1000 a 1 roadtrip: JAR- za tučňáky nemusíte na Antarktidu

Tak jsme zase v JAR. A ne naposledy. Celí natěšení na asfaltové silnice jsme po sto kilometrech sjeli na štěrk, abychom si projeli národní park Namaqua. V průvodci psali, že v září park krásně kvete horským kvítím. Jen se zapomněli zmínit, že ty kytky jsou jen na dvou loučkách blízko hlavní silnice. Ale dvouhodinová cesta hornatým parkem taky nebyla špatná a aspoň jsme se prošli krátkým trailem na jinak dost sedavé dovolené.

Namaqua NP

Blížit se ke Kapskému Městu ze severu z Namibie je jako přeskočit do Švýcarska. Najednou je všude zeleno, čisto a projíždíte vysokými horami. Už sto kilometrů před Kapským Městem uvidíte na horizontu Stolovou Horu a nemůžete se dočkat, až přijedete přímo k ní. Můj skvělý nápad, vyjít na vrchol pěšky, byl sice přijat, ale rozhodně ne s takovým nadšením, jaké by si zasloužil. Díky krásnému počasí jsme zamířili rovnou na parkoviště pod horou a na informacích dostali breefing o bezbečné tůře. Od parkoviště k spodní stanici lanovky jezdí zdarma autobus a pak se jde dál po silnici asi kilometr k začátku stezky. Výstup má tabulkový čas dvě hodiny, sestup pak tři a převýšení je téměř 600 metrů. Bála jsem se, že mi bude muž celou cestu nadávat, ale bylo to ještě horší. Byl tak znavený, že vůbec nemluvil. Stezka vede prudce vzhůru po různě velkých a ještě větších schodech. Ale výhledy jsou úžasné. V poslední čtvrtině mi už docházel morál i dech, ale zdárně jsme se vyškrábali nahoru za hodinu a dvacet minut. Oba jsme se pak shodli, že jdeme přímo k lanovce a dolů to radši sjedeme. Tady jsme byli svědky velmi svérázného afrického humoru. Poprvé jsme byli oběťmi my sami, a to při odjezdu na safari do parku Chobe. Tentokrát jsme jen přihlíželi a dobře se bavili. V horní stanici lanovky totiž není žádná kasa na prodej lístů a ty se kupují v malém obchůdku se suvenýry. Když se jeden velmi zmožený pán ptal paní, co kontroluje lístky, kde by je mohl sehnat, ta mu s kamennou tváří odvětila, že se dají koupit jen dole a musí to teda zase sejít pěšky. Až po dlouhé odmlce vyplněné slabým sténáním pána mu prozradila, že si z něj dělá srandu.

trail Platteklip Gorge na vrchol Stolové Hory

výhled na Kapské Město

Stolová Hora, už jsme nahoře

Lion´s Head, tam jsem taky chtěla, ale to už mi neprošlo

V Kapském Městě jsme navštívili hipsterský podnik Bitch´s Tits, kde jsme se přejedli výbornou snídaní. Odsud jsme si pěšky prošli staré centrum okolo parlamentu. Moderní centrum bylo vybudováno okolo přístavu Waterfront, kde je teď pěší zóna s obchodním centrem, spoustou restaurací a suvenýrových obchůdků. Během odpoledne jsme obkroužili Stolovou Horu, zastavili se na plážích nejdražších čtvrtí a zajeli do národního parku okolo Mysu Dobré Naděje. Když jsme se k němu blížili, potkali jsme pštrosy, stádo eland (antilopy losí) a taky jsem viděla svoji první velrybu. Stihli jsme i rezervaci tučňáků na Boulder Beach a mohli se tak přes půl hodiny smát stovkám neohrabaných frajerů ve fraku. To už se ale přes vrcholky kopců valili husté mraky a nám začaly dva dny chladna a deště. Den jsme ukončili ve vyhlášené restauraci Nelson´s Eye, kde si Tom dal vynikající stejk ze springboka, já si hloupě dala rybu, která byla oproti antilopě jen docela dobrá

Kapské Město, Waterfront

Kapské Město, Cozy Beach, smrdělo to tam lachtanama a taky byli v dálce na kamenech vidět

