1000 a 1 roadtrip: listopadu 2016

Pátek 21.20.2016

Ve stanu máme cenťák prachu, tak chci odtud co nejdřív odjet. Zabalíme věci, dám si ještě jednu sprchu (tentokrát už ručník mám), na snídani mám dva banány a Tom jogurt. Chceme zkusit koupit permity na kempování v beach parku a ty by nám mohli dát ve War Memorial Gym ve Wailuku, tak tam jedeme. Ale paní v okýnku říká, že ten kemp je nadobro zavřený. Tak tedy jedeme na Haleakalu do Visitors centra poptat se po permitech tam. Nejdřív si koupíme vstup do havajských národních parků (Hawaii Tri-pass), který nám bude platit i na sopkách na Big Islandu a stojí 25$ na auto a pak se dozvídáme, že na kempování žádný permit nepotřebujeme. Taky nám rangerka poradí pěknou trasu v Haleakale, jen to znamená nechat auto v půlce kopce a vyjet na vrchol stopem. Takže zítra uvidíme. Frčíme teď zpátky do nížin a ve Wailuku se stavujeme v Jack In the Box na snídani. Mám míchaná vajíčka s paprikou, slaninou a bramborama a navíc minipalačinky. Tom má burger a chtěl velký zakroucený hranolky, ale blbka za pokladnou mu místo nich dala velký česnekový hranolky, takže jsme trochu naštvaní. Hlavně, že k tomu máme dva litry coly. Najezení se vydáváme objet západní poloostrov. Silnice tu má být uzoučká a rozbitá, ale už ji stihli opravit a asfalt je nový. Zkoušíme nějaký krátký trail k vodopádům, ale je tam spousta bláta a stezka pomalu mizí, tak to po 200 metrech otáčíme. Severní pobřeží je divoké, s vřesovišti (teda on to vřes rozhodně není, ale vypadá to podobně, jsou to spíš nizoučké zakrské keříky), dost tu fouká a často taky prší. Mezi deštěm se vyběhneme podívat na blowhole (díra, co chrlí vodu z příboje podobně jako na Kauai), ale prská jenom trochu. Když už dojedeme na velkou silnici mezi drahými hotely na suché traně poloostrova, u Ritz-Carltonu jdeme na krátkou procházku podél golfového hřiště k moři, kde jsou skalnaté útvary Dragon´s Teeth, ty se mi moc líbí. O pár kilometrů dál zastavujeme v Hanakao´o Beach Parku, kde si jde Tom zaplavat (mně se do vody nechce, není úplně teplo) a pokračujeme do Lahainy. Parkujeme hned vedle obrovského banyánovníku, který zabírá rozlohu celého bloku, 70x70 metrů určitě má. Koupíme si vynikající zmrzlinu Hawaii Gelato na rohu hlavní ulice, v parčíku před Baldwin House ji sníme a pak se jdeme projít podél pobřeží, což je zároveň i centrum města. Jsou tu krásně opravené staré domečky a vypadá to tu úplně neamericky. Ve čtyři vyrážíme na cestu do Hosmer kempu na Haleakale, ale 40 minut jsme zasekaní u Lahainy v zácpě, takže do Hosmeru přijíždíme přesně v šest. Prší a fouká, odmítáme stavět stan a protože hlavní parkoviště je plné, parkujeme na druhém, menším před kempem, je tu místo na tři auta a máme soukromé záchodky. Trochu přeskládáme borčus v autě, nabalíme batoh na zítřejší náročný trail a usteleme si v autě, já vzadu, Tom si sklopí spolujezdcovo sedadlo.

Kroků: 7500

Park pass: 25$

Jídlo: 17$

Zmrzlina a nákup: 7$ a 5$

Kemp: zdarma

severní pobřeží západního poloostrova :)

