Singapore I

 

V Singapuru jsme strávili dva víkendy. První víkend na formulích a ten druhý v hotelovém bazénu v Marina Bay Sands. Ale mezi těmito krásnými ryze buržoustskými aktivitami jsme si stihli ještě zaturistovat a prohlédnout si pár pěkných míst v Singapuru.

Příjemná země, ve mhd i v hotelích je zakázán durian

Singapore ZOO

Kdybyste chtěli do Singapuru na pandy velké, nenechte se zmást a do ZOO nechoďte. Areál totiž rozdělili na tři samostatné parky se zvláštním vstupným. Nejvíce chválené je Night Safari, ale na to nám nevycházel čas. Pandy jsou na River Safari, ale protože jsem pandičky viděla už dvakrát, měla jsem je zatrhlé a šli jsme pouze do obyčejné ZOO. Ta je relativně malá, ale v místním podnebí je člověk i tak utahaný jak pes. Pro línější nebo rodiny s kočárky tu jezdí po areálu vláček. Pavilony jsou hezky udělané, líbila se mi i zahrádka s různými exotickými ovocnými keři a stromy. Jako nejlepší část celé zoo považujeme otevřený výběh se zvířaty a ptáky navolno. Možná jsme byli ve správný čas na správném místě, protože zvířátka zrovna dostala oběd a tak jsme mohli pozorovat papoušky, trpasličí jelínky, lemury, kaloňe a hlavně lenochody, jak se nacpávají, a to bez mříží a skla, nadosah ruky. Lenochodi jsou naše oblíbená zvířata a tak jsme u nich strávili spoustu času. Mají tu i několik představení se zvířaty, my jsme ale nesihli ani jedno. Dokonalí byli taky tygři, protože Tygr chtěl mít polední siestu, zatímco hyperaktivní Tygřice si chtěla hrát a lovit ryby a tak na Tygra co chvíli útočila a Tygr byl dost vzpruzený. Bylo to skoro jako u nás doma :D

China Town

Čínská čtvrť je kousek od centra a jsou tu moc pěkné uličky se stánky a restauracemi. Moc jsme tu ale nebloumali a zamířili přímo do Buddha Tooth Relic Temple. Pokud chcete dovnitř, musíte mít zahalená ramena a kolena. Nevhodný oděv lze snadno vylepšit šátkem či zavinovací sukní, které jsou zdarma k zapůjčení u vstupu. Jak název chrámu nenápadně naznačuje, mají zde uložený zaručeně pravý Buddhův zub. Přízemí jsem obešla dvakrát a zub nikde. Tom ale objevil, že i další patra chrámu jsou přístupná (mají tu výtahy) a ve čtvrtém patře jsme našli svatyni, kde zub je. Místnost ze zubem je celá ze zlata a pro běžného smrtelníka nepřístupná, může se do ní ale nakukovat přes prosklenou zed. V posledním patře chrámu je zahrada s velikým modlitebním mlýnem.

Little India

Jestě v čínské čtvrti jsme se šli podívat do Hinduistického chrámu. Ty jsou typické mnohopatrovými příkrými střechami bohaté zdobenými barevnými soškami. To mi ale příjde z celého chrámu nejhezčí. Tam, kde jsme byli my, to bylo zastřešené prostranství bez stěn, dovnitř se může pouze na boso a opět zahaleně (sukně půjčují). Moc pěkného k vidění tam nebylo, tak jsme rychle pokračovali.

Už v indické čtvrti jsme zašli na místní tržiště a ve stánku si objednali chicken tikka masala. Inďákovi to docela trvalo, tak jsme měli možnost posedět ve food courtu, užít si místní atmosféry a vedra a poučit se, jak se tradičně jí indické jídlo. Tom nepřestává být fascinován, jak si pravou rukou z rýže uválí kuličku, promáčí ji v omáčce a pak spapají. Přemýšleli jsme, co pak udělají se špinavou rukou, protože ubrousky tu samozřejmě nefrčí. Ale při odchodu jsme našli dvě umyvadla, tak jsme si oddechli. My jsme ale příliš konzervativní, a nějaký nástroj k požívání tekuté stravy přece jen potřebujeme, tak jsme jedli normálně vidličkou. Jídlo bylo levné, moc dobré a bez následných střevních problémů, takže tuto akci hodnotím na jedničku. Na hlavní ulici v obchodě jsem omrkávala Sárí, ale protože jsme měli jen pidikufříky s velmi limitovanou váhou, žádné jsem si nekoupila. Náš pokus projít pěšky až na Orchard Road se kvůli soukromému parku pana premiéra nezdařil, tak jsme potupně zapadli do metra.

Botanical Garden

Vsichni urcite znaji Gardens By The Bay, ale Singapur ma jednu starší a větší zahradu hlouběji ve městě. Je to obrovský park s různými tématickými zónami, kam chodí místní na piknik a expati běhat. Líbil se nám bambusový lesík a hlavně orchidárium, kde mají stovky jak běžných druhů, speciálních křížencú, tak i kousky vzácné a těžko pěstitelné.

pralesy a čajové plantáže

Taman Negara

Z Kuala Lumpur míříme do největšího národního parku Malaysie, a také údajně nejstaršího pralesa na zemi, Taman Negary. Doslovný překlad znamená “národní park”, asi aby to bylo všem jasný. Dalnice vede přes hory a takový sklon a krucánky na dálnici jsme asi jestě neviděli. Po cestě nás na chytá bouřka, ta ale prestane, když sjíždíme u Maranu na okresku do Jerandutu. Cesta je pohodlná a rychle utíká, před Jerandutem tankujeme, ani nejedeme do města a míříme rovnou na silnici do vesnice Kuala Tahan, kde je headquarter parku. Po několika desítkách kilometru prakticky bez aut a mezi palmovými plantážemi se odvažuji, a jdu řídit poprvé v životě na levé straně silnice. Naštestí má Vajo automat.

Bez obtíží nacházíme ubytování, pokoj máme moc hezký, na to, že jsme v džungli, a jdeme se podívat k řece, která se musí přejet, pokud chcete vstoupit do parku. Dáváme si dobrou levnou večeri v plovoucí restauraci a protože se opět žene velká bouřka, vracíme se na pokoj. Stíháme to tak tak, jen co zalezeme, spouští se liják. Bouře to byla pekelná, blesky lítali, voda padala v proudech a pršelo půl noci.

Druhý den byla hladina řeky o dobrý metr výš a parkovište dole bylo celé zatopené. Převozník do parku ale fungoval a tak jsme se za 2 RM na osobu dostali ke vstupu, kde platíme permit do parku 2 RM/ osoba a 5 RM/ foťák. Okolo headquarteru jsou traily po vyvýšených chodníčcích, takže se prochází moc hezky. Obchazíme Swamp trail a pokračujeme k cíli naší výpravy, a to Canopy Walk. Provazové lávky na stromech se nám líbili už na Borneu a v Taman Negaře mají mít nejdelší Canopy walk v Malaysii. Platí se zde zvlášť vstup a musíte se zapsat do knihy. Dva lidi před námi šel na Canopy walk nějaký čech J Lávky jsou sranda a mají tu dokonce i canopy žebřík, což je ješte o fous zábavnější. Bohužel jsme se k lávkám museli vydrápat na kopec, což v tomhle vedru a vlhku bylo zničující a východ z lávek je zase pod kopcem. Chtěli jsme jít ještě dál až na Bukit Teresek, ale to bysme museli vyjít kopec znovu a to už se nám nechtělo. Tak jsme se vrátili zpatky k centru a šli kousek na druhou stranu a pak už se vydali k přístavišti. V lodičce nazpět na druhý břeh jsem si všimla, že když jsem šla kousek mimo chodníček, nabrala jsem dvě pijavice. Naštestí se ještě nestihli zakousnout. Tom byl bez pijavic, coz je skvelé skore.

Nemohli jsme najít otevřenou restauraci, všechny byly zavřené, asi kvůli dešti. Jedna jediná vařila, tak jsme si dali oběd a vydali se na další cestu.

