1000 a 1 roadtrip: Havaj deník, díl 1, Pearl Harbour a centrum Honolulu

Má vysněná a zároveň nejdražší dovolená, kterou jsem plánovala skoro rok a půl dopředu, začala nečekaně o pět dní dříve, když mě skolila silná chřipka okořeněná zánětem průdušek. Pět dní jsem nevylezla z postele, spořádala kila paralenu, litovala se a taky se modlila, ať se to stihne vyléčit. A ono se to stihlo, reziduální kašlíček a rýmečka jsou už jen milí společníci do letadla (oproti horečce a bolavým plicím).

Čtvrtek 13.10.2016

Ve čtvrtek po šesté odpoledne voláme UBERa a jedeme na terminal 1, odkud lítají United na Guam. Původně jsme měli koupené přímé letenky s Filipínci, ale ti nám dva měsíce před odletem zrušili páteční let a přesunuli nás na sobotu. To bysme přišli o den dovolené, tak jsme nechali letenky zrušit úplně a radši si koupili s United přestupní už o den dřív (protože na pátek večer už jsme měli koupený let Honolulu – Lihue a ten bysme nestíhali). A navíc jsme ušetřili 400 Euro a to se vyplatí.

Z Manily odlétáme o půl hodiny později, protože zase nezvládají provoz na letišti. Přelétáme přes tropické bouře, které se pomaju blíží k Filipínám, tak to často houpe a mně se moc nedaří usnout. Po třech a půl hodinách přistáváme na Guamu a místní čas ukazuje 5 hodin ráno, 14.10.2016. Protože si myslím, že máme na přestup jen půl hodiny, ženu se přes všechny kontroly a až u gatu mi Tom říká, že máme hodinu navíc. No nevadí. Imigrační si odbydeme hned tady a je to úplná pohoda, celník se jen zeptá, kde budeme, jak dlouho tam budeme a kam od tama poletíme a pouští mě s razítkem v pase do Amerických Států.

Z Guamu odlétáme o půl sedmé a letadlo je poloprázdné. Půl cesty se mi daří prospat, druhou půlku prolelkuju, ale už se to docela vleče. Po sedmi hodinách letu konečně přistáváme na Havaji! Zrovna zapadá sluníčko, je šest hodin odpoledne, 13.10.2016. Je to jako včera, dnes a zítra. Na kufr nečekáme víc než minutu, jdeme do půjčovny vyzvednout auto a vyjížďíme. Na první noc máme kousek od letiště zařízané AirBNB. Místo nacházíme docela lehce a ve dveřích hned potkáme majitele. Ten nám ukáže, co a jak a odchází pryč. Jdeme pěšky na jídlo do restourace Pad Thai, protože už hlady šilhám, jídlo jsme dostali jen jedno v prvním letu a ve druhém jsme si koupili jedny míchaná vajíčka na půl, protože tam se jídlo nedávalo (vnitrostátní let). Dávám si nudle za 9$, Tom curry s rýží za 11,5$. Je to docela dobré a porce dvojnásobné, takže si to necháváme zabalit na zítřek na snídani. Ještě sedáme do auta a frčíme do Walmartu nakoupit stan, karimatky, pláštěnky a pár dalších drobností pro přežití. Stan mají použitelný jen jeden a ještě k tomu jednoplášťový, tak snad nikde pořádně nepropršíme (edit: HAHAHAHAHA. Deník jsem psala průběžně každý den a proč se teď tak ďábelsky směju se dozvíte v dalších dílech). Zpáteční cestu bereme po dálnici, ale je tam nehoda, takže 4km jedeme hodinu. Na pokoj se dostáváme ve čtvrt na dvanáct, rychlá sprcha a hurá do pelechu.

Ubytování: cca 60$

Auto: za mile od ČSA

Stan: 50$

Pátek 14.10.2016

Budíme se v devět ráno príjemně vyspaní a o třičtvrtě hodiny později opouštíme byt a na parkovišti přebalujeme kufry tak, aby se tam vešel stan i karimatky. Ze dvou malých kufrů a jednoho velkého tak musíme udělat dva velké a jeden malý (systém kufr v kufru nám jde). Jedeme do Pearl Harbouru, což je asi deset minut cesty, a parkujeme dál od vchodu, protože jsou parkoviště plné. U vchodu zjišťujeme, že tam nesmíme s batohem, tak Tom běží odložit batoh do auta. Když se vrátí, vzpomene si, že tam ale nechal rezervaci na Arizona memoriál, tak utíká zase zpátky k autu. Já mezitím stojím frontu na kasu, ale paní mě bere bokem na pokladnu pro rezervované vstupenky a prý papír s rezervací nepotřebuji. Dostáváme lístky ještě o hodinu dřív, než jsme měli rezervované, v 13:30. Uhnaný Tom není nadšený, že se prošel podruhé zbytečně, ale uklidňuje se koupením lístků na ponorku USS Bowfin (12 na jednoho). Ponorka je kousek od pokladny, tak si ji jdeme hned projít. Je to zajímavé a trochu klaustrofobické, nedovedu si představit, že bych v tom měla být zavřená pod vodou a ještě s dalšíma 100! lidma. Mřu hlady, tak si dáváme před muzeem hot dog a polívku. Projdeme si muzeum a už je pomalu čas jít na Arizonu. Nejdřív nám poví, že jim z lodi pořád vytíká ropa, ale že je to v pohodě, rybkám to nevadí, pustí nám 20 minutový film o útoku na Pearl Harbour a pak jedeme loďkou k památníku. Ten je postavený nad potopenou lodí, ze které je sem tam kousek vidět nad hladinou. Patnáct minut se můžeme procházet a rozhlížet, pak přijíždí další loď a my zase jedeme na břeh. Na pevnině se ještě projdeme parkem, Tom si čte nástěnky s popisem událostí a při odchodu dva metry před nás spadne z palmy kokosový ořech a je to pěkná šlupa. Asi začnu kolem palem chodit větším obloukem. V autě si dávám svoje nudle ze včerejší večeře a pokračujeme do centra Honolulu. Je tu trochu problém zaparkovat, najdeme místečko na placeném parkovišti za 8 na dvě hodiny (to by nám to ale nesměli z kreditky strhnout dvakrát). Koupíme nějaké zásoby jídla ve Walmartu a jdeme se podívat na Kamehamehu Velikého, který stojí před budovou Judiciary History Centre, ve které mají základnu policajti z mého oblíbeného seriálu Hawaii 5-0, tak juchám nadšením. Naproti přes ulici je Iolani palác a za ním jsou velikánské banyánovníky se spoustou vzdušných kořenů. Vracíme se směrem k autu a cetou potkáme Tmobile, tak kupujeme simku na data, ať máme ty internety po ruce (využili jsme jen částečně, na Kauai není signál prakticky nikde, na Maui jen ve městech a Big Island a Oahu je lepší, tam se nám dařilo připojit skoro všude). Tom si v parčíku dojí svoje curry a už je pomalu čas jet na letiště. Bohužel se nám nedaří potkat pumpu, jednu přejedeme a další už nejsou, tak vracíme auto s nedocucanou nádrží (bojíme se kolik to bude stát, ale nakonec nám nestrhli nic) a jdeme si sednout na letiště. Let na Kauai trvá 30 minut, přistáváme o půl jedenácté večer a v půjčovně National dostaneme místo zaplaceného malého hatchbagu velké SUV Hyundai Santa Fé. Do Kokee parku to máme 64 mil, po dvanácté stavíme při svitu měsíčku stan a jdeme spát. V noci bylo 8 stupňů a i když jsem se toho dost bála, ani jsem nemrzla. Akorát nám vítr strhával stan.

kemp: 19$

ponorka Bowfin: 2x12$

jídlo: 7$

simka na ty internety: 50$