1000 a 1 roadtrip: Havaj deník, díl 2., Kauai- Kokee state park, Waimea Canyon a helikoptérou okolo ostrova

Sobota 15.10.2016

Od tří od rána kokrhali kohouti, kteří žijí volně po celém ostrově (jeden tajfun jim strhl drůbežárnu, rozfoukal kury po okolí a protože tu nežijí žádní predátoři, kokrhavcům se podařilo ve velkém rozmnožit). Podařilo se mi usnout až docela pozdě, za to jsem se vzbudila ve čtvrt na deset. Dáváme si na snídani housku se šunkou, balíme věci a v deset vyrážíme na sever na vyhlídky na Kalalau Valley, jeden z nejznámějších pohledů na Kauai. Projdeme se kousek dolů po trailu, kde jsou snad ještě hezčí výhledy a pak jedeme zpět na jih na Canyon trail, který vede po okraji Waimea kaňonu až k vodopádům Waipoo. Je to sice “po okraji“, ale po rovině to rozhodně není, navíc je cesta v hlubším prachu a písku, tak to může klouzat a člověk je dost zabordelený červeným nánosem. Výhledy z trailu jsou ale úchvatné a chodí tu dost lidí. Dochází nám voda a jsme hladoví, z trailu se vracíme o půl druhé, zvládneme ještě jednu vyhlídku na kaňon a jedem dolů do městečka Waimea nakoupit zásoby. Dostali jsme chuť na Jack In The Box, ale jediný je až v Lihue a tam se nám nechce, tak sjedeme 10 km do Port Allen do Mekáče a najíme se za 6$ dohromady. Jsou teprve tři, tak jedeme ještě dál do Poipu na Spouting Horn, což je díra v kamenech na pobřeží, kterou vystřikuje voda z příboje. Na lavičce sníme půl kila tapiokového pudinku Kozyshack a vzpomínáme na poslední Ameriku. Vedle je i botanická zahrada, ale tam už nejdeme a frčíme zpátky do Kokee kempu. Je tu dnes víc lidí, ale než se setmí, skoro všichni odjedou. Tentokrát stavíme stan na kopci v závětří, kde už fouká mnohem méně.

Kroků:18000

Nákup: 35$

Jídlo: 6$

kemp: 19$

Kalalau Valley

Canyon trail

Waimea Canyon

Spouting horn

Neděle 16.10.2016

Budíme se před šestou, ještě za tmy, ale na východě už světlá. Chceme jet na východ slunce na Kalalau lookout, takže ještě rozespalí skáčeme do auta. Na vyhlídce jsme sami, je tu pěkná zima a východ se zatím zatáhl mraky, takže ze slunka stejně nic nebude. Jedeme tedy zpátky do kempu, dáváme si snídani a jdu dolů k turistickému centru zjistit, jestli tam nemají mapu. Mají, a je na ní i značen Alakai Swamp trail, který chci jít, akorát jsem nevěděla, kde začíná. Vyrážíme tedy několik km offroadem, ale poté, co jen stěží objedeme dvě obrovské díry, parkujeme auto skoro 1,5 km od začátku trailu a dojdeme to po svých. Trail začíná cedulí a závorou, za kterou se nesmí s autem, koněm ani kolem. Nejdříve se jde po hřebeni hřbetu, cesta je tu úplně suchá, pak se vystoupá lesem, kde už začínají dřevěné a plastové chodníčky na náhorní plošinu s první bažinou. I tady je ale zatím sucho. Znovu do lesa, přejít křižovatku s trailem z Kalalau lookout a to jsme zhruba v polovině. Odtud prudce dolů a přejít říčku, od které se dlouho stoupá lesem. Tahle část byla náročná a vlhká hlína a kameny klouzali. Když už toho člověk začíná mít tak akorát, začne zase dřevěný chodník a druhá náhorní plošina, tentokrát už s řádně mokrou bažinou. Jsme asi 1250 metrů nad mořem a procházíme mraky. Odtud dva km po rovince přes močál, posledních 200m se jde pralesem a jsme u vyhlídky. Mně se podařilo na mokrých schodech v lese uklouznout a řádně jsem si nabila kostrč (vydržela bolet dva týdny), tak teď chodím jako kačer. Trail končí srázem a vyhlídkou na údolí Kilohana, které je celé zaplněno mraky. Máme ale štěstí a asi na minutu se nám otevře výhled na protější svahy. Sedíme tu víc než půl hodiny, ale mraky už jen pribývají. Našli jsme si ale jinou zábavu, běhají tu docela velké krysy, lákáme je na sýr. Po chvilce si ho fakt ukradnou a v díře zbaští. Zpáteční cesta byla příjemná, klesání už bylo více než stoupání a žádný další úraz se nekoná. Na začátku trailu je parčík s výhledem na začátek Waimea kaňonu, tak tu pět minut sedíme a pak se vydáváme na posledních 1500m k autu. Zpátky v kempu se jdu nejdřív osprchovat, ale protože sprchy jsou témeř otevřené do parkoviště, navíc dost studené, zvládám jen rychlosprchu a o umytí vlasů si můžu jen nechat zdát. Chvíli se povalujeme na karimatkách na trávě, pak se jdeme dolů k turistickému centru podívat, jestli tam vaří nějaké jídlo. Dáváme si výborné burgery a zbytek dne zase ležím v trávě (Tom spí v autě). V pět ho probudím a ještě si zajedeme na vyhlídku na Waimea kaňon, tu u začátku Canyon trailu, kterou jsme včera kvůli únavě vynechali. Pak už jen vyčistit zuby a zalézt do stanu. Protože je tma už o půl sedmé, nějak se nám nechce spát a asi v osum se zvedne vichr a cloumá nám se stanem i v našem závětří, tak jde Tom ještě přeparkovat auto ke stanu a ten už se pak skoro ani nehne.