Kapské Město, Chapmans Peak Road

Mys Dobré Naděje, elandy

Mys Dobré Naděje

Boulder´s Beach

Další den jsme jeli do vinařské oblasti jižně od Kapského Města. V nejvyhlášenějším městečku Stellenbosh se nám vůbec nelíbilo a tak jsme přejeli do malé vesničky Franschhoek, která leží v horách a když je pěkné počasí, musí to tu být nádherné. My jen tušili za těžkými mraky hřebeny kopců. Franschhoek je známý nejen dobrým vínem, ale i dobrým jídlem a nutno říct, že oběd v náhodně vybrané restauraci nám velmi chutnal. To se už zase nedá říct o víně, degustovala jsem přes deset vzorků a moje chuťové pohárky rozmazlené pálavskými vinicemi prostě nesouhlasili. Do města jsme se vraceli přes hory a na přehradě Theewaterskloof Dam mohli na vlastní oči vidět problém nedostatku vody, který sužuje jih země. Přehrada byla téměř prázdná.

střípky z Kapského Města- pán prý nechce, abyste mu tam parkovali

střípky z Kapského Města- máme pár slavných čechů, které znají i v Africe

Franschhoek- degustace vína

Franschhoek

Po dvou líných dnech v Kapském městě nás čekalo další velké cestování. Jižní pobřeží nabízí hned tři zajímavá místa- tučňáky v Betty´s Bay, kde budete přavděpodobně úplně sami, pozorování velryb v Gansbaai, kde sami určitě nebudete, ale kytovci převalující se u břehu jsou zaručeni. A třetí místo je nejjižnější bod afrického kontinentu- Střelkový mys. Cestou k němu jsme našeho Trosíka pěkně umytého dvoudenním deštěm oválely v tekutém rudém bahně, které na něm vytvořilo krustičku tvrdší než beton a nezbavili jsme se jí až do posledního dne cesty.

tučňáci v Betty´s Bay

velryby v Gansbaai

vrak u Střelkového Mysu

Střelkový Mys, vlevo Indický oceán, vpravo Atlantik

Dál na východ po pobřeží vede slavná a prý krásná Garden Road. Chápeme, proč je mezi afričany vyhlášená, jehličnaté lesy jsou zde opravdu rarita. Nás ale projíždění ručně vysázenými borovicovými hájy příliš neokouzlilo, navíc když jsou prokládány industriálními městy, továrnami a elektrárnami. Garden Road končí městem Port Elisabeth, které jsme pro jistotu objeli a zamířili nejkratší cestou k Addo Elephant NP, který má zvířátky oplývat a zároveň je docela malý, takže se nám vyplatí do něj jet i na pouhé dvě hodiny. Njlepší úlovek jsou dvě mláďata hyen, které přechází mezi norami hned u cesty. Pozorování zvířat tu není jednoduché, park je totiž dost zelený a plný keřů, takže během cesty vidíte jen to, co stojí na silnici. I tak jsme viděli kudu, zebry, slony, šakaly a na cestě spoustu hrdobců.

Addo Elephant NP, mládě hyeny

Addo Elephant NP, hovnivál

Addo Elephant NP, slon a dva kudu

Odtud frčíme dlouhou a strašně nudnou cestou do Lesotha, které bylo bohaté na silné zážitky a hluboce se do nás vrylo. To ale zatím přeskočíme a ještě se podívame do přírodní rezervace Blade River Canyon, která sousedí s jižní částí Krugeru (o kterém bude samostatný článek). Samotný kaňon jsme nestihli, ale zajeli jsme se podívat na Macmac pools, jezírka vymletá v balvanech řeky. Voda v nich byla tak čistá, že kdyby bylo hezčí počasí, skočím se do nich vykoupat. A vyhlídku God´s Window s malým deštným lesíkem jsme si také nenechali ujít.
O Pretorii a Johannesburgu není moc co říct, rozhodně to nejsou města na dovolenou jako třeba Kapské Město. V Pretorii jsme si chtěli projít centrum, ale kromě Church Square (které bylo navíc rozkopané) zde nic není. Za prohlídku stojí jen krásné Union Buildings, ve kterých sídlí vláda a prezident a na jídlo doporučujeme Relish Bistro ve Springbok Parku, kde vaří výborně a obsluha je moc milá. Z Joburgu stojí za zmínku Constitution Hill, kde je staré vězení, ale za prohlídky chtějí nemalé vstupné, tak jsme dovnitř nešli. Také jsme obešli ulice kolem Museum of Africa a Sci Bono Centre, ale město není úplně přívětivé pro pěší turistiku a jeho kriminální pověst nás zahnala zpět do auta.