Hong Kong podruhé

Ryze po filipínsku v úterý vyhlásili státní svátek na další pondělí (něco muslimskýho, co nechtěli slavit 11/9, tak radši proroci vyleštili dalekohledy a vyčetli z hvězd lepší datum) a když má být třídenní víkend, to by jen hlupák zůstal hnít v Manile. Hned večer jsme dali hlavy a vyhledávače letenek dohromady a koupili ne-úplně-levné-ale-pořád-přijatelné letenky do Hong Kongu. Byli jsme tam před téměř dvěma rokama a vrátili se úplně nadšení.

Sobota 10.9.2016

Cebu letí neobvykle načas a my si tak můžeme v osum ráno dát na Hong Kongském letišti snídani a přepravit se vláčkem a metrem na Central. Ráno pršelo a počasí je na celý víkend hlášené velmi špatné. Proto jsem tentokrát neplánovala nic napevno a skládali jsme program podle toho, co se nám zrovna chtělo dělat. Došli jsme k Mid levels Escalators, ale ještě nebylo deset a jezdili dolů, což se nám úplně nehodilo. Tak jsme se otočili a došli se podívat, jestli je fronta na lanovku na Victoria peak. Fronta nebyla, kupujeme zpáteční lístek (bez vyhlídky) a jedeme nahoru. Je to opět zážitek, ten skon svahu je neuvěřitelný a ještě umocněný vysokánskými domy v kopcích. Nad stanicí lanovky je kavárna s výhledem na koleje, tak si dáváme velkou horkou čokoládu a půl hodiny pozorujeme vláček. Jednou sprchne, ale rychle přěstává. Chci obejít čtyřkilometrový trail kolem Victoria Peak, kde by měly být výhledy na obě strany ostrova. Jenže to by nesměl být kopec v mracích. Nevidíme vůbec nic a navíc začíná zase pršet. Vytahujeme své promokavé bundy a po pěti minutách se rozhodneme vrátit zpátky. To přestává pršet a já tedy tvrdě zavelím opět k procházce. Další slejvák přečkáme v altánku pod střechou, ale od půlky trailu se déšť vrací, žádné přístřešky tu nejsou a my přicházíme k lanovce durch promočení. Jedeme dolů a metrem dvě zastávky k objednanému ubytování. Comfort hostel na zastávce metra Causeway Bay má na bookingu výborné hodnocení, je levný a když nepočítám jednoho švába pod postelí a jednoho skákavého pavoučka v posteli, tak i čistý. Pokoj je hongkongsky typicky malinkatý, ale to je v nízké cenové skupině nevyhnutelné. Zjišťujeme, že nám promokly batohy a máme tak mokré úplně všechny věci. To je dobrý start dovolené. Dvě hodiny se povalujeme, ale hlad nás vyhání na průzkum okolí. Je to tu samý luxusní obchoďák, kupujeme velkou bagetu a sýr a na jídlo zkoušíme japonskou restauraci někde v ulici. Mám grilovaného úhoře s rýží a Tom katsu s curry, obojí dobré. Před západem slunce jdeme vyzkoušet jízdu dvoupatrovou úzkou tramvajkou (což je super zážitek, je to levné a tramvaje jezdí jedna za druhou). Vystupujeme na Central a dlouhým nadchodem jdeme na Starferry a přejíždíme na Tsim Sha Tsui na večerní vyhlídku na mrakodrapy. Vracíme se zase trajektem a tramvají, je to sice pomalejší než metro, ale my máme času dost, ušetříme a můžeme se kochat výhledy a nočním životem města.

Vodopád před deštěm, vodopád po dešti

můj úhoř, Tomovo katsu curry

Neděle 11.9.2016

Předpověď se tváří, že má dopoledne a večer pršet, venku je ale modro, tak na sebe navlékáme stále mokré oblečení a jedeme do našeho oblíbeného chrámu Chi Lin Nunnary a vedle sousedících Nan Lian  Gardens. Uprostřed zahrad stojí zlatý pavilon, který před dvěma roky opravovali a my ho proto neviděli, teď už se krásně leskne novotou a zlatým nátěrem (ale na Kinkaku-ji v Kyotu samozřejmě nemá). Zatáhnu Toma do kavárny v zahradě na čaj a pomerančový džus a tím se nám podařilo vyhnout krátké přeháňce. Pak už celý den nepršelo. O zastávku vedle je další chrám- Sik Sik Yuen Wong Tai Sin Temple, kde byly davy lidí a všichni chrastili vonnými tyčinkami nebo tyčinkami s věštbami. Oproti klidnému a prostému Chi Lin chrámu je to silný kontrast. Kdyby pršelo, chtěli jsme jet jako loni do Sha Tin na dostihy, ale bylo hezky, tak jsme program změnili a zajeli se podívat do čtvrti Kwun Tong, kde v boční uličce u budovy Camel Paint Building Block 1 & 2 jsou tovarní outlety sportovních značek- Adidas, Nike, New Balance. Tom si odnesl Adidas triko za 105 HKD (na koruny krát 3) a já New Balance tenisky za 320 HKD. Ve stánku se sushi jsme si koupili dvě krabičky a přes ulici v parčíku u zastávky metra je zdlábli.

