Kambodža- Chrámy Angkoru II a Phnom Penh

Druhý den ráno jsme se rozdělili. Já si plná nadšení rezervovala tříhodnivou výjiždku na koni a Tom s rodičema jeli na vesnici na řece, která je asi půl hodiny cesty od Siem Reapu. Já byla nadšená jak malé dítě, koník byl hodný, doprovod pohodový, ráno mezi rýžovými poli nádherné. Dojeli jsme až na chrám Prasat Vat Athvea, který je sice malý, ale úplně opuštěný. Připitomělý šťastný úsměv jsem měla celý zbytek dne.

 Jak bylo na řece nevím, třeba vám to řekně Tom.

Prosimvás a co je to tady za ty ptáčky?

Přotože obě skupiny vyráželi velmi brzy, před desátou jsme se sešli zase na hotelu a o půl jedenácté vyráželi na 40 kilometrů vzdálený chrám 

Banterai Srei

 Cesta tuktukem trvala docela dlouho, ale byla hezká. Banterai Srei je chrám docela malý, výjimečný je tím, že je postaven z červeného pískovce a sloužil pouze pro ženy. Říká se o něm, že ho i postavili ženy, protože tak propracované rytby by mužská ruka nezvládla. Těžko říct, co je na tom pravdy, každopádně opravený je skvěle a pro mě je to snad nejhezčí chrám Angkoru a rozhodně stojí za to ho navštívit. Nejznámější prvek chrámu jsou sochy opic na nádvoří.

Na zpáteční cestě nám řidič zastavil u stánků, kde vyráběli kokyna z palmového cukru a pak jsme si řekli o zastávku v chrámu Pre Rup, který leží hned u silnice a je součástí velkého okruhu. Je stavěn opět jako pyramida, dost vysoká, nahoře se čtyřmi chrámky. Ani tu nebylo moc lidí.

Pre Rup

Pre Rup

Angkor Wat

Na poslední den jsme si nechali největší lákadlo celého Angkoru. Říká se, že na Angkor Wat se musí na východ slunce, tak taky že tam všichni na východ slunce jedou. Vstáváte před pátou, za tmy se hrnete s davem k téměř vyschlému rybníčku, aby nám po půlhodině došlo, že se východ slunce kvůli mrakům a oparu nekoná. Je fajn jít hnedka na procházku po chrámu, protože davy turistů usedají do přilehlých restaurací na snídani a vy máte celý Angkor Wat jen pro sebe. Nakonec se slunce přece jen ukázalo, ale to už všichni ignorují, protože sedí na snídani, takže jsem si kýčovité fotky fotila u skoro opuštěného jezírka. V 7:30 se otvírá nejvyšší chrám Angkor Watu, kam vás pustí pouze pokud máte vhodný oděv (zakrytá kolena a ramena, šátek nestačí!) Za výpalné 5 dolarů vás tam guard pustí na černo i dřív, ale na to jsme mu kašlali a počkali si na otvíračku. Ve vrcholku jsou dvě sochy budhy a krásný výhled na celý areál.

 

O půl jedné jsme měli koupené lístky na autobus do Phnom Phenu (Mekong Expres, 12 dolarů za osobu), hlavního města Kambodži. Cesta má trvat šest hodin, ale protože je spousta silnic rozkopaných, jede se ještě o hodinu déle. Klima moc nefungovala a smrděla, pořád se mi otvíralo okno, takže dovnitř nalítával červený prach (všudypřítomný po celé Kambodže) a cesta nebyla z nejpohodlnějších. Ale při pauze na jídlo a záchod jsme viděli lokální trh, kde měli smažený hmyzáky od cvrčků po obrovský bestie.

