1000 a 1 roadtrip: Co je toto za Stán? Uzbekistán

Uzbekistán je téměř synonymum pro hedvábnou stezku. Ta se sice táhla od Evropy až do Číny, ale každému se při tomto pojmu vybaví velbloudi a na nich obchodníci s kořením, koberci a látkami jak projíždějí branou města s modrými kopulemi. A poušť a modré kopule jsou právě typické pro Uzbekistán. Navíc většina měst, kterými hedvábná stezka procházela, je dnes už buď zaniklých, nebo zmodernizovaných, zato v Uzbekistánu se podařilo historická centra pevností zachovat a vy si tak můžete třeba ve městě Chiva připadat jak v jiném tisíciletí.

Stejně, jako všechny ostatní stány, má i Uzbekistán dlouhou a pohnutou historii. Před více než dvěma tisíci lety patřilo území k Persii, v 8. století se sem dostali Arabové a silou vnutili obyvatelům islám. O čtyřista let později se tu zase vyřádil Čingischán. A název Uzbekistán je podle chána Oz Bega, který zde vládl ve 14. století.
V půlce 19. století si zemi podmanilo carské Rusko a po 2.SV byla součástí Sovětského svazu, který tu vytvořil velkopěstírnu bavlny (a ta vyždímala Aralské jezero až do dna a i nyní ždímá poslední litry). Po rozpadu SSSR si vládu uzmul Islam Karimov a za svého života nikoho jiného k moci nepustil. Ještě docela nedávno byl Uzbekistán hnízdištěm teroristů, ale za přispění USA se podařilo radikály vymítit a od roku 2005 zde nebyl žádný teroristický útok.
Prezident se ke konci svého života asi chytil za nos a začal svou diktaturní vládu měnit blíže k obrazu západních zemí. Na konci roku 2016 zemřel a nový prezident Šavkat Mirzijojev se zatím zápaďáckých myšlenek drží.

plocha Aralského jezera za posledních 60 let

Rozloha Uzekistánu je 250 tisíc km² a většinu rozlohy zabírá poušť Kyzylkum. Jih a východ země tvoří hřebeny pohoří Ťan Šan s výškou až 4600 metrů. 80% obyvatelsta (z celkové populace 33 milionů) žije v nížinách podél řek Amudarji a Syrdarji. Menší řeky se kvůli intenzivnímu zavlažování vyčerpávají natolik, že v zemi zanikají. Kvůli zavlažování také strávíte většinu cesty po uzbekistánu v zelené krajině, i když jste si představovali, že po celou dobu pobytu v zemi se budete pohybovat v poušti. Té si pořádně užijete vlastně jen na úseku mezi Bucharou a Chivou.

My si řekli, že si Uzbekistán projedem naším autem a za dva týdny ho profrčíme od Taškentu až po Mujnak a zpět. Jen pár dní před odjezdem jsme zjistili, že v zemi je velmi težké koupit benzin, že ho mají jen v Taškentu a dál už pouze na černém trhu v pet lahvích a velmi pochybných kvalit. Je to proto, že tu všechno jezdí na plyn. Což pro našeho mlsného Dastyho, který chlemtá jen 95ku, není dobrá zpráva. Ve skutečnosti to bylo tak, že 90% benzinek bylo zavřených. Ve větších městech (každých 300 km) benzinku najdete, ale bude mít jen benzin 80. Podařilo se nám najít po jedné benzince s 91kou v Kokandu, 20 km před Samarkandem a v Chivě. Dál na západ už vůbec. Navíc, když jsme nutně potřebovali benzin na zpáteční cestě o 4 dny později, benzinka v Chivě už byla zavřená. V Uzbeku je zakázáno tankovat do kanystrů. Nám se podařilo nějaké staré plastové kanystry sehnat a docela ochotně nám do nich natankovali, ale kanystry pořád protíkali a v autě to srašně smrdělo.

Většina cestovatelů se po zemi pohybuje vlakem, který by až do Buchary měl být vysokorychlostní. Mezi městy jezdí i autobusy a na kratší vzdálenosti vás sveze levný žlutý taxik nebo místňáky minidodávečka Daewoo. V hotýlcích umí trochu anglicky, ruština se určitě hodí, ale třeba ve Fergana Valley většina obyvatel neuměla ani Rusky. Cítili jsme se zde velmi bezpečně a není ani potřeba nosit do památek dlouhé kalhoty, rukávy a šátky přes hlavu.