Ráno obtežují veverky. Nabíječ chroustá 100 mil a
zastavujeme v Seattlu. Luďovi pomáhá s nákupem parkovacího lístu
sympatický černoch. Jdeme dolů k tržišti Pike Place Market, u kterého nás
baví žena, posilněná mixem alkoholu a drog, která několik minut řeší
problém tří bot. Nedaří se jí obléci ani jedna, proto je sbírá ze země a potácí se přes
ulici pryč. Tržiště je plné stánků s květinami, ovocem, zeleninou, masem
pozemským i podvodním a cetkami nejrůznějších druhů a tvarů. Do očí bijící
prvek je socha prasete se zářivě růžovou tutu. Tržiště má spoustu pater, my
však procházíme jen přízemí a vycházíme na ulici. Objevujeme pravou
francouzskou pekárnu, kupuju si pistáciovou makronku a Tom čerstvou bagetu.
Jsme natolik nadšení opravdovým pečivem, že v nás bageta mizí během
chvilky (pozn.: v USA pečivo neseženete, pouze sladké buchty nebo gumové
bochníčky všech možných tvarů). Cestou k Space Needle Tower míjíme The
Millionair Club a nás míjí Ride The Ducks- turistické dopravní vozítko ve tvaru
lodě na kolečkách s veselým řidičem. Kupujeme hříšně drahé vstupenky na
věž a berem výtah nahoru. Výhled je úžasný. V suvenýrech mají magnetky za
strašných 15 dolarů, čímž mě štvou a odcházím s prázdnou. Vracíme se
k autu, posunujeme se o 130 mil severněji do Vancouveru. Na hranicích si
s námi mladý pan celník dal interwiew, kdo jsme, odkud jsme, co děláme,
jak jsme se poznali a jak dlouho budeme v Kanadě a co tam ksakru chceme
dělat. Pochatovali jsme si, bouchl nám razítka do pasu a jsme procleni. Ve
Vancouveru se nám daří zaparkovat neplaceně na ulici hned u pláže. Svítí nám i
slunce, u vody je dost lidí, běhají nebo cyklistují po promenádě. Jdeme ke
stadionu, po Robson Street vzhůru do centra a zapadáme do kanadského fastfoodu,
bo už šilháme hlady. Marta zjišťuje, že si zapomněla na poště foťák. Dělíme se,
Luďa s Martou podnikají výpravu za záchranu foťáku, já s Tomem
pokračujeme centrem a scházíme se v autě. Po cestě z města nakupujeme
v kanadském Walmartu a Luďa s Tomem řídí noční přejezd do Glacier NP
(600 km [kanaďani fungují sympaticky v metrickém systému]).
Dnes ujeto: 654 mil
je libo krabíka?
nebo všemožné houby?
prasátko se sukénkou
loď na kolečkách
Needle Tower
park pod Needle Tower
na věži
Vancouver
běžíme s Terrym
park ve Vancouveru
7.5.2014
Budíme se na odpočívadle na začátku Glacier NP, obklopeni
sněhem. Park je prý celý zavřený, cesty zasněženy, hrozí laviny. Kocháme se
vycházejícím sluncem na vrcholcích hor a přesouváme se do Yoho NP, kde se
zastavujeme u zasněženého a zamrzlého Emerald Lake. Kousek od něj je přírodní
zajímavost- kamenný most, vytvořený vodou. Teď nás čeká v Banff NP slavné
Lake Luise, na které se moc těším, protože mi bylo slíbené křišťálově čisté
tyrkysové jezero. Věřím, že takové opravdu je. Když není zamrzlé. A zasněžené.
Ale je tam hezky, k jezeru se dostáváme po úzkých vyklouzaných cestičkách
vydupaných hlubokým sněhem. Zájezd velmi nevhodně oděných Asiatů nadšeně skáče
v kraťasích a polobotkách do závějí. Další zastávka je na trail
k Silverton Falls, cestička podél potoka je pěkná, místy pokrytá sněhovou
sračkou a klouže. Jdeme ke spodnímu vodopádu a pokračujeme i k vrchnímu,
který je celý krásně zamrzlý. Nejde mi vyfotit úžasně modrá barva ledu. Na zpáteční cestě jdeme jako tučňáci, dolů to klouže ještě víc. Paní mi chválí moji
čepici s ušima, což mě velmi těší. Jedeme se najíst do městečka Banff,
obcházíme celé centrum a stejně se vracíme do restaurace hned u zaparkovaného
auta. Dáváme si burgery. Luďa s Martou chtějí ještě mermomoci vafle,
čekáme na ně v autě. Vrátili se bez vaflí, ale se zmrzlinou.