Phnom Penh

O Phnom Penhu se říká, že je to škaredé město a nic k vidění tam není. Nám se naopak docela líbil, a třeba takový královský palác se Tomovi prý líbil víc než Angkor (drzost!!). Jen pozor, palác má otevřeno jen 7-11 a 14-17, takže třeba my trubky jsme tam museli nadvakrát, protože poprvé jsme přišli v 11.15. Prošli jsme se po nábřeží, poprvé uviděli Mekong, podívali se do pár chrámových komplexů, navštívili boží lokální trh, zajeli se podívat na Wat Phnom pagodu, která stojí na !hoře!- uměle navezená dvacetimetrová hrouda hlíny a zpátky jsme to vzali pře central market, který trochu zklamal, byly tam jen hadry a fejkový hodinky. Vynechali jsme muzeum války a genocidy, kterou před nedávnem rozpoutali Rudí Khmérové. Asi jsem slabá povaha a moc dobře bych to nedávala. No a nejlepší bylo, že jsme měli na hotelu bazén, kde jsme se mohli rochnit.

Po čtyřech dnech v Kambodže jsme v úterý ráno nasedli na bus do Saigonu. Autobus byl lepší než posledně a Mekong jsme přejížděli na trajektu, což se mi moc líbilo. Jediný opruz byly Vietnamské hranice, ale ta půlhodina se přežít dala.

Kambodža mě velmi mile překvapila a do Angkoru bych se určitě ráda někdy ještě vrátila. Byl to jeden z mých největších snů a nezklamal.

Královský palác

Stupa krále (intrně nazývaná STOUPA)

Na trajektu

Mekong veliký

Chrámy Angkoru I.

V druhé půlce března jsme podnikli 15ti denní putování po Indočíně. Trasa vedla následovně:

Siem Reap- Phnom Penh- Ho Chi Minh City- Hoi An- Hué- Hanoi- Halong Bay- Hanoi. Takže větší část Kambodži a prakticky celý Vietnam.

Do Kambodži létá z Manily moc pekný spoj, ve čtvrtek večer nízkonálkadové Cebu Pacific přímým letem do Siem Reapu, což je základna pro výletyna  nejslavnější kambodžské památky- chrámy Angkoru. Před dvěma lety jsem Tomovi ukazovala fotku Angkor Watu, tehdy ještě netuše, co je to zač, a řekla jsem mu, že tohle je můj největší sen.

Siem Reap

Toto druhé největší město Kambodži je zcela přizpůsobeno potřebám turistů. Ubytování je tu nepřeberné množství za velmi příjemný peníz (pěkný hotýlek za 25 dolarů) a tuktuk pro vás pošlou přímo na letiště. Centum je malé, plné hospůdek, barů a restaurací a také trhů s oblečením, šátky, dřevořezbami, kořením, stříbrem a ne-zrovna-pravými drahými kameny. Jinak zde není moc k vidění, ale po celodenním chozením po chrámech v 35°C a 95% vlhkosti stejně nemáte chuť na víc než večeři, drink a prohlídku trhu.

Chrámy Angkoru

V padesátikilometrovém okruhu okolo Siem Reapu se nachází na tisícovku starých chrámů z 9. až 14. století z časů největší slávy Khmerské říše. Ta byla brzy poté rozbita válkami s Thajskem a Vietnamem a na Angkor se zapomnělo. Znovu objeven byl až v devatenáctém století francouzskými kolonizátory a chrámy se začali rekonstruovat. Před pěti lety to bylo nepochybně magické místo, ale nyní je to turisty přeplněná dálnice. I tak to chrámům neubírá jejich nádheru a stačí jen trochu uhnout z hlavního proudu turistických masovek a ocitnete se úplně sami v bohy zapomenutých ruinách.

Na všechny chrámy platí vstupenka, kterou zakoupíte v turistickém centru půl kilometru od vstupu do Angkor Watu. Můžete mít buď jednodenní za 20 dolarů nebo třídenní za 40, s tím, že tři vstupy můžete využít následujících 7 dní, což je fajn, pokud chcete v Siem Reapu strávit delší dobu a chrámy proložit i jinými výlety. Za tři dny ale budete chrámů nablaženi dosyta. Všude vám nabídnou dvě pevné trasy po chrámech, mně se ale nezamlouvala ani jedna, průzkumný plán jsem měla poskládaný jinak. Sice se na mě hotelový personál i řidič tuktuku dívali jak na marťana, že chci udělat vlastní trasu, ale nakonec za menší příplatek svolili a jelo se podle mého. Ukázalo se to jako skvělá volba, protože když se celé město zvedne ve stejnou dobu na prohlídku stejného okruhu, je to dost masakr.

První den jsem naplánovala Angkor Thom, Preah Khan, Ta Prohm a Banterai Kdem.

Angkhor Thom

Největší městský komplex v Angkoru po celém obvodu ohrazen zdí a dá se do něj vstoupit pěti branami- severní, jižní, vítěznou, kousek pod ní východní a nečekaně západní. Brány mají ve špici ony slavné obličeje, čtyři, každý na jednu světovou stranu. Běžně se přijíždí jižní bránou. My jsme oproti davům vynechali Angkor Wat, ale zase jsme vyjížděli pozdě, takže jsme se se všemi ostatními turisty zasekali právě u úzké jižní brány, kde se vytvořila slušná kolona.

Bayon

V centru Angkor Thomu stojí chrám stovky tváří. Můžete se kolem něj projet na slonovi, my si slona akorát pohladili. Chytli jsme tu strašné davy turistů, což dojem z chrámu docela pokazilo, jinak ale patří k těm nejkrásnějším. Můžete prolízat všemi chodbičkami a nádvoříčky a je dost jednoduché se tu ztratit.

Baphuon

Řidič-průvodce nás v A.T. poslal ještě na další dva chrámy. Baphuon je jeden z méně zachovalých chrámů, vede do něj ale pěkná vyvýšená terasa. Tady už znatelně ubývalo lidí, není divu, když je kus od cesty a schovaný za stromy, navíc z vás už tak teče, že byste sebou nejradši plácli zpět do tuktuku a ne se drápali po prudkých úzkých schodech na vysokou pyramidu. Chrám měl asi tři stupně a z vrcholku byl opravdu pěkný pohled.

O kus dál je ještě Phimeankas Temple, ale byli jsme dost vyšťavení, tak jsme na něj nešli. Je to menší docela strohá pyramidka.

Terasy slonů

Terasa je přímo u severojižní hlavní cesty a z boku jsou vytesáni sloni, od toho její název. U hlavního schodiště je skryté bludišťátko s krásnými tesanými reliéfy.

V Angkor Thomu je jistě spousta dalšího k vidění a dal by se tu strávit celý den. My však pokračovali na

Preah Khan

který leží na velkém okruhu a moc lidí sem nejezdí. Což je zvláštní, protože si všude přečtete, jak je přeplněný turisty. Měl by to být největší chrám v Angkoru a točila se tu Lara Croft. Z chrámu je toho dost popadáno, ale hlavní cesta napříč celým komplexem je průchozí. Ve prostřed je kámen ve tvaru zvonu a ve zdech kolem něho jsou otvory, takže to vypadá jako hořící svíce. Tady se na nás přilepil průvodce, zavedl nás ke skrytému oltáři královny bohyně, pověděl nám, že král byl budhista zatímco královna hinduistka, proto je chrám zasvěcen oběma náboženstvím. Ukázal nám dobrou ozvěnu (stoupnete si zády úplně ke stěně a bouchnete se do prsou, znělo to fakt jak bubny) a taky nám ukázal, kde je knihovna. Chtěl pak samozřejmě bakšiš, dali jsme mu dolar a setřásli ho. Také je tu několik fotogenických stromů které prorůstají chrám.

Ta Prohm

Další „stromový“ chrám, říká se o něm, že je mnohem hezčí než Preah Khan, ale asi tím, že byl výceméně uzavřený a v opravě, ve mě tak hluboký dojem nezanechal. Dalo se jít spíš jen okolo něho, což není tak silný zážitek jako když se můžete projít přímo chodbama.

Banteay Kdei

V původním plánu jsem ho neměla, ale leží po cestě, tak jsme se tam taky stavili. I když jsou s Ta Prohmem na hlavním okruhu, asi jsme na ně šli pozdě a nikdo tam nebyl. Před první bránou vypadá stejně jako ostatní chrámy, ale na druhém nádvoří vyrostl obrovitánský strom se zlatou kůrou (nekecám!) a ten pohled vážně stál za to.

Ve čtyři jsme byli zpět na hotelu, durch propocení, uvaření a mrtví. Čtyři místa na jeden den bohatě stačí.

Příště zbytek Kambodži