Zavezli jsme nové boty na ubytování a tramvajkou se přesunuli k Mid Levels Eskalátorům a vyvezli se do vyšších ulic čtvrti Soho, kde je spousta restaurací. Kolegové (pracovní i blogovací) Večerníčci mi doporučili Argentinskou restauraci Pampas Argentinian Steakhouse v ulici Elgin St. kde mají obědové sety za 120-160 HKD. Tom měl steak, já lososa, k tomu salát a dezert, všechno naprosto vynikající. Přejedení a spokojení jdeme do Zoologické zahrady (protože prostě musím do každé ZOO), která má jen pár zvířat, ale za to je zdarma a je spojená s botanickou zahradou. Projdeme opice a ptačí voliéry a pak už nás čeká ostré stoupání ulicemi a lesem na Victoria Peak. Je tu hodně lidí na procházce a než se stačíme pořádně zadýchat, jsme nahoře (od Zoo dva kilometry a 300 výškových metrů). Tom velí, že jdeme znovu trail okoro hory, abysme si konečně užili ty výhledy. Na večeři si dáváme zasloužený Haagen Dasz, vyjedeme na vyhlídku zadarmo na střeše obchoďáku (pokud si chcete koupit vodu nebo svačinu, nechoďte do 7eleven v přízemí, ale vyjeďte do třetího patra, tam je obchod s čtvrtinovými cenami) a autobusem se vracíme na hostel.

Chi Lin Nunnary

Zlatý pavilón v Nan Lian Garden

barevný Wong Tai Sin Temple

uzoučká ulička s Factory outlety

vousatý opičák v Zoo

krásný strom na Victoria Peak trailu

Pondělí 13.9.2016

Venku je modro, vyrážíme zdolat Lantau Peak. Metrem jedeme na konečnou Tung Chung oranžové linky a v obchoďáku Citygate Outlets si dáváme v mekáči snídani (mají výborný a velký toast se šunkou a vajíčkem za 13 dolarů). Lanovkou jsme na buddhu jeli před dvěma rokama a není to zrovna levné, proto teď volíme autobus. Linka 3M nás za 6 dolarů za jednoho doveze na zastávku Pak Kung Au a odtud vede Lantau Peak Trail. Ten je relativně krátký, ale celou cestu do prudkých schodů. Kromě prvních párset metrů vede trail po travnatém hřebenu a člověku se otvírají výhledy na letiště z jedné strany a na moře a ostrůvky ze strany druhé. Od půlky cesty ale jdeme v mraku. Potkáváme maximálně deset lidí a po dvou hodinkách jsme nahoře (vycházíme z 333mnm, Lantau Peak má 943mnm). Mraky se honí kolem nás, ale občas se udělá okno a my vidíme sedět velkého Buddhu pod námi. Sestup byl náročný, opět samý schod, ale za hodinku je to za námi a my vycházíme u Wisdom Path, kde už je spousta turistů. Podíváme se na nádvoří Po Lin monastery, dvěstě schodů k buddhovy se nám už fakt jít nechce, tak se kocháme jen zespodu od nádvoří. Zjišťujeme, že slunce opravdu opaluje i přes mraky a že jsme rudí jako raci. Poněkud pozdě se mažeme opalovákem, dáváme si nic moc bubble tea ve vesničce u lanovky a autobusem jedeme zpátky k Citygate obchoďáku. Tam si dáváme pozdní oběd a nakupujeme levné rifle (cena normální, ale 1+1 zdarma) a já si kupuju ještě jedny boty, ty rovnou obouvám a mé čtyři roky staré tenisky s prochozenou podrážkou hážu se slzou v oku do koše. Hodinu koukáme na letadla, pak už jen busem za 3,5 dolaru na letiště (dobrý tip, pokud máte čas, nejezděte drahým letištním vlakem, ale jděte na autobus, který je za deset minut v Citygate mallu a pak metrem do centra), rychlá pizza v restauraci a zase zpět do Manily.