1000 a 1 roadtrip: Havaj deník, díl 3., Kauai- Na Pali coast, Queen´s Bath, Donkey Beach, Poipu

Úterý 18.10.2016

Když se vzbudím, Tom mi oznámí, že nám v noci propršel stan a máme tam louže. Naštěstí navlhlo jen pár věcí. Ale kromě vody se nám taky dovnitř nastěhovali mravenci, máme tam celé dálnice. Hned začnu vyklízet věci ven, z jídla mravence zlikviduju a odnášíme postupně všechno krom karimatek do auta. Je pod mrakem, ale neprší, tak jedeme na sever zkusit slavný Na Pali trail. Sotva dojedeme, začíná pršet. Převlíkneme se a nasnídáme a čekáme do třičtvrtě na deset, kdy přestává na několik minut pršet a Tom zavelí, že nejsme žádný máčky a jdeme. Nahazujeme pláštěnky, u začátku trailu nás ranger odrazuje, že je to nebezpečný a kolik kdy lidí uvízlo za řekou kvůli náhle zvedlé hladině. Tak tedy vyrážíme vstříc jisté smrti, k první čtvrt míli je to kousek a pohoda, tady je vyhlídka na Kee beach a ti línější dojdou jenom sem. Od teď začíná pršet a prší celý zbytek cesty. Cesta vede nahoru, dolů a zase nahoru, ale z fotek a vyprávění jsem nabyla pocitu, že je to mnohem náročnější a nebezpečnější. Na cestě jsou sice louže a jemné bahínko klouže, ale jinak je to docela pohoda a za necelou hodinu a půl jsme u řeky, kterou ani nemusíme brodit, přeskáčeme ji po kamenech (Tom si připomíná Takešiho hrad a propadávající se kameny). Hned za řekou je pláž Hanakapi´ai, kde zalézáme pod skalní převis do sucha a půl hodiny schneme a kocháme se, do vody se nám nechce. Přichází skupina s velkými batohy, asi mají permity a pokračují dál až do Kalalau Valley. My přečkáme v suchu velký liják a sotva přestane, vycházíme na zpáteční cestu, tentokrát už převážně za sucha. Když dojdeme zpátky do auta, dáme si ovoce, převlíkneme se do plavek a jdeme zpět na Kee beach, kde se dá podél skal ve vodě šnorchlovat. Korály tu nejsou, ale rybek je tu dost, od malých po velké a všechny jsou krásně barevné. Pak si jdu umýt vlasy a deset minut se procházíme podél pláže a schneme. Když jsme dostatečně suší, zvedneme se na odchod. A to začne strašně pršet a za tři minuty cesty k autu jsme zase koplet promočení. Tom pouští topení naplno a sušíme se celou cestu. Hledáme jídlo v obchodním centru u Princeville, ale nic se nám tam nelíbí a tak pokračujeme až do Kapa´a, kde zastavujeme v restouraci Verdé a dáváme si docela drahé, ale obrovské a moc dobré burrita. Mně ještě kus zbyde a beru si ho na později, Tom to zláduje všechno. Přejedení se vracíme do kempu, vytírám ze stanu louže a vyháním mravence a pomalu se stmívá.

Kroků: 22300

Jídlo:40$
kemp: 6$

Na Pali trail, první čtvrtmíle, výhled na Ke´e Beach

Hanakapi´ai Beach na druhé míli Na Pali trailu

blátíčko a klouzání


skoro na konci

nějaké ty rybičky

výborná bašta

Středa 19.10.2016

Budím se už v sedum, před stanem snídáme, já zbytek svého včerejšího burrita, přečkáme jednu přeháňku ve stanu a vyrážíme na poslední den po ostrově. První zastávka je v Princevillu a jdeme kluzkou a klikatou cestou asi 300 metrů dolů na útesy. Tom strašně nadává, že mu to klouže a že má úplně špinavý pantofle. Druhá část cesty už je lehčí, jde se doleva po útesu a už vidíme náš cíl- přílivové jezírko Queen´s bath. Je tu asi deset dalších lidí, ale jezírko je dost velké a hlavně hluboké, ani nedošáhneme na dno. Plavou tu rybičky a občas šplouchne vlna z moře až dovnitř (jsme několik metrů nad hladinou), však tu taky občas někdo umře rozemletý vlnami mezi skalami. V okolních loužích jsou ježci a na krajích útesu vidíme kraby. Po deseti minutách lezeme z jezírka a jdeme zpátky k autu. V plavkách přejíždíme do Hanalei Bay, což je asi dvě míle dlouhá zátoka s pláží a úplně klidnou vodou. Parkujeme půl kilometru od mola, které je na jižním konci zátoky. Voda je dost studená a nechce se mi do ní, ale přemůžu se a plaveme k molu. Teda já plavu, Tom jde vodou. Projdeme se po molu a jdeme se podívat až na konec zátoky k ústí řeky. Zpátky k věcem zase plavu, Tom jde po pláži. Na oběd jdeme k hlavní silnici, kde si v Bubba Burgers dává Tom burger a já americký ceasar salát, který se v zálivce úplně topí. Mají tu pověšené fotografie, kdo všechno už u nich jedl, tak například mí oblíbení Jimmy Kimmel a Robert Downey Jr. Hned vedle si dáváme shave ice, lokální oblíbený dezert a je to ledová tříšť zalitá sirupem s různými příchutěmi. Zkoušíme rovnou 4- banán, limetu, kokos a ananas. Je to strašně sladký a docela chemický. Po jídle sedáme do auta, děláme fotky na vyhlídce nad Hanalei Valley, které je plné taro políček, a jedeme na Anini beach. Má to být jedna z nejhezčích pláží a skoro nikdo tu není. Už se nám nechce do vody, sedáme na lavičku pod stromem a čteme si, nebo pozorujeme 3 kitesurfery. Po půl hodině přejíždíme na dnešní poslední zastávku- cyklostezku po kokosovém pobřeží. Parkujeme nad Donkey Beach a když Tom vidí, jak veliké jsou tam vlny, jde se přece jen ještě okoupat. Na celé pláži jsme my, jeden další pár a jeden surfař. Když je Tom dostatečně prosolený, projdeme se asi kilometr po stezce, která vede po pobřeží a jsou tu krásné výhledy. Celá stezka má asi 12 km a určitě by stálo za to si půjčit kolo a projet ji. Do auta se vracíme docela unavení. Zobeme oříšky a jabko, v kempu si ještě dáváme menší večeři ze zásob, kontrolujeme stan a protože jsme tentokrát přijeli ještě za světla, vytahujeme karimatky a válíme se pod stromy. Ve stanu máme mraveniště, tak si beru spacák a jdu spát do auta.