Cameron Highlands

Že přijíždíte do Cameron Highlands poznáte podle stovek skleníků na zeleninu ve svazích hor. Počítám, že je to zásobárna potravin pro půlku Malaysie. Hlavní centrum Cameron Higlands je mestečko Tanah Rata, ve kterém jsou pouze hotely a restaurace. Ale i v ostatních vesnicích stojí obrovské hotelové komplexy jako v alpách, je to totiž prázdninové sídlo Malajců. Měli jsme příležitost zažít si to na vlastní kůži, protože v době našeho pobytu měli domorodci prodloužený víkend a přijela sem polovina Kuala Lumpur. Je tu příjemné chladno a mnohem méně vlhko než v nížině. Proto se tu daři zemědělství všeho druhu. Nejznámější je tato oblast ovšem svými čajovými plantážemi. Jsou tu dvě velké společnosti- BOH, který má dvě centra, a Cameron Valley Tea. Druhá jmenovaná má plantáže hned u cesty, jižně pod Tanah Rata. V bufetu si koupíte čaj a něco na zub a pak už jen okouzleně hledíte na veliké údolí obsypané čajovými keříky a na vodopád pod vámi.

Měli jsme dost problém najít náš hotel, protože jsem si do mapy neudělala puntík, tak jsme obkroužili celé město dvakrát. Nakonec se mi ale podařilo ho zahlédnout na druhé straně silnice, než jsme ho čekali a tak jsme se úspěšně ubytovali. Hrozně mě bolela hlava a hned jsem šla spát.

Vajo a čaj

pohled z Cameron Valley Tea restaurace

Další den byl naplánovaný trek. Krom čajového ráje je to totiž i ráj trekařů a my už víme proč. Jsou tu totiž krásné trasy deštným pralesem, ale bez negativ deštného pralesa- není tu ani vedro, ani vlkho. Jasně, prales v Taman Negaře je mnohem zajímavější, ale už po dvaceti metrech chůze jste propocení. Tady se při chůzi po rovině vůbec nepotíte.

Vybrala jsem trail 10, který je relativně krátký, vede přes vrchol Gunung Jasar (1670m) a jeho konce má spojovat vrstevnicový trail 11, takže bysme se nemuseli vracet po silnici. Bohužel zjištujeme, že trail 11 byl zcela zničen sesuvem půdy (nebo staveništěm) a přes něj se zpět nedostanem. Velká škoda. Nástup na trail 10 je trochu skrytý, musíte někomu projít zahradou, pak se stezka zužuje, prolezete vydlabanou skálou a už jste v lese.  Nejdříve se jde po rovince, kde jsou spadené stromy, které musíte zábavně přelézat, podlézat nebo prolézat. Pak se dojde na rozcestí, kde se připojuje zničený trail 11 a pak už začíná prudké stoupání po schodech z kořenů stromů. Ale dřív, než jsme se stačili unavit, už na nás vykoukl vrchol. Ten byl totiž částečně odlesněn a postavili na něm spoup elektrického vedení. Projde se pod ním a o pár metrů dál, už zase v lese, je vrchol s mýtinkou. Chvíli jsme poseděli, ale nijak unavení jsme nebyli, tak jsme se dali na sestup. Cesta byla o trochu delší, ale ne tak prudká. I tak se mi podařilo jednou spadnout, naštěstí bez zranění. Trail končí u trafa, to se musí podél plotu obejít a pak pár kilometrů po asfaltce zpátky do Tanah Raty. Cesta byla liduprázdná a nečekaně rychle utekla.

Odpoledne jsme jeli na sever za vesnici Brinchang, kde mají jedno z center BOH Tea (už při přejezdu z Taman Negary jsme se chtěli stavit v centru na jihu, ale zavírají už v 4:30pm, tak jsme si pouze nafotili plantáže). Do centra vede uzoučká silnička a vyhýbání se s protijedoucími auty je zajímavé. Jak už jsem psala, malajci měli zrovna prázdniny a tak tu bylo hodně plno. Dali jsme si dobrý čaj, ucházející čajové cookies a ne moc dobré čajové tiramisu. Odsud má vést asfaltka až na vrchol nejvyšší hory Gunung Brichang (2000 metrů), ale ta se v půlce jaksi vypaří a Vajo není žádný offroad. Byli jsme znaveni a tak jsme výstup pěšky zavrhli a otočili se na cestu zpět. Předjeli nás motorkáři, které jsme o pár metrů dál našli rozsekaný. Vznikla dopravní zácpa (která se na úzké cestičce v horách řeší docela špatně), a tak jsme si tam nějakou chvíli postáli. A o další kus dál nám jeden řidič nenechal vůbec místo a my solidně škrtli o asfalt. Naštěstí Vajo už měl nějaké šrámy z dřívějška, takže ten náš se lehce ztratil.

