Kuala Lumpur

Cestu po Malaysii jsme zahájili přechodem Singapurských hranic. Ze zastávky metra Kranji jezdí co chvíli autobus na hranice, za 2,2 SGD. Nejprve vystoupíte na Singapurských hranicích, projdete celní kontrolou, zase nastoupíte na autobus, přejede se řeka a vystupujete podruhé na Malajských hranicích, už v městě Johor Bahru. Odtud jsme si vzali taxíka do půjčovny aut.

Měli jsme velikou radost, že opet budeme jezdit s Vajem (naše cestovaní s Vajem I. najdete v povídání o Borneu), neboli Protonem Sagou. Vajo II. měl zlatou barvu a nasral nás až po třistapadesáti ujetých kilometrech, což je dobré skóre.

Ale ještě předtím, než nás vypeklo auto, tak mě vypekla silniční sít v Kuala Lumpur. Po dálnici to frčelo hezky (až na jednu půlhodinovou zácpu), ale jak jsme vjeli do KL, začala spleť desítek silnic, třípatrových křižovatek, které jsou spojeny jen v některých směrech a to dost náhodně.

Náš první cíl byl Bird Park, ceduli na něj nebylo vidno a co já vím, jak se jmenuje čtvrť do které míříme. Třikrát jsme sjeli na špatnou silnici kvůli chybějícímu sjezdu a já dostala hysterický záchvat. Tom se musel začít navigovat sám, což mu vážně nezávidím. Projeli jsme kolem sultánova paláce (moc hezká budova, minimálně zvenčí) a konečnč se objevila první šipka na Bird Park. Tady uz jsem se zvládla dát dohromady a poslední dva kilometry jsem donavigovala.

Dojeli jsme v pravý čas- nad městem šlehaly blesky. Rozhodli jsme se to přece jen zkusit a šli jsme dovnitř. Bird park je taková Zoo pouze s ptáky a mají tu hodně otevřených voliér. Po pěti minutách uvnitř začíná poprchat a bouře je čím dál blíž. Nevadí, my se nevzdáváme a pokračujeme v prohlídce. Prošli jsme třetinu parku, moc ptáků jsme neviděli a spustil se pořadný chcanec. Ten jsme přečkali v přístřešku a když déšť po pár minutách polevil, šli jsme k pelikánům. Tam se ale zase rozpršelo, schovali jsme se do jeskyně pod vodopádem a kochali se bouřkou. Blesky lítali kolem nás (jeden zlomil strom přes příjezdovou cestu, takže jsme museli odjíždet jinudy) a ani po dvaceti minutách se déšť nezmírnil. Nasadili jsme proto pláštěnky zakoupené na Velké Ceně Singapuru a šli moknout. Prošli jsme budovy s expozicemi (vycpané ptactvo a moc hezky udělaná líheň na kuřátka a káčátka) a pak už jsme to úplně promočení zabalili.

Naskákali jsme do Vaja, zapli stěrače a klimu a těšili se do hotelu. A teď přichází Vajův první (a popravdě i jediný) zásek. Zadní sklo se odmlžuje, přední ovšem nikoli. Nejprve situaci řešíme otíráním papírovými kapesníčky, ty ale rychle došly a protože po ruce nebylo jiné textilie a okno se mlžilo v pravidelných intervalech 75 sekund, Timmy musel vydat jeho Vietnamské tričenko (zbytek dovolené jezdil nahulatý a byl velmi naštvaný, že jsme mu během cest nepořídili tričko nové). Cesta z Bird Parku do hotelu byla naštestí navigátorsky přívětivá, bohužel ovšem totálně zasekaná, takže nám trvala skoro hodinu.

 

tudy nelze

Na pokoji jsme vylili vodu z bot, Tom vytáhl žabky a vyrazili jsme směr Petronas Towers. Hned u hotelu jsme měli malé nákupní centrum s restauracemi a dali jsme si pizzu, což nám výrazně zvedlo náladu. K Petronaskám jsme došli už za tmy a rovnou jsme plynule pokračovali kolem KLCC Parku do hotelu Traders. Tam totiž mají Sky Bar s nejkrásnějším výhledem na věže (děkuju, pane Google). Nejprve to vypadá, že se budeme muset smířit se stolečkem daleko od oken, já jsem ale asertivní a čínského páru se ptám, jestli je na protější pohovce u okna volno. Nic nenamítají, a tak se jim tam vetřem. Drinky nejsou nejlevnější (kolem 40 MR), stejně si ale oba jeden dáváme. Mám obrovský Singapore Sling, je výborný a já moc spokojená. Výhled je dokonalý, fotím tisíc fotek a ani mi nevadí mokré boty.

