Přes rýži a dvě sopky až na pláž- Bali den 2. a 3.

Neděle 28.8.

Snídani jsme si objednali na sedum ráno a přesně v sedum nám ji donesli na terasu. Jestě musíme zaplatit pokoj a před osmou si jdeme pro auto-mrzáčka a jedeme na sever na rýžové terasy Tegallalang. Parkujeme na ulici a po chvíli hledání najdeme schody dolů mezi políčka. Jsme tu mezi prvními a je tu krasný klid. Procházíme celou trasu stezek mezi terasami, platíme jedno mýto místním farmářům, trochu se bojím, když Toma pronásleduje křivonohý polonahý děda se srpem za pasem, ale nakonec to vzdá a odchytí na focení radši tři holky. Jdeme čím dál hlouběji do údolí, ale už se nám cesta moc nezdá, tak se radši vrátíme a projdeme dědovi se srpem přímo po dvorku domku. Tam nás rovnou pozdraví jeho manželka, oblečená pouze v sukni. Daří se nám najít správnou cestu a můžeme se vrátit  po schodech nahoru k autu. Procházka nám zabrala necelou hodinu a jsme úplně spocení.

O kousek dál odbočujeme doprava a po kilometru zastavujeme u chrámu Gunung Kawi Sebatu. Vstupné tu teď ráno nikdo nevybírá a krom tří japonek jsme tu sami. Je tu několik jezírek a bazénků, kde věřící provádějí očistné koupele, teď tu ale bohužel nikdo není, takže žádný koupací rituál nevidíme.

Dál míříme stále na sever až na okraj kráteru sopky Batur. Hned parkujeme na prázdném parkovišti, že si uděláme fotky výhledu na Batur, jezero dole a majestátní Agung vpravo, ale běží k nám nějaký obejda, že prý musíme zaplatit 70 tisíc, protože jsme zastavili na území geoparku a fotíme si to tam. Dohádáme se s ním, řekneme, že nezaplatíme nic a jedeme pryč. O pár set metrů dál je další parkoviště, bez obejdy, za to s pár turisty, tak zastavíme tam, nafotíme fotek kolik chceme a rovnou si zajdeme do restaurace s krásným výhledem na jednu porci smažené rýže. 

Čeká nás sjezd až k severnímu pobřeží a pak ještě třicet kilometrů západně k chrámu Brahma Arama Vihara. Ten je budhistický (i když sochy hinduistických bohů prosákli i sem) a na kopci je pyramida se zvonovými stupami, taková zmenšenina velmi slavného chrámu na Jávě, Borobuduru. O tři kilometry dál jsou horké prameny. Trochu se vykoupeme, ale vedro je samo o sobě dost hrozné, natož se ještě máčet v horké vodě. Tak oschneme a jedeme pryč. Další zastávka na výbornou restauraci (mají otevřeno až od pěti a jsou tři odpoledne) a na pláž (ve smradlavé vesničce mezi loděma a pár odpadkama) se moc nevyvedla, tak opouštíme pobřeží a škrábeme se na další sopku k jezeru Beratan, kde je známý chrám na jezeře Pura Ulun Danu Bratan. Okolní kopce i většina jezera je v mraku a trochu mrholí. Tady už je turistů víc, ale pořád se davům úspěšně vyhýbáme. 

 
Čeká nás ještě náročná cesta na další ubytování a já se po včerejší “nehodě” bojím, jak budou vypadat silnice, když jedeme do hor mimo hlavní cesty. Proto velím rychlý přesun, ať to stihnem ještě za světla. Ujedeme sotva kilák a na ceduli píšou, že máme odbočit z hlavní silnice na úplně rozpadlou cestu. Jsme dost nedůvěřiví, ale zkoušíme to, protože tam jede víc aut. Cesta se za chvíli zlepšuje v pěknou novou asfaltku, ale zato dost uzoučkou. Máme před sebou velké auto, tak se ho držíme, ať nás vede. Po deseti minutách začína pršet. Po dalších pěti chcát a udělá se úplně tma. Auto před námi odbočuje a nám se mlží sklo (vůbec nám to nepřipomělo zážitek z Kuala Lumpur). Ihned podávám Tomovi svoje triko a on za soustavného otírání skla, poslepu a za mého navigování přijíždí na rýžové terasy Jatiluwih. I za deště a skoro za tmy vidíme, že je to tu nádherné. Ubytování jsme měli mít sedmset metrů od hlavní vyhlídky, ale v mapách je to značeno špatně a my musíme ještě půl kilometru po rozbité cestě do kopce. Tam to konečně je. Máme pěkný bungalov mezi kávovými keři a kakaovníky. Už nemám sílu nikam jezdit a tak si objednáváme jediná dvě jídla, co tu nabízí a to smaženou rýži a rýži s různými přílohami. Po náročném dni a ještě náročnější cestě jdeme spát v sedm.

neznámý chrám cestou k zavřené restauraci

kozatá bohyňa.. nebo snad démon?

mapa den 2.

