Viktoriiny vodopády

K Viktoriiným vodopádům se dá velmi lehce dostat i bez toho, aby člověk musel projíždět půl Zimbabwe. Nachází se pouhých 70 km od hranic s Botswanou a větší turistické město Kasane přitom leží přímo na hranicích. V Zimbabwe leží jen jedna polovina vodopádů, druhá půlka patří Zambii, ale v turistické sezoně přes Zambijskou půlku neteče téměř žádná voda.

K vodopádům můžete doletět ze všech větších jihoafrických měst. Další volba je samozřejmě autem, ale Zimbabwe má velmi vysoké silniční daně a pro krátký výlet jen k vodopádům se to nevyplatí. Zkušení nízkonákladoví cestovatelé se můžou dopravit místní hromadnou dopravou nebo usmlouvat dobrou cenu s taxikáři (nutno dvoufázově, na Botswanské straně první převoz a za hranicemi druhý). My zvolili cestu nejmenšího odporu a koupili si organizovanou přepravu od kempu. Mysleli jsme si, že to bude pouze transport a proto jsme se začali zajímat o dvojvízum Zimbabwe-Zambie (50 dolarů), pak jsme ale pochopili, že program dne už je daný a i když tento druh výletů většinou nevyhledáváme, tentokrát jsme byli velmi spokojení. 

Hned po příjezdu do města Victoria Falls, které vypadá velmi civilizovaně a evropsky, zařídila průvodkyně zájemcům vybrané aktivity nad rámec výletu. My jsme chtěli základní let vrtulníkem (150 $ za osobu). Ještě den předtím jsme se o vrtulníku bavili a litovali jsme, že ho nemáme objednaný, protože jsme si myslely, že na místě to nepůjde zařídit. Ale hned po zaplacení nás naložili do dodávky a přejeli jsme k heliportům. Zde proběhli běžné zmatky, nejprve, že letíme hned, pak se ozvala druhá skupinka, která byla posunutá o půl hodinu za nás, že oni měli dřívější čas zarezervovaný. Tak jsme si sedli a povídali si s Novozélanďany, kteří byli přiřazení do našeho vrtulníku. Byla to typická turistická továrna, tři vrtulníky se bez zastávky točili a skupinky bělochů přicházely a odcházely. Mezi nimi pobíhal chlápek s kamerou a točil důležité momenty jako vážení, a nástup i s interview. Až z vrtulníku má člověk přehled, jak široké vodopády jsou a jak se za nimi kaňon řeky kroutí. Po zakroužení nad vodopády nás pilot ještě vzal pár kilometrů proti proudu řeky Zambezi a viděli jsme z výšly hrochy ve vodě a jednoho slona. Po vylodění z helikoptéry už nás čekala další dodávka, cestou jsme se stavli k Big Tree- obrovskému baobabu a pak nás podle domluvy zavezli na parkoviště Rainforest Parku. 

Vyhlídky na vodopády jsou v placeném parku a cesta prochází podél celých vodopádů až k mostu, který tvoří hranici se Zambezi a také se z něj skáče bunjee jumping. Jinak vás ale na most nepustí. I když se přes den udělá vedro, sprška od vodopádů schladí a nažene husí kůži. Zajímavé je, že v úplně vyprahlé krajině dokázal vodopád vykouzlit pás opravdového deštného lesa.

Po obědě jsme ještě zajeli na tržiště, kde jsme si mohli potrénovat smlouvání a ignoraci desítek prodejců. V luxusním hotelu Victoria Falls Hotel jsme se zašli podívat na vyhlídku na most a mohli se zároveň pokochat interiéry tohoto koloniálního díla. Zářivě bílá budova koloniálního stylu, lovecké trofeje na stěnách, čajové salonky a černošský jazzový pianista. Chyběl jen Emil Holub v pumpkách.

Jednodenní výlet bohatě stačí k obdivování vodopádů, kdo by ovšem chtěl zážitek intenzivnější, nabízí se překročení hranic do Zambie a vyhledání slavných Devils Pools, které se nachází na hraně vodopádů a dá se v nich koupat.