Večer jsme si jestě prošli park a jdeme spát.

 no prostě krása! a nasvícená televizní vež kterou jsme měli hned za hotelem

V úterý ráno jsme na 9.15 měli objednané lístky na Petronas. Vyrážíme brzo, abysme si v obchoďáku pod věžema stihli sehnat snídani a našli vstup pro turisty. To byl docela oříšek, po troše bloudění se nám to ale podařilo, vstup je přímo ve věži 1 v suterénu. Jdeme si tedy koupit snídani- nic moc croissanty a pomerančový džus, také kupuji pohledy a ultra levné známky. Jsem zvědavá, jestli vůbec dojdou.

Před vstupem do výtahu vás proskenují a rozdělí na barevné týmy. Vezmou vás na tři místa kde mate na každém 10-15 minut čas. Takže zádný volný neomezený vstup jako na Taipei 101 nebo v Hong Kongu na Sky 100, pěkně organizovaně. I tak je ale času docela dost.

na můstku

 

Kupujeme zásoby na další dny, protože jedeme do džungle, dáváme si bubble tea a protože se zase zatahuje, jdeme se sbalit.

Než opustíme KL (opět s jedním blouděním, tentokrát ale ani moc nehysterčím), zastavujeme na Batu Caves.

Je to oblast s Hinduistickými chrámy a posvátnými jeskyněmi. Je vedro jak v pekle, všude běhají drzé opice. Nejdrříve jdeme do Ramayana Cave, kde není moc lidí a je tu spoustu betonových soch s výjevy náboženských prříběhů. Jeskyně je obrovská a krásná.

Hlavní Batu Cave má sice vstup zdarma, ale ženy musí mít zahalená ramena a kolema, pokud nemají, za 5 RM si můžou půjčit šátek (když ho vrátí, dostanou zpět 3 RM) Jeskyně je vysoko ve skále a musíte se k ní doškrábat po dlouhých schodech. Na slunku to není úplně sranda, cesta je navíc střežená gangy drzých zlodějských makaků, co vám z ruk a batohu vyrvou všechno. Nebo vám minimálně počůrají hlavu (nekecám, bzlo to jen o fous). Nahoře v jeskyni je veliký prostor se stánky plnými blikajících ohavností a malý chrámek. Moc dlouho se nezdržujeme, u parkovište si dáváme zmrzlinu a buko a vyrážíme dál.

Seoul

Prázdniny doma byly krásné, ale jednou skončit musely. Aby se nám do Manily vracelo o trošku lépe, naplánovali jsme si den a půl přestup v Seoulu.

Desetihodinový let mi rychle utekl, asi jsem spala víc, než se mi zdálo. Bohužel jsme si museli vyzvednout kufr, protožeho na letišti nenechávají déle než do druhého dne po odletu, tak jsme se šli podívat, co chtělí za úschovu zavazadel. Bylo to dost drahé, tak se rozhodlo, že kufry táhnem s sebou.

Z letiště (které je od Seoulu vzdálené tak dvacet kilometrů) se do centra dá dostat jak vlakem, tak spoustou různých autobusů. V automatu si zadáte, na jakou stanici chcete jet a ten vám pak vyplivne lístek (cca 10000 KRW – South Korean Won) i s číslem busu. Cesta trvala necelou hodinku a dojeli jsme přímo na zastávku metra u hotelu. Paráda. Po nezbytné sprše a zkontrolování převáženého jídla a pití (relativně bez úhony, akorát slivovici v mém kufru lehce povolili uzávěry, takže veškerý obsah kufru byl provoněn typickou vůní pálených švestek) jsme se vydali objevoval krásy Korei.

Protože jsme se na letišti zasekali déle, než jsem počítala, operativně jsem upravila prohlídkovou trasu (což se druhý den ukázalo jako osudová chyba) a vyrazili jsme pěšky na Gyeongbok-gung Palace. Veliký komplex v centru města kontrastuje s moderními budovami na jihu a horami na severu. Za vstup dáte 3000 Wonů, nebo můžete koupit pemanentku na vstupy do čtyř paláců za 10000 Wonů. Nevíme, který je čtvrtý palác, proto kupujeme jednovstupové lístky. Komplex je prašný, zahrady jsou asi až vzadu, tak daleko ale nejdeme a pokračujeme do Bukchon Village, čtvrti se starými domečky a uličkami. Na hlavní ulici je spousta obchodů, restaurací a kaváren. Máme žízeň a tak do jedné zalézáme a dáváme si ledový čaj. Můj je dost sladký, ale i tak výborný. Timing máme perfektní, spouští se krátký liják. Jak se přežene, vycházíme schody do kopce, do srdce staré čtvrti. Je zde moc pěkný výhled na město.

Druhý chrám necháváme na zírta (toť ta fatální chyba) a vracíme se směrem k hotelu přes Insadong-gil, nákupní a turistickou tepnu starého města. U stánku se podívám na výrobu korejských kokyn z 16 tisíců sladkých vlákýnek (trochu jak cukrová vata) a balení si kupuji. V jedné z vedlejších ulic má být dobrá čajovna. Našli jsme ji a tak si dáváme v Tea Story of Beautiful Tea Museum černý čaj s příchutí jahod a ledový zelený čaj.

