Manila American Cemetery and Memorial

To jsem tak ležela doma čtyři dny s angínou, a když už mi konečně bylo dobře a navíc přestalo období dešťů, vyšla jsem v pátek ráno na malý výlet. Jak jsem psala v minulém článku, z jedné stany „ohraničuje“ Bonifacio hřbitov vojáků padlých v 2.SV. I když jsou jeho zdi jen o ulici vedle od Serendry, vchod je docela daleko. Ráno naštěstí nebyl provoz a cesta vedla jen kolem tří stavenišť, tak jsem se ani nedusila. U vjezdu na hřbitov mě zastavil strážný a chtěl po mě ID. Naštěstí jsem si před odchodem dělala krátký google průzkum a v jednom článku bylo zmíněno, že chcou vidět doklad, tak jsem mu mohla dát pas (sice bez víza, ale přešel to bez poznámky). Snažil se udržet hovor, nebo si dělal návštěvnický průzkum (a navíc jsem byla asi jediná, kdo přišel pěšky, všichni ostatní tam byly ve skupinách dodávkou), tak se ptal, odkud jsem, co tu dělám a jestli jdu na hřbitov poprvé. Podepsala jsem mu, že jsem se obeznámila s hřbitovními předpisy (nedělat piknik, nevodit zvířata a tak) a byla jsem vpuštěna.

Od vjezdu vede dluhá široká cesta až ke středovému kruhu s památníkem padlých, okolo památníků je v kružnicích hřbitov. Typický americký, dvoucentimetrový anglický trávník s bílými kříži, sem tam strom. Kříže byly bez jména, pouze dole měli vyražené číslo. A některé měli místo kříže hvězdu, tak přemýšlím, jestli to byli židé.

Památník má dokola sloupy, na kterých jsou vypsaná jména obětí letectva, námořnictva i pozemních jednotek, velitelé jsou napsáni pozlaceným písmem. Na zemi jsou vyražené znaky všech amerických států. A na koncích sloupořadí jsou na stěnách mapy bojů po celé Asii. V deset hodin dopoledne tam hrála i zvonkohra, ale nevím, jestli je to pravidelně každou hodinu, nebo to byla nějaká výjimka.

Celé dopoledne svítilo sluníčko, tak jsem se vrátila domů s malým úpalem. Byl zrovna Halloween a i když většinu oslav a dětských párty byla minulý víkend, už od rána chodili po High Street děti i dospělí nahastrošení v kostýmech princezen, motýlů, spidermanů a čarodějnic. Filipínci to hodně prožívají. A druhý den ráno shodili z výloh a vchodů pavučiny a bubáky a nazdobili stromečky :)

The way we live now

Manila je slepenec jednotlivých měst. Celému slepenci měst se říká Metro Manila. První měsíc na Filipínách jsme bydleli v hotelu ve čtvrti Ortigas, o které si někdy taky něco napíšeme.. možná :) K trvalému bydlení to tam ale moc nebylo, proto jsme hledali jinde.

Jasná volba bylo Bonifacio, což je čtvrť města Taguig vybudovaná na holé pláni čistě pro potřeby cizinců a bohatých. Říkám na holé pláni, ale spíš na zbytcích původních slamů. Ještě teď jde na GoogleMaps vidět, jak to někteří původní obyvatelé skoro nestihli zabalit. Ze západu ohrazuje Bonifacio golfový klub, z jihu hřbitov a památník padlých amerických vojáků za 2.SV. Dále východně a západně dvě rovnoběžné tepny Manily EDSA (což je noční můra všech řidičů) a C5. Ze severu řeka (stoka.. prostě bahnisko).

 

výhled na golfové hřiště z jednoho z bytů, které jsme mohli mít. Bomba :)

Středem centra Bonifacia jde široká promenáda lemovaná obchody a restauracemi- Bonifacio High Street, která na jednom konci končí nákupním centrem Market Market! a druhý konec je přehrazen staveništěm nového hotelu Shangri-la, za kterým ještě pokračuje Mind Museum a kruháč Burgos Circle Park. 

 

Bonifacio High Street

Market Market!

Bonifacio High Street

baráky v okolí

můj nejoblíbenější dům :)

socha uprostřed kruháče Burgos Circle Park

První část High Street patří k Serendře, nejpopulárnějšímu bytovému komplexu v Bonifaciu. Z jedné strany Hihg Street je Serendra One (o které se říká, že je ještě o fous luxusnější, a taky má o fous vyšší ceny) a z druhé strany Serendra Two. Vstup do obou areálů je pouze pro majitele a nájemníky, návštěvy jsou pouštěny přes recepci, pouze pokud jim telefonicky potvrdíte, že jde daná osoba k vám. Uprostřed obou komplexů je park s bazény a hřišti pro děti. Každých dvacet metrů stojí securiťák v bílé košili a zdraví vás.

Serendra Two

náměstíčko mezi Serendrami, pohled od jedničky na dvojku

náměstíčko mezi Serendrami, vlevo jednička, vpravo dvojka

Protože nám byt v Serendře Jedna nevyšel, vzali jsme si byt ve Dvojce. Problém s výběrem bytů je hlavně ten, že valná většina má okna do ulice a to znamená přímo do staveniště (všude se staví). Tento jediný měl okna do zahrady. Byt je loftový, v přízemí máme kuchyňský kout a obyvák, v patře dvě ložnice a koupelny. A všude jsou zrcadla, je to k zbláznění. Až poté, co jsme se nastěhovali, jsme zjistili, že nám neteče teplá voda nebo že nefunguje pračka. Ale do měsíce bylo vše důležité opraveno, na to nedůležité nemám nervy (jakékoli jednání s Filipínci je vysilující, IQ populace bych odhadla na průměrných 80 bodů a komunikační schopnosti se omezují na „Yes, Sir! Yes,Ma’am“, „No“ oni neříkají, protože je to neslušné).

obyvák, rozmístění nábytku bylo tragické, teď už to vypadá jinak (zrcadla i pod barovými stoličkami..)

 

výhled z balkonu do zahrady

V areálu je úžasný klid, krom jednoho velkého bazénu a dvou malých dětských máme k dospozici i malou posilovnu, basketbalové hřiště, badmintonové kurty a ping pongový stůl. Jediný problém je ten, že kurty jsou v podzemí a je tam vedro na zdechnutí, takže jsme tam ještě nikdy nevydrželi déle, než 40 minut.

 

velký bazén, domeček vedle je fitko, pod ním jsou kurty

Jedna z dominant Bonifacia je obchoďák SM Aura, který vypadá trochu jako loď a mně se moc líbí. V lower ground jsou velké potraviny, kde seženete místí i zahraniční výrobky, až do čtvrtého patra je budova plná obchodů a v pátém patře jsou restaurace a střešní zahrada. Celkově je Aura mnohem příjemnější než Market Market, který je sice větší, ale plouží se tam davy filipínců (filipínci se vlečou víc než sopel a mají neuvěřitelnou vlastnost zastavit se uprostřed chodníku/chodby a nedají se obejít z žádné strany) a potraviny mi tam příjdou dražší. Jo a v Auře je samohrající klavír :)

zahrada v pátém patře

 

SM Aura, foceno ze hřbitova :)

 

výhled z Aury, vlevo Serendra Two a One, vpravo Market Market

I když mi Manila k srdci nepřirostla a říkám jí „díra“, Bonifacio se mi moc líbí a mám to tu ráda. Nejsou tu žádné žebravé děti a je tu vysoké procento cizinců, takže i se svou blonďatou hlavou docela slušně zapadám a nebojím se kamkoli jít.

PS: Na úvodní fotce blogu je pohled na High Street a okolí ze Serendry 2 :)