1000 a 1 roadtrip: září 2014

18.5.2014

Luďa ráno sedí u stolu a brouzdá internety. Zjišťuje, že díky dobrému počasí natáhly kabely na Half Dome o týden dřív a jsou volné permity. Velmi se radujeme a čtyři kupujeme. Balíme a vyrážíme do Yosemitu. V Bishopu nakupujem zásoby a benzin a stoupáme do hor. Převlíkám se do teplýho, zase je tu zima a kocháme se vyhlídkou na Half Dome a těšíme se, jak zítra budem stát na něm. Jdeme se podívat k Bridal Vail Falls a koukáme na El Capitano, kterého bysme rádi někdy vylezli, ale to se asi nikdy nepovede. Je tu spousta lidí, kempy nacpané k prasknutí. Stejně se jdeme zkusit zeptat a jedno místečko na jednu noc dostáváme. Děláme maso a jedem na západ slunce na Glacier Point- nejkrásnější výhled na Half Dome.

Dnes ujeto: cca 300 mil

To je on- půlbochník

El Capitano

Bridal Vail Falls

Half Dome z Glacier Pointu

Ale tam se nesmí!

Half Dome i s vodopády

19.5.2014

Vstáváme nechutně brzo, o půl páté myslím, mrčím, že nikam nejdu, stejně se ale obleču a odplížím si čistit zuby. Cpu do sebe jeden a půl muffina, což se ukázalo jako špatný krok. S námi vyráží i pár dalších lidí z kempu. Stoupání ihned začíná, 1,5 míle asfaltovým chodníkem k prvnímu vodopádu Vernal Falls s docela slušným sklonem. I když se snažím jít pomalu, po chvilce jsem uhnaná a začíná mi být pěkně blbě. Při stoupání kolem vodopádu mám těžkou krizi a říkám si, že to nemám šanci dát. Pokračuje krátká rovinka a druhý vodopád- Nevada Falls. Myslim, že chcípnu, ostatní si to myslí taky. Jdou se podívat na vyhlídku nad vodopádem, mně dochází morál a tak jdu radši napřed. Ještě kousek stoupání a pak se cesta narovnává. Lehám si na kámen a čekám, jestli mě dojdou nebo mě sežere medvěd. Nepřišel nikdo. Beru to jako znamení a jdu teda pomalu dál. Zrovna, když pozoruju veverku, dochází mě Tom, kousek za ním jde zbytek. Už je mi mnohem líp. Po písčité rovince, která obchází Half Dome zezadu dokola, začíná les a traverzovité pozvolné stoupání. Potkáváme srnky, nacházím dokonalou šišku a nesu si ji skoro až na konec lesa. Po kradším prudčím výstupu už vidíme Half Dome vedle nás. Les mizí a začímá první plazení se po kamenných schodech pod samotný bochník Half Domu. Už tady je to dost hardcore. Ztrácíme Budíky za náma a plazíme se vzhůru po odrolené klouzavé žule. Máme štěstí, že svítí slunko a je hezky, na mokru to tu musí být o život. Přicházíme ke kabelům a chvíli se kocháme, odpočíváme a přemýšlíme, jestli je bezpečné tam lézt. Ženská na kabelech vylezla tak k sedmé zarážce, sedla na zadek a odmítá se hnout. Pak zahájí sestup zadkem ke skále a když slezla dolů, tvrdí nám, ať si neberem batohy, že je to moc velká zátěž, že ona si ho nechala a byla to chyba. Kašlem na ni, bereme si erární rukavice a jdem na to! Je to síla, boty strašně kloužou, takže všechno tahám rukama a na každé zarážce funim jak tank. Od půlky je to fakt drsný, postupuju velmi pomalu, vždy po dvou metrech minutu odpočívám. Tom mě zezadu popohání, že prý brzdíme. Prskám na něj, že je mi to jedno, ať si mě klidně přeběhnou. Nakonec sesbírám posledí síly a dodrápu se na konec kabelů. Odtud je to jen kousek na samotný vrch a hranu bochníku. Half Dome je dobyt!!!

Plesknu sebou na zem a chce se mi chcípnout, jsem grogy. Zrovna přišly mraky a dost studeně fouká. Tom mě zvedá a jdem se podívat na hranu. Fotíme si selfie, kde vypadáme úplně zmoženě a šklebím se o to víc, že je pode mnou ta díra dolů (takovej kilák a půl). Přišli se nám ukázat místní obyvatelé- starý svišť, o trochu mladší svišť, pika a chipmonk. Sedíme a odpočíváme oba, a když už si říkáme, že Luďa snad ani nedojde, přichází od kabelů. Fotíme se, radujeme se a pak se pomalu vydáme na sestup. Ze začátku jdu zády ke stěně, ale když se skála láme do největšího padáku, otáčím se a dolů couvám. Jde to kupodivu docela dobře, lepší než výstup nahoru. Luďa jde napřed za Martou, my s Tomem se trochu couráme a užíváme si výhledů. U začátku lesa se všichni potkáváme a společně sestupujeme. Cesta se zdá dost dlouhá, ale už je to jen z kopce. U Nevada Falls se delíme, jdu kratší, ale prudší cestou, kterou jsme stoupali, ostatní jdou delší pozvolnější cestou. Dávám si bacha na každý schodek, dost to klouže a nohy už bolí. Mezi vodopádama potkávám borca, se kterým jsme se bavili už dvakrát na Half Domu, tak chvilu chatujeme a pak chvátám dám. U asfaltového chodníku si říkám, jak strašně dlouhý a prudký je, kolena už pěkně bolí a těším se do údolí. Na konci chodníku je řeka, tak zouvám boty, sedám na šutr a chladím se v ledové vodě. Je to moc fajn. Za deset minut přichází z vrchu zbytek, mávám na ně a jdou se taky máčet. Pak už jen kousek do auta, a vyrázíme pryč. Luďa jde ještě vyfotit údolí z vyhlídky za tunelem a pak už nastává dlouhé hledání přespání. Štěstí zkoušíme u jezera Bass Lake, ale kempy jsou drahé a bez sprch. Volíme proto ultra levný motel ve Fresno. Leze tam jedna štěnice, ale jinak pohoda. Vaříme párky před dveřma pokoje a jsou ultra hnusný, takže zbytek vyhazujem.

Dnes ujeto: cca 100 mil