Na zpáteční cestě k hotelu jsme se zastavovali na farmách a tržištích podél cesty, chtěla jsem si koupit jahody, ale na to, že tu mají spoustu velkopěstíren, tak byly dost drahé. Nejví0c mě zaujala pěstírna hub. Každá houba má své pouzdro a z toho vyrůstá ven.

Orchid farm I Bee farm nestály moc za řeč a na krásné vyhlídce u Cameron Valley Tea plantáže bylo totálně narváno, tak jsme se vrátili, dali si večeři v holandské restauraci, druhou večeři v Indické (kde byla mizerná obsluha, skoro takový filipínský standart) a šli jsme spát.

mezi kaktusy

pěstírna hub

V pátek ráno jsme si dali snídani na Cameron Valley Tea vyhlídce a přehodnotili další naši cestu. Nepojedeme přímo do Melaky, ale vezmeme to přes Ipoh. To znamenalo vyrazit na sever. Dalších 15 kilometrů jsme jeli dvě hodiny, protože silnice byli totálně zacpané. Naštěstí jak skončila rekreační oblast, zmizela i zácpa a my mohli v klidu sjet z hor.

Ipoh a Melaka

O Ipohu jsme si jen narychlo zjistili, že tu mají být chrámy v jeskyních a zenová zahrada. To nám stačilo a vyrazili jsme tam. Ve čtvrti před skalami mají mezinárodní fastfoody a já si s radostí po té spoustě malajských nudlí dala kuřecí burger v Mekáči. Mířili jsme do chrámu Kek Look Toh Temple. Tradiční chrám tu není, mají pouze v jeskyni svatyně a sochy budhy. Taky tu mají krásné veliké krápníky (srdce geologovo plesá) a když projdete jeskyni na druhou stranu, vyjdete zase ze skály do zahrady s jezírky.

Kolem skal byla spousta dalších chrámu, tak jsme u nějakých zastavili a do dvou se šli podívat. První byl zevnitř neobvykle černý, ale hned nám došlo proč. Všichni tam vyhulovali vonnými tyčinkami a tak bylo uvnitř skoro nedýchatelno a strop byl celý od sazí. Při vstupu do druhého chrámu nás málem sežrali krpatí toulaví psi. Chrám vevnitř vypadal spíš jako nádraží nebo kancelář. Všechno vykachličkováno (jsme zase v jeskyni pro upřesnění), u vchodu sedí u stolu dědové a čtou si noviny. Hned vedle nich je kuchyňský pult s umyvadlem a rychlovarnou konvicí. Byl tu ješte třetí chrám, ale tam už jsme nešli. Ješte jsem koupila Tomovi sugar cane a můžeme na dálnici.

Poslední noc v Malaysii jsme měli zabookovanou v Melace, což je historické město sto kilometrů pod Kuala Lumpur směr Singapur. Bohužel kvůli Ipohu jsme přijeli moc pozdě, ale cesta do hotelu vedla přímo přes centrum a navíc byla totálně zacpaná, tak jsme si mohli aspoň z auta prohlédnout náměstí s červeným kostelem a hodinovou věží, starou čtvrť a historickou loď, ve které je muzeum. Jako malý dopravní prostředek pro turisty tu jezdí kola se sajdou, která jsou vyzdobená spoustou květin, krámu a obrázků z filmu Frozen a když zapadne slunce, zběsile blikají (epileptikovo peklo). Náš hotel sousedil s velkým novým obchoďákem, problém byl, že tam ještě nestihli otevřít skoro žadný obchod a tak jsme marně bloudili po všech patrech s cílem najít restauraci. Z výběru 1 lokalní/ 1 KFC / 2 kavárny a 1 burgrárna jsme zvolili burgrárnu (název Fat Boy) a udělali jsme dobře. Tom si dal hamburger s masem celým obaleným drceným pepřem, který mu moc chutnal.

V sobotu ráno bylo na čase vrátit se do Singapuru. Vyrazili jsme po sedmé, abysme do deseti vrátili v Johor Bahru auto, nečekaně jednoduše odchytli taxíka na úplně mrtvé vedlejší ulici a dostali se za hranice do SG.