1000 a 1 roadtrip: Pijavičák

Pár čechů z Manily se loni rozhodlo vyjít na dvoudenní stokilometrový pochod, který kopíruje trasu českých předválečných imigrantů. A protože se jim to loni podařilo, chystají se letos znovu. A v rámci tréninku se část chystala jet v neděli 4.9. někam do přírody a dát si výšlap na kopec. Neb bysme rádi vypadli na chvíli z města, přidáváme se k nim.

Ráno vyrážíme po dálnici jižně směrem na Batangas, objíždíme spodem lagunu a po prokousání se Calambou a Los Baňos přijíždíme do Makiling Forest Reserve parku. Napoprvé zabloudíme k universitě, napodruhé už se nám daří dojet k bráně parku. Balíme batůžky, platíme permit, Tom tam nechává své ID a vyrážíme na výstup. Makiling má dva vrcholy, na první je výstup asi 4 hodiny (1090 mnm), na druhý se musí už po těžším terénu a navíc je cesta po tajfunech zavřená. Máme plán jít tři čtyři hodiny kam to zvládnem a pak se otočit. Nasazujeme vražedné tempo, což se ma ně v pralesním vlhku a vedru rychle podepisuje. Po třech kilometrech po širší cestě, kde nás předjíždí motorky a dokonce i Jeepney, se dostáváme k odbočce na Mudsprings, jdeme se k nim podívat. Cestou předbíháme skupinu uřvaných korejců. Mudsprings je bahnité jezírko obehnané plotem a silně vonící sirovodíkem.

Zpátky na hlavní cestě si dáváme v chýši-stánku limču za 10 peso a pokračujeme ve výstupu. Za další kilometr se cesta ještě víc zúží a zarůstá, takže tu už snad ani jeepney neprojede. Nebylo to tak ale vždy, při dalším postupu nacházíme stará svodidla a zbytky odvodňovacích kanálů, takže tu dřív musela vést silnice. Po dalších dvou kilometrech už jsem vážně grogy, motá se mi hlava a došla nám voda. S Tomem se domlouváme, že bysme to otočili. Při bojové poradě zjišťujeme, že bysme měli být tak půl kilometru od vrcholu. My říkáme, že jdem dolů, tak že se prý nebudem dělit a vrátíme se všichni. Lenka ukáže na Tomovu nohu a nevinně se zeptá: „To je bahno, nebo pijavice?“ Tom se podívá dolů a zjišťuje, že to bahno není. Pijavice jde sice sundat, ale hemží se tak moc, že se přichytí vždycky zase jinde. Nakonec se mu podařilo zbavit se jí a tak se všichni kontrolujeme. Zjišťujeme, že máme podrážky plné pijavic, mně jedna právě zalízá kolem jazyku do boty. Chytá mě panika, zouvám se a snažím se ji vyklepat. Stojíme ale zrovna na vlhkém místě, kde je pijavic spousta, tak se zase obouvám a s pocitem, že mám pijavici v botě rychle sestupujeme. O kus dál se ji zkouším znovu vyklepat, ale nic tam není. Dáváme sváču a přestávku na starém tábořišti, všichi dělají finální prohlídku pijavic a pokračujeme dolů a těšíme se na stánek s limčou. Zahučela do nás tak rychle, že si o půl kilometru níž dáváme v jiném stánku ještě jednu a pak už jen sejít zbytek cesty k autu. Vracíme se ve čtyři, Tom si málem zapomenul vyzvednout ID, převlékáme naše durch propocená trička a frčíme domů.

O tři dny později se dozvídáme, že Makiling je známý silným výskytem pijavic a říká se mu Pijavičák :)