Vracíme se na pokoj, hodinku odpočíváme, večeříme babiččiny řízky (děkujeme Tomové babičce!) a já nechtěně usínám.

Násilím se musím vykopat z postele a jdeme na večerní procházku po Cheonggyecheon- ro, což je dlouhá ulice s říčkou. Přicházíme k ní zrovna v místu, kde to moc živě a upraveně nevypadá a trochu pochybujeme. Naštěstí ale volím správný směr a hned se dostáváme do živější části a scházíme dolů k řece. Řeka je zapuštěná pod ulicí a po obou stranách má široké promenády. I když jste přímo v centru velkoměsta, je tam zeleno a krásný klid, lavičky, posezení u vody a umělé brody. Došli jsme proti proudu až na „začátek“ kde je nasvícený vodopád. Bylo tu spousta lidí a Thajský festival. Bohužel už bylo všechno sežráno a stánky sklizeny, tak jsme si alespoň poslechli koncert modeního (asi?) thajského umělce a vrátili jsme se do pelechu.

Korejský noční food market

Pondělí ráno, jdeme na chrám. Changdeok-gung má být nejhezčí palác s krásnými zahradami. U vchodu nikdo není, pokladny zavřené. Znejistíme a jdeme se podívat blíž. Monday- closed. A dopr. Obcházíme palác, za rohem je druhý palácový komplex, Changgyeong-gung (jestli máte pocit, že píšu pořád to samé jméno dokola, tak ne. Ale mě to taky tak příjde). Opět- pondělí zavřeno. Hroutím se, jak jsem neschopný plánovač a na rychlo měníme plán. Směrem na jih mám na mapě nějaký chrám, tak to jdeme zkusit. Zde otevřeno je, je nutné si za 1000 Wonů koupit lístek a být přiřazen do prohlídkové skupiny. Anglická prohlídka je v deset, máme dvacet minut na to si koupit vodu a já snídani (řízek po ránu jsem nedala). Jsme v komplexu Jongmyo Shrine, což je posvátné místo, kde přechovávají svaté tabulky králů. Úplně přesně to nechápu, hrobky to nejsou, ty mají jinde. Ale každý zemřelý král má svou tabulku svatého ducha s dvěma korejskými znaky. A ty zde mají vystaveny. Krom pár bočních budov se jedná o dvě nádvoří s dlouhým domem, šestnácti stejnými dveřmi a v nich jsou uloženy tabulky.  Vypadá to jako královské stáje:) K těmto dvoum budovám vede vyvýšený chodník, který slouží pro svaté duchy a smrtelníci na ně nesmí šlapat (samozřejmě jsme při prvním výkladu, než nám to průvodkyně řekla, stáli s Tomem na chodníku).

Musíme se vrátit a vystěhovat pokoj, kufry nechváme na hotelu a jedeme metrem na druhou stranu řeky. Nejprve jdeme na chrám Bongeunsa,což je krásný komplex s nádhernou výzdobou a velkou sochou stojícího budhy. A pak se pěšky přesunout na Gangnam, slavou to moderní, bohatou čtvrť. Cesta je docela dlouhá ,ale připomíná mi to tu americké bulváry- nekonečně dlouhé, rovné, široké ulice, upravené, s alejemi vysokých stromů. Fakt paráda. Jak vidíme zlatý dům Burberry, víme, že jsme u cíle. Diora střídá Hugo Boss, Bosse Vuiton, jeden dům modernější, extrvagantnější a zajímavější než druhý. Rodeo Drive hadra. Jsme úplně ucaprtaní a hlavně žízniví. Jsou tu dva obchoďáky, tady určitě ice tea koupíme. V jednom sice food court je, ale je docela drahý, ve zbylých patrech obou obchoďáků jsou jen další Chanely, Cartierové a Rolexové. Nejbližší Starbucks dva kilometry, neuvřitelné. Co ti bohatí Korejci teda pijí? Záchrana se našla v kavárně přes ulici, tam ice tea mají.

Oppa Gangnam Style!

Máme ještě asi půl hodiny, to stíháme rychlý přesun na památník Korejské války. Mají tu několik soch, veliké muzeum a výstavu všech možných letadel, tanků, raket, kulometů, vrtulníků, i jednu loď.

Najednou tak úplně nestíháme, bloudění v metru taky moc nepomáhá, nakonec ale doletíme na hotel a včas přiběhneme na zastávku autobusu, stíhám dokonce koupit ještě jeden ice tea. Na letišti likvidujeme poslední řízky, sledujeme krvavý západ slunce a pak už do letadla a zpátky do Manily a do práce.

PS: Na Seoulu je také skvělé, že zde jezdí oranžové taxíky :P