traily. Námi vybraný trail Lantau Peak Trail 3 jsme nakonec zavrhli, protože vedl přes vrchol Lantau Peak, a až tu jsme zjistili, že by nás čekalo ještě 500 výškových metrů (Lantau Peak je druhá nejvyšší hora Hong Kongu, má 934 mnm) a Tom táhl na zádech notebook a já už kvůli puchýřům sotva lezla. Proto jsme se vydali trailem druhým, Shek Pik Country Trailem, který vedl po vrstevnici a za 6 kilometrů bysme měli být na zastávce autobusu. Po cestě jsme nikoho nepotkali, pouze za kopcem se ukázal velký buddha, Tom stoupl na myš a dvě veliké kobylky a od půlky trailu vyseli každých dvacet metrů podél cesty a nad hlavou pavouci velcí jako dlaň. Strašně jsem se šklebila a nadávala, což považoval Tom za zábavné. Ještě jsme vyděsili 30 centimetrů dlouhého ještěra. Na konci trailu u silnice se páslo stádo krav a na zádech jim seděli volavky.

Autobus jel hned a dovezl nás na konečnou do vesnice Tai O. Je to stará rybářská vesnice, kde vás za 20 dolarů povozí na lodičce zálivem a pak vás vemou na moře, kde slibují podívanou s čínskými růžovými delfíny. S úšklebkem jsme si řekli, delfíny neuvidíme ani za prd, ale ono ne, po pár minutách kolem nás opravdu pětkrát vyskočil růžový delfín.

Jídlo jsme si dali v jediné použitelné restauraci ve vesnici, prošli jsme si stánky se sušeným vším možným (ryby, chobotnice, medůzy, mořské houby, mořská hovínka, atd.) a nacpali se do autobusu zpět do města.

Pak už jen dojet na letiště a domů.