Lahaina

banyánovník v Lahaině

Dragon´s teeth

Sobota 22.10.2016

Budík zvoní v pět ráno. Noc byla docela v pohodě, nad ránem mě trochu studily nohy, ale nic hrozného. Venku stále prší, takže trek rušíme a vyjíždíme autem na vrchol Haleakaly na ten slavný východ slunce. Vršek je v mraku a také tu prší. Parkuje se tu stylem, že do řad skládají 5 aut, takže při odjezdu musíte čekat, až odjedou všichni za vámi a pak vycouvat ven. Oblíkáme zimní bundy, pláštěnkou si obaluju kalhoty, ať mi nenamoknou a vylízáme z auta. Spousta lidí je tu v mikinách, converskách, ba i žabkách, pár exotů v kraťasích. Dost lidí je zabalená v ručníku, někteří mají i župan. Východ slunce se samozřejmě nekoná, ale aspoň se bavíme pozorováním oděvů ostatních. Dvacet minut čekáme v autě, až příjdou ti, co parkují za náma a budem moct odjet, nakonec to ale Tom vykroutí a vyjedeme vedlejší, už prázdnou uličkou. Cestou kupuju přes internet dvě noci v parku Waianapanapa který je jen pár kilometrů od Hany. Nic nám tedy nebrání vydat se po slavné Road to Hana. Zastavujeme u pár vodopádů a jdeme si projít krátký trail pralesem. Děláme odbočku po vedlejší silničce do Nahiku. Silnice končí v malinké vesničce, protože starý dřevěný most už auta neunese, tak posledních párset metrů k pobřeží jdeme pěšky. Na konci je vodopád, který ústí rovnou do moře a malý zchátralý parčík s výhledem na rozbouřený oceán. Dřív sem možná jezdili turisti, teď je tu úplně mrtvo. A nádherně. O kus dál zastavujeme přesně ve dvanáct na oběd u několika trucků, dáváme si talíř s krevetami a fish and chips. Další odbočka nám nevýjde, protože silnice je rozbitá a brod s hlubokou dírou by už naše auto nedalo, voda je navíc hluboká, takže to pěšky nepřejdeme (PS: vůbec nevim, proč mě tehdy nenapadlo sundat si boty??). To už přijíždíme do státního parku Waianapanapa a hned stavíme stan. Pak si bereme trekové boty a jdeme se podívat kolem pobřeží. Jsou tu dvě pláže s úplně černým pískem (ta bližší je přístupná) a pak vyhlídka na útesu a cesta pokračuje dál podél ostrých lávových skal o které se tříští vlny. Jsme tu úplně sami. Až už se nám dál nechce, tak to otáčíme. Oblíkáme plavky a jdeme na černou pláž, kde jde Tom nadšeně skákat do vln a rochní se aspoň 15 minut a je atrakcí pro turisty. Já jdu do vody jen do pasu, mám radši klidnou vodu na plavání. Je tu také lávový tunel, kterým se dá dostat z pláže až do vody. Po sprše se jedeme podívat do Hany, nejprve na molo u Hana Beach Park, pak přejedeme kousek dál, kde vede trail k Red Sand Beach. Ta je schovaná pod kolmými stěnami vysokého svahu, chráněná útesy a je naprosto nádherná, až lituju, že nemám plavky. Při zpáteční cestě mě začne strašně bolet hlava a už jsou čtyři hodiny, tak jedeme do kempu. Sotva přineseme karimatky a spacáky do stanu, přižene se od moře šílená bouře a do pár minut nám začně protékat stan rohama, bokama a i z vrchu. Obětuju ponožky a už vytíráme a ždímáme a vytíráme a doufáme, že to brzo přejde. Přešlo. Tak teď doufáme, že už další vlna nepříjde, jinak budeme pod vodou.

Kroků: 14300

Oběd: 20$

Benzin: 28$

Kemp: 19$

PS: Do deseti minut přišel další déšť a my byli vyplavení. Taky se bolest mé hlavy ještě zhoršila, dala jsem si paralen, ale stejně jsem si ji chtěla uříznout. Bereme spacáky a věci a jdeme spát do auta, stan a karimatky necháváme napospas osudu.

Road to Hana

pobřeží Nahiku

Black Sand Beach v Waianapanapa, vlevo ve skále lávový tunel

Red Sand Beach v Haně

Neděle 23.10.2016

Od pěti nemůžu spát, Tom pospává do sedmi. Jdu si vyčistit zuby a cestou nahlídnu do stanu- je tam potopa, tak kýbl vody. Beru k autu sušit karimatky, dojíme poslední housky a sýr a jedeme silnicí dál za Hanu. Zastavujeme u krásného vodopádu Wailua a už jen o kousek dál je výběžek národního parku Haleakala s jezírky na řece a trekem. Nejprve jdeme na trek, bohužel ze dvou mil je asi 0,7 míle zavřené (cesta k hornímu vodopádu). My tak můžeme jen k Makahiku vodopádu a dál až do nádherného bambusového lesa. Mnohem lepší, než v Japonsku. Bambus je tu sice tenčí, ale zato mnohem hustší a dá se mezi ním procházet. Ke konci lesa je ale na trailu uzávěrka, takže se musíme chtě nechtě otočit. Zpátky za silnicí jdeme ještě krátkou stezkou k Seven Sacred Pools, což jsou velké misky vymleté v kameni divokou řekou a jsou pospojovány vodopádky. Ve skutečnosti jich je na řece 20 a dřív se v nich dalo koupat, teď už je to ale delší dobu zakázané. V návštěvnickém centru si ještě kupuju magnet s Haleakalou a frčíme zpět směr Hana. Po cestě mám označený truck s prý výbornými burgery, ale na místě nic není. Když už klesáme na mysli, za 300 metrů ho vidím na pozemku Hana Ranch a je tu docela dost lidí. Natěšeně zastavujeme a běžíme si objednat dva burgříky, já později přidám i banánovo-ananasový shake. Burgery jsou vskutku vynikající, je k nim i moc dobrý salát, shake je také úžasný. Přejedení a spokojení parkujeme na Hamoa Beach, která má veliké vlny a Tom v nich blbne dobrou půlhodinu. Já zatím sedím v mokrém černém písku, který vypadá jako namletý mák a Tom mě pak do něho zahrabe, takže ho mám všude. Asi po hodine se přesuneme o půl kilometru zpět na Koki Beach, kde jsou vlny také velké a písek už je hnědý. Bereme si karimatky a čteme si na pláži. Ve třičtvrtě na čtyři už je mi zima, probrouzdám se ve vodě a velím návrat do kempu. Po cestě ještě kupujeme barel vody a na večeři zmrzlinu. V kempu se osprchujeme ledovou vodou, vylijeme vodu ze stanu a počkáme do večera, jestli příjde zase déšť. Dnes celý den nepršelo, tak jsme optimističtí. Kdyby začalo pršet, balíme stan a spíme v autě, jinak to vyzkoušíme ve stanu. Zatím na lavičce sušíme plavky a čteme si. V šest bereme věci a jdeme spát do stanu, dlouho se ještě kocháme hvězdičkama. V jedenáct, když se mi podařilo konečně usnout, začíná pršet, a tak beru věci, Tom stan, a utíkáme do auta.

Kroků: 14500

Burgery a shake: 35$

Zmrzliny a magnet: 3,5$

Kemp: 19$