Kroků:30000

Jídlo: 25$

kemp: 19$

Alakai Swamp trail, sestup k říčce

Alakai Swamp trail, místy to bylo i zábavnější

Alakai Swamp trail, chvíli jsme měli modro

Waimea kaňon při západu slunce

Pondělí 17.10.2016

Budík zvoní v pět ráno, ale stejně už jsme oba vzhůru. Venku je ještě černočerná tma. Rychle balíme všechny věci a stan a před půl šestou vyjíždíme z kempu a jedeme do Lihue. Odtud totiž o půl osmé vzlétáme vrtulníkem Paradise Helicopters na vyhlídkový let okolo ostrova. V kanceláři si nás váží a letíme s dalšími dvěma páry. Jedni jsou tu na líbánkách a druzí slaví roční výročí. Akorát my nic neslavíme, tak paní říká, že to nevadí, že oslavujeme život. No my hlavně oslavujeme, že jsme mohli vypadnout z Manily. Na vrtulník dostáváme čísla 5 a 6, tak je otázka, jestli je to vzadu, nebo vepředu. Přivezou nás dodávkou na letiště a zažívám trochu šok, když naše pilotka je asi 30letá blondýna. A když si nás seřadí před vrtulníkem, jásáme, protože sedíme vepředu. Let byl úžasný, pilotka nám celou dobu vyprávěla o každém místě, zalétli jsme asi do tří kaňonů, kam se po zemi dostat nedá. Nejvíc se mi líbil nejdelší vodopád na ostrově a nejmokřejší kaňon. Let trval asi hodinu a oblítli jsme opravdu celý ostrov. Pak následoval nákup ve Walmartu, Tom si vybral počítač, ale zase si ho nekoupil, když zjistil, že má moc malé rozlišení. Nakupujeme zásoby jídla a jedeme do Civil Centra pro permity na kempování. Vybereme Anahola Beach park, protože jen tam můžeme kempovat 3 dny v kuse, ostatní parky mají vždy jeden z těch dnů zavřeno. Už dva dny se těšíme na Jack In The Box a jeho zakroucené hranolky, takže v jedenáct naklušeme dovnitř. Tom má burger s hranolky, já si dávám salát (dost velký a dobrý) a taky hranolky, ale ty uz dojídá Tom, já jsem plná. Taky se tu po třech dnech dostáváme na wifinu, tak vypadáme trochu jak závisláci. Pokračujeme na sever a zajíždíme k Wailua Falls a u řeky Wailua River (jediná splavná řeka na Havaji) k Opaekaa Falls, u silnice jsou také staré nakupené kameny birthstones. Když dorazíme na Anahola Beach, obejdeme si park a pak stavíme stan pod stromy, kde je písek a měkké jehličí. Doufáme, že noc bude pohodlnější, protože už máme oba otlačené kyčle. Jdeme se koupat, ale moře je tu studenější než na Filipínách a už jsme zhýčkaní, tak nám chvíli trvá tam vlézt (hlavně mně). Pak se sušíme na kamenech pod stromy a Tom si operuje svůj ukoplý palec z Coronu, protože mu tam zalízá písek. Ve čtyři sedáme do auta a jedeme se podívat na Kilauea lighthouse, maják. Bohužel je to jen vyhlídka u parkoviště a k majáku se dojít nedá, tak zajedeme kousek po vedlejší silnici, odkud vede asi 2km cesta k přílivovým jezírkům. Cesta vede kolem nějakého luxusního sídla, tak si děláme srandu, že tam bydlí Clooney (pilotka nám říkala, že si tu koupil barák, a spousta dalších slavných hvězd taky, třeba Julia Roberts. Nedivim se jim, taky bych si ho tu koupila). Pod letoviskem je rybníček a pod ním pláž, kde surfaři chytají vlny, případně balanc. Ještě kousek jdeme a tam už jsou na pobřeží jezírka s pár rybičkami a krabi. Dá se sejít až k nim. Chvíli pozorujeme krabi a pak jdeme nazpátek. Vidím, že na pozemku paláce se prochází havajský ohrožený pták Nene, asi ho tu chovají (prostě hnědá husa). Za půlkou cesty nás chytá déšť, tak přicházíme k autu promáčení, ale cestou nazpět do kempu stíháme oschnout. To už zapadá slunce, zalezeme do stanu, dávám si večeři a pomalu jdeme spát.

Kroků: 15700

Helikoptéra: 400 za oba

Nákupy: 35$

Oběd: 21$

Permit: 6$