Pondělí 30.8.

Vstáváme před šestou, balíme se a čekáme, než nám udělají snídani. Rychle dojíme, zaplatíme za chatku a jedeme na vyhlídku na rýži. Měli by tu být cesty skrz celé údolí, ale protože jsme se po rýži poflakovali včera ráno, dnes už jdeme jenom kousek. I když by to tu určitě stálo za celodenní procházku, je tu nádherně. Protože se včerejší skratka úzkou silničkou vyplatila, jedeme po ní zase na Pura Ulun Danu Bratan, ať to máme i se slunkem a výhledem na celé jezero. V osum ráno je tu asi deset dalších turistů a dost místních se připravuje na nějaký rituál.

ráno mezi kávou a kakaovníky

ráno mezi kávou a kakaovníky

Teď už míříme zpátky směrem k městu, po dvaceti kilometrech odbočujeme z hlavní silnice a jedeme na Monkey Forest. Zkásnou nás o 35 tisíc (dva vstupy a parkovné) a opět jsme tu skoro sami. Na fotkách jsem viděla, že tu mají být krásné pralesní stromy, ale nepotkali jsme ani jeden. Ale chrám se mi velmi líbil, byl v lese, pěkně udržovaný, ale zároveň zarostlý mechem a hopsali si po něm opice. Už mi docházela baterka ve foťáku, tak jsem se musela hodně krotit, jinak bych tu byla schopná vypráskat stovky fotek opičáků. Cesta lesem nebyla nic moc a na závěr vás proženou dobrých třista metrů klikatou cestou zastavěnou stánky s hadrama (to doporučuju ignorovat a jít místo toho napřímo starou cestou podél lesa, kterou teď fikaně zahradili brankou). Kousek od opičího lesa je chrám Pura Ayan Tamun, kam jsem původně ani nechtěla, ale tak když už kolem jedeme, proč tu nezastavit. Chrám je obehnán vodním příkopem a na ostrůvku je za chrámem taky kus lesa s cestičkami. Chrám samotný není nic moc, akorát má pěkné stupňovité věžičky se stříškami z listí. Už máme docela hlad, ale není tu žádná přijatelná restaurace, tak vlezeme do obchodu a kupujeme čokoládové buchty, jogurtové pití a ledňáky.

Blíží se pravé poledne a my přijíždíme k nejznámějšímu chrámu Bali- Tanah Lot. Ten se nachází kousek od turistického centra na jižním pobřeží a stojí na skále v moři, která je během přílivu zaplavená a při odlivu se k ní dá dojít. Tady už se davům nevyhneme a docela rychle se na ostrém slunci přehříváme. Jdu nejdřív až na konec pláže udělat nějaké fotky bez lidí a pak vylezu na druhé straně na útes a fotím i tam. Zjišťuju, že z druhé strany je další chrám na skále s kamenným oknem a na schůdcích k moři vidím velkého varana, který ale stihl utéct dřív, než jsem nažhavila foťák. Při návratu k autu nakupujeme nějaké nezbytné suvenýry a pak nás čeká poslední dlouhý přejezd, do resortu nad plaží Balangan. Cesta skrz mesto je zdlouhavá a náročná, takže když dorazíme na ubytování, shodujeme se, že už žádné další poznávací výlety neabsolvujeme a odpoledne strávíme u bazénu/ na pláži/ u jídla a pití. Rezort je příjemný a klidně bych si tu dovedla představit týdenní dovolenou. Za pět minut pěšky je člověk na pláži, plavat se tu sice nedá, ale na vycachtání a blbnutí ve vlnách je to fajn a je tu svatý klid.

Cibetky jsou tu dost vykořisťovaná zvěř

Další den už jen velmi brzo vstát, odvézt se za tmy na letiště a o půl třetí odpolende už pěkně zase do práce v Manile.

Ještě více krásných fotek na rajčeti

mapa den 3.