Kroků:17500

Oběd:12$ a 4$
kemp: 6$

Queen´s Bath, přílivové jezírko

Shave Ice, ledová dřeň se sladkými sirupy

Hanalei Valley

Anini Beach a kitesurfař

z fotek to tak nevyzní ale ty vlny jsou táááákhle velký!

čekání na vlnu

Čtvrtek 20.10.2016

Noc v autě byla dobrá, konečně mě netlačily boky na tvrdé zemi. Budím se před sedmou a jdu vyšťárat Toma ze stanu. Likvidujeme poslední chleba, chedar a šunku, balíme stan, vše cpeme do kufrů a vyrážíme na jih do Lihue. Tom jde zase okouknout vyhlídlý počítač, ale opět ho nechce. Zbývá nám poslední místo na ostrově, které jsme vynechali a to je Poipu. Je to půl hodiny cesty na jih od Lihue, jsou zde velké rezorty a je tu také nejsušší oblast ostrova, kdy deštné pralesy a zelené pastviny vystřídá suchá tráva, polopoušť a veliké kaktusy. Mám v mapě zaznačený nějaký trail po pobřeží k ruinám. Trail jde mezi nízkými habry a celou cestu v písku. Svítí slunko a je vedro a jsou zde krásné výhledy. Asi po 1200 metrech dorazíme k heiau, typickým ruinám po havajských obyvatelích. Je to velký obdélníkový půdorys navršených kamenů, jako by si chtěli postavit pyramidu, ale v pár metrech výšky se na to vykašlali. Tady se otáčíme a vracíme se zpět k autu, dojedeme do Lihue, natankujeme, vrátíme auto a přejedeme busem na letiště. Jako vždy jsme tu hodně brzo, tak si aspoň můžu nabít baterku do foťáku, na kterou mám jen nabíječku do zásuvky, takže ji v autě nenacucám. S drobným zpožděním (asi dvacet minut) odlétáme na MAUI. Let trvá 40 minut, nad ostrovem to pěkně fouká a houpá a už dosedáme v Kahului. Chvíli hledáme přepravu do půjčovny aut, protože ta naše odjíždí z jiného místa než všechny ostatní. Dostáváme malinké Hyundai i30 (upgrade se nekoná), je dost omlácené a hlavně nemáme vůbec žádné pojištění, takže jsou v půjčovně prý trochu nepříjemní. Nejprve zajdeme do Walmartu a nakoupíme zásoby jídla a z parkoviště objednáváme první noc v soukromém kempu Olowalu za 40$. Na jídlo chci do obchoďáku Queen Ka´ahumanu Center, kde mám vyhlídlé palačinky, ale restaurace je zrušená, tak si dáváme jídlo v Panda Express, extra velkou porci napůl. Při příjezdu do kempu jsme trochu rozladění, šíleně tu fučí, místa na stany jsou na hlíně (a jak zafučí, tak ta hlína nalítá do stanu), záchody jsou jenom toitoiky (ale jsou čistý, to zas jo), na čištění zubů je tu jeden osamocený dřez. Aspoň, že ty sprchy mají dveře, takže se můžu konečně pořádně umýt. Akorát si v té euforii zapomenu vzít ručník, tak se musím utřít do trika. Jsem z kempu vzpruzená, takže rovnou zalízám do spacáku. Ještě s Tomem trochu plánujeme, co dál a po osmé jdeme spát.

Kroků: 12500

Nákup: 70$

Večeře: 11$

Kemp: 40$

Na Kauai jsme najezdili 300 mil