Čekala jsem tu
hodně. Ale že půjdeme v Manile na Rusalku, to by mě nenapadlo ani
v nejdivočejším snu.
Skupina studentů
umělecké university si připravila čtyři vystoupení opery, my se vydali rovnou
na premiéru. A protože už filipínce trochu znám, bála jsem se, co s Rusalkou
provedou.
Kupodivu jsem ale
byla překvapená, jak hezky to zvládli. Divadla tu moc nefrčí, jestli něco, tak
muzikály a koncerty. Převážná část diváků byli cizinci a známí účinkujících.
Cizinci přišli v oblecích a šatech, známí v riflích. Scénu prvního a
třetího dějství (rybník) měli moc hezky udělanou, i kostýmy se jim povedly. S nástupem
prince a druhého dějství na zámku jsme se ale zcela odklonili od evropy. Zámek
byl palác z Tisíce a jedné noci, princ byl do lesa oblečen sice v loveckém,
ale do džungle (vypadal jako Emil Holub), paláci měl pro změnu oděv
maharádži. A i když si Rusalka celou dobu držela standart evropských šatů, cizí
kněžna (foreing princess) byla počínštěna a ples se nesl v duchu indických
tanců.
Arie zpívali
většinou anglicky, několik nejznámějších měli naučené česky. Nutno pochválit,
že čestinu zvládli na jedničku.Vodník sice nerozlišoval „bledá“ a „běda“, takže
říkal třikrát běda,ale to jsou nepodstatné detaily. Zpívali všichni moc hezky,
až na prince, který měl divnou barvu hlasu a moc se nám nelíbil. Taky to byl
gay. Jo, a jedna vodní žínka byl transvestita :) Hudba byla živá, část hlediště byla zakrytá přepážkou a tam sedělo tak
15 hudebníků s dirigentem.
A co se nám líbilo
nejvíce? Určitě Rusalčino: „Ježibabo, help me!“
Na takovou událost to chce hodit se do gala |
Žádné komentáře:
Okomentovat