Kuala Lumpur

Cestu po Malaysii jsme zahájili přechodem Singapurských hranic. Ze zastávky metra Kranji jezdí co chvíli autobus na hranice, za 2,2 SGD. Nejprve vystoupíte na Singapurských hranicích, projdete celní kontrolou, zase nastoupíte na autobus, přejede se řeka a vystupujete podruhé na Malajských hranicích, už v městě Johor Bahru. Odtud jsme si vzali taxíka do půjčovny aut.

Měli jsme velikou radost, že opet budeme jezdit s Vajem (naše cestovaní s Vajem I. najdete v povídání o Borneu), neboli Protonem Sagou. Vajo II. měl zlatou barvu a nasral nás až po třistapadesáti ujetých kilometrech, což je dobré skóre.

Ale ještě předtím, než nás vypeklo auto, tak mě vypekla silniční sít v Kuala Lumpur. Po dálnici to frčelo hezky (až na jednu půlhodinovou zácpu), ale jak jsme vjeli do KL, začala spleť desítek silnic, třípatrových křižovatek, které jsou spojeny jen v některých směrech a to dost náhodně.

Náš první cíl byl Bird Park, ceduli na něj nebylo vidno a co já vím, jak se jmenuje čtvrť do které míříme. Třikrát jsme sjeli na špatnou silnici kvůli chybějícímu sjezdu a já dostala hysterický záchvat. Tom se musel začít navigovat sám, což mu vážně nezávidím. Projeli jsme kolem sultánova paláce (moc hezká budova, minimálně zvenčí) a konečnč se objevila první šipka na Bird Park. Tady uz jsem se zvládla dát dohromady a poslední dva kilometry jsem donavigovala.

Dojeli jsme v pravý čas- nad městem šlehaly blesky. Rozhodli jsme se to přece jen zkusit a šli jsme dovnitř. Bird park je taková Zoo pouze s ptáky a mají tu hodně otevřených voliér. Po pěti minutách uvnitř začíná poprchat a bouře je čím dál blíž. Nevadí, my se nevzdáváme a pokračujeme v prohlídce. Prošli jsme třetinu parku, moc ptáků jsme neviděli a spustil se pořadný chcanec. Ten jsme přečkali v přístřešku a když déšť po pár minutách polevil, šli jsme k pelikánům. Tam se ale zase rozpršelo, schovali jsme se do jeskyně pod vodopádem a kochali se bouřkou. Blesky lítali kolem nás (jeden zlomil strom přes příjezdovou cestu, takže jsme museli odjíždet jinudy) a ani po dvaceti minutách se déšť nezmírnil. Nasadili jsme proto pláštěnky zakoupené na Velké Ceně Singapuru a šli moknout. Prošli jsme budovy s expozicemi (vycpané ptactvo a moc hezky udělaná líheň na kuřátka a káčátka) a pak už jsme to úplně promočení zabalili.

Naskákali jsme do Vaja, zapli stěrače a klimu a těšili se do hotelu. A teď přichází Vajův první (a popravdě i jediný) zásek. Zadní sklo se odmlžuje, přední ovšem nikoli. Nejprve situaci řešíme otíráním papírovými kapesníčky, ty ale rychle došly a protože po ruce nebylo jiné textilie a okno se mlžilo v pravidelných intervalech 75 sekund, Timmy musel vydat jeho Vietnamské tričenko (zbytek dovolené jezdil nahulatý a byl velmi naštvaný, že jsme mu během cest nepořídili tričko nové). Cesta z Bird Parku do hotelu byla naštestí navigátorsky přívětivá, bohužel ovšem totálně zasekaná, takže nám trvala skoro hodinu.

 

tudy nelze

Na pokoji jsme vylili vodu z bot, Tom vytáhl žabky a vyrazili jsme směr Petronas Towers. Hned u hotelu jsme měli malé nákupní centrum s restauracemi a dali jsme si pizzu, což nám výrazně zvedlo náladu. K Petronaskám jsme došli už za tmy a rovnou jsme plynule pokračovali kolem KLCC Parku do hotelu Traders. Tam totiž mají Sky Bar s nejkrásnějším výhledem na věže (děkuju, pane Google). Nejprve to vypadá, že se budeme muset smířit se stolečkem daleko od oken, já jsem ale asertivní a čínského páru se ptám, jestli je na protější pohovce u okna volno. Nic nenamítají, a tak se jim tam vetřem. Drinky nejsou nejlevnější (kolem 40 MR), stejně si ale oba jeden dáváme. Mám obrovský Singapore Sling, je výborný a já moc spokojená. Výhled je dokonalý, fotím tisíc fotek a ani mi nevadí mokré boty.

Večer jsme si jestě prošli park a jdeme spát.

 no prostě krása! a nasvícená televizní vež kterou jsme měli hned za hotelem

V úterý ráno jsme na 9.15 měli objednané lístky na Petronas. Vyrážíme brzo, abysme si v obchoďáku pod věžema stihli sehnat snídani a našli vstup pro turisty. To byl docela oříšek, po troše bloudění se nám to ale podařilo, vstup je přímo ve věži 1 v suterénu. Jdeme si tedy koupit snídani- nic moc croissanty a pomerančový džus, také kupuji pohledy a ultra levné známky. Jsem zvědavá, jestli vůbec dojdou.

Před vstupem do výtahu vás proskenují a rozdělí na barevné týmy. Vezmou vás na tři místa kde mate na každém 10-15 minut čas. Takže zádný volný neomezený vstup jako na Taipei 101 nebo v Hong Kongu na Sky 100, pěkně organizovaně. I tak je ale času docela dost.

na můstku

 

Kupujeme zásoby na další dny, protože jedeme do džungle, dáváme si bubble tea a protože se zase zatahuje, jdeme se sbalit.

Než opustíme KL (opět s jedním blouděním, tentokrát ale ani moc nehysterčím), zastavujeme na Batu Caves.

Je to oblast s Hinduistickými chrámy a posvátnými jeskyněmi. Je vedro jak v pekle, všude běhají drzé opice. Nejdrříve jdeme do Ramayana Cave, kde není moc lidí a je tu spoustu betonových soch s výjevy náboženských prříběhů. Jeskyně je obrovská a krásná.

Hlavní Batu Cave má sice vstup zdarma, ale ženy musí mít zahalená ramena a kolema, pokud nemají, za 5 RM si můžou půjčit šátek (když ho vrátí, dostanou zpět 3 RM) Jeskyně je vysoko ve skále a musíte se k ní doškrábat po dlouhých schodech. Na slunku to není úplně sranda, cesta je navíc střežená gangy drzých zlodějských makaků, co vám z ruk a batohu vyrvou všechno. Nebo vám minimálně počůrají hlavu (nekecám, bzlo to jen o fous). Nahoře v jeskyni je veliký prostor se stánky plnými blikajících ohavností a malý chrámek. Moc dlouho se nezdržujeme, u parkovište si dáváme zmrzlinu a buko a vyrážíme dál.