V Kootenay NP zastavujeme jen na vyhlídce a také u
krajnice, kde se ve svahu občerstvuje medvěd černý. Jsme nadšení, fotíme jak o
závod a největší odvážlivci vylízají z auta a fotí semedvědem. Když kolem nás zastavuje čím dál víc
aut a turisti lezou medvědovi skoro až pod tlamu, odjíždíme. U lázní
s horkými prameny chodí po silnici stádo horských koz. Zbývá nám jen najít
nocleh. Marta vyžaduje kemp se sprchou, první kemp ještě nemá sezónu a má
otevřený jen jeden suchý záchod. Americký pár nám říká, ať zkusíme
v Cranbrooku motely, že nejsou až tak drahé. Zkoušíme další kemp, ale je
hlavně pro RVčka a chcou za něj 60 dolarů, což odmítáme dát. Poslední pokus
provádíme v kempu za Cranbrookem v Jimsmith Lake PP, který je
opuštěný stejně jako první zkoušený kemp, ale už je skoro tma a máme toho plné
kecky, takže zůstáváme tam. Bydlíme zadarmo a máme suchý hajzlík
s toaleťákem.
Dnes ujeto: 366 mil
vycházející slunce v Glacier NP
Emerald Lake v Yoho NP
Tom a Luďa u Emerald Lake
kamenný most v Yoho NP
zářivě tyrkysové Lake Luise v Banff NP
cesta k Silverton Falls
Banff
méďa
kozénky
kozel
8.5.2014
V noci byla pořádná kosa, myslím na to, jak se mi Tom
smál, že si beru péřák, zatímco on se vedle mě celou noc klepal zimou ve svém
dečkoidním spacáčku. Je opravdu hodně zmrzlý. Několikrát ho v noci rozmrazuji. Přišli
nás navštívit místní veverčáci, tak si je fotím. Na hranicích si nás asi celník
projížděl Interpolem a zeptal se, jestli nevezeme nějaké ovoce a zeleninu.
Usilovně myslíme na mandarinky na zadním okně auta a říkáme, že ne. Na oslavu
průjezdu hranicemi je hned sníme. Míříme do Glacier NP, tentokráte ten
v USA. U Lake McDonald čteme o častých a rozsáhlých požárech, což jen
potvrzuje pohled na protější zhořelý břeh. Z parkoviště Avalanche Creek se
vydáváme po pidi-trailu Trail of the Cedars a pokračujeme po Avalanche Creek.
Cesta se táhne, z občasných ledových ploten se stává souvislá vrstva.
Podkáváme několik skupin v protisměru a všichni nás ujišťují, že už jsme
almost there. No nevíme.. ještě párset metrů a opravdu nakonec přicházíme k Avalanche
Lake. Na břehu je veliký polom stromů, kluci hopsají z jednoho na druhý
skoro až na protější stranu jezera. Já radši fotím veverky. Na zpáteční cestě
to Tomovi ujelo a zahučel ze stromu dolů, přičemž si namočil zadek. Při návratu
říkáme protijdoucím, že je už jsou almost there. Vracíme se druhou stranou
Trail of the Cedars a opouštíme Glacier, protože zbytek parku je kvůli sněhu
zavřený. U Flathead Lake vaříme párky a všichni krom mě propadají divné zelené
věci ze sklinky zvané Relish. Po předchozích zkušenostech nepouštíme proklínané
Coldplay (vždy, když hráli, počasí se kazilo tak mohutně, až se zkazilo zcela),
pouštíme Pokondry ( hitovka o Jirkovi Babicovi se těší největší oblibě) a Marta
s Luďou se ujímají nočního přejezdu směr Yellowstone (400 mil).
Žádné komentáře:
Okomentovat