Neděle 30.10.2016
Doteď ráno vždy jen mrholilo, dneska ale
fakt prší, tak zvládám přeskládat celý auto zevnitř, jen velký kufr táhnu
venkem. Snídáme zbytky a vyrážíme na dlouhou cestu, protože na sopce bude
určitě pršet, nemá cenu tam jezdit. Jedeme do Hila a v Safeway kupujeme čerstvé
křupavé pečivo, jogurt a pomerančový džus z Floridských pomerančů. Tom ještě
tankuje a jedeme k Rainbow Falls, které mají neobvykle hodně vody a je to
správný hukot. Projíždíme pěknou silničku k botanické zahradě, ale za vstup
chtějí 15 dolarů za jednoho a to jim nedáme. Další zastávka jsou krásné Akaka
Falls s krátkou procházkou deštným lesem a vyhlídkou na ještě jeden vodopád
Kahuna Falls. Po vodopádech jedeme omrknout náš dnešní kemp Kalopa State Park,
protože tam večer přijedem až za tmy a máme to teď po cestě, tak ať víme, do
čeho jdeme. Vypadá to dobře, můžeme pokračovat na vyhlídku Vaipio Valley, které
vypadá nádherně, škoda, že nesvítí sluníčko (ale aspoň že neprší). Následuje
přejezd mezi lány pastvin pro dobytek, pak vyprahlou pouští s bílou trávou a
kaktusy a zase zelené pastviny. Ve vesničce Wailui se dnes koná Pólo a já ho
nikdy neviděla, tak tam před jednou přijíždíme. Stíháme konec zápasu holek z
místních stájí, dáme si piknik na louce a koukneme na půlku zápasu
"profíků". Ti už to hrají o poznání líp než kočky před nima. O půl třetí to
balíme a vyrážíme na Mauna Keu. Po vyškrábání do půlky kopce obhlídneme
visitors centrum a pokračujeme po nezpevněné cestě dál. Náš Hilton s náhonem
jen na předek docela funí a párkrát i měl větší problém, ale nakonec to zvládá
a my se ocitáme na vrcholku mezi teleskopy a vysoko nad mraky, jsme ve 4200
mnm. Bohužel na nejvyšší vrcholek hory se už nesmí, ale ten je max o 20 metrů
vyšší než parkoviště, tak to zas tak nebolí. Máme přes hodinu čas do západu
slunce, tak dojídáme křupavý chleba a zobeme green tea pocky v autě. Přijely
autobusy japonců, japonci jsou oblečení buď v zářivě oranžových kombinézkách,
nebo černých bundách. Jak slunce kleslo za obzor a parkoviště se vyprázdnilo,
byla jsem vytažená z auta do zimy a byla mi přislíbena věčná láska. Zrovna jak
Tom poklekl, přijel Ranger vyhnat nás do nížin, čímž úplně zničil kouzlo
okamžiku, ale to nevadí. Cesta dolů proběhla v pohodě, zastavujeme na 15 minut
na komentované pozorování hvězd, což bylo zábavné a zajímavé, ale pak se obloha
zatáhla a začlo mrholit, tak jsme to unavení zabalili a v devět hodin přijeli
do kempu a jdeme rovnou spát.
Benzin: 20$
Nákup: 24$
Vodopády: 5$
Pólo: 10 $
Kemp: 19$ (koupeno předem
přes internet)
 |
| Rainbow Falls |
 |
| Akaka Falls |
 |
| Vaipio Valley |
 |
| pólo, je to hlavně o běhání doprava, doleva a zase doprava |
 |
| výjezd na vrchol Mauna Kei, vzadu vykukuje Mauna Loa |
 |
| na vrcholku světa |
 |
| tým oranžových |
 |
| západ slunce na Mauna Kei |
 |
| největší teleskop na světě (ty dvě bílé koule) |
Pondělí 31.10.2016
Dneska je odpočinkový
den, protože na pozdní odpoledne máme zamluvenou helikoptéru, široké okolí
proježděno a nikam dál nemá cenu jezdit. I tak se balíme docela brzo a jedeme
na silnici k botanické zahradě, kde je zátoka Onomea Bay a vedou do ní
krátké trailíky. Projdeme si půlku, druhá půlka je bohužel za rozvodněnou řekou
a nám se nechce brodit. Pokračujeme skrz Hilo do Mauna Loa Macadamia nut Factory,
kde mají zvenčí továrny zastřešenou terasu a my si tak můžeme prohlédnout
proces výroby. Kupujeme malou bonbonieru, větší nákup proběhne až před odletem.
Kousek cesty zpět na Hilo je Rainforest Zoo, která je malinká, je zdarma a
HLAVNĚ tu mají dva mravenečníky, ke kterým přicházíme zrovna, když dostávají
krmení. Také se spoustu času zabavíme s papoušky ara a jedním kakaďákem,
který se jmenuke Einstain a chce Tomovi ukrást pláštěnku. Taky mají bílého a
hnědého tygra a pár zajímavých žabiček. Pěknou hodinku jsme tam strávili.
Vracíme se do Hila, kde jíme v Jack In the Box a jdeme objet obchoďáky,
protože nutně potřebuji helouvínskou dýni. Ve Walmartu ani v Targetu ale
dýně nemají a v Safeway jsou hrozně drahé. Takže kupuji ananas a chalenge
accepted! Sjedem do centra, Tom chce podruhé navštívit obchod s kokynama a
kupuje další várku (předvčerejší nákup už je totiž snězený), a pak sedáme před
auto na trávu a kuchám ananas. Vydlabat ho nebylo nejhorší, horší bylo ho celý
na posezení sníst. Máme rozedrané jazyky. Ale ananasák je hotov! Ještě zevlíme
před sochou Kamehamehy a je čas jít na letiště. Už nás ani nepřevažují a my se
bojíme, že budeme posazeni dozadu, protože letíme s postarším hubeným
párem. Ale vyhráváme a máme místa u pilota. Je nám řečeno, že náš dnešní pilot
Luca je místní, je to zároveň mechanik a že je to nejlepší z jejich
pilotů. A byla to pravda, Luka je dobrej týpek, kterej se toho nebojí. Celou
cestu nám povídá a jen co přiletíme nad kráter Pu´u O´o, zaletí pomalu dovnitř
a naklopí helikoptéru tak, že vidíme kráteru až do trenek. Čtyřikrát kráter
obkroužíme a podél lávového proudu, který je bohužel celý schoovaný pod starou
lávou, letíme až k moři podívat se, jak pěkně teče láva do vody. Vidíme
pásky, podél kterých jsme šli před třemi dny a je to boží. Luca si to taky šine
docela nízko. A já vlastně zapomněla říct, že letíme helikoptérou bez dveří,
že? Nemáme ani jedny dveře a Tom sedí skoro ve vzduchu. Já jediná mám
z obou stran lidi, ale pilot když vidí, že fotím, snaží se zaklonit co
nejvíc dozedu, abych měla prostor. Prostě paráda. Pročísneme třikrát dým
z lávy a frčíme zpět do Hila, kde si ještě zakroužíme nad třemi vodopády
vede sebe a na závěr nad Rainbow Falls. Pilot vyhrožuje, že má tvrdé přistání,
ale dosedne tak hladce, že to ani není poznat. Spolucestující pár nás přivedl
na myšlenku, že bysme si mohli zajít do kina, tak sjedeme do obchoďáku, kde už
je hromady dětí v Halloweenských kostýmech. Všechny filmy ale začínají až
za dvě hodiny, tak místo toho jedeme 50 km na Kilaueu rozloučit se se sopkou.
Dneska je nejklidnější, co jsme viděli, i tak je to ale krása. Zkouším nějaké
fotky, zamáváme kráteru a vyrážíme do kempu. Spát jdeme kolem půl desáté.
Kroků: 11800
Příspěvek ZOO: 5$
Oběd: 20$
Benzin: 30$
Ananas a svíčky: 7.5$
Kokyna: 13$
Parkovné na letišti: 5$
 |
| Náš vzdušný vrtulník a pilot Luca |
Úterý 1.11.2016
Ráno poleháváme do čtvrt
na osum, rychlá snídaně a přeskládáváme a balíme kufry tak, abysme měli jen
jeden velký a dva malé a ušetřili za check in zavazadlo. Jedeme obkroužit
severní výběžek ostrova, nejprve z Waimei po vnitrozemní prázdné silničce
mezi zelenými kopečky a kravami. Jedeme se do vesničky Kapaa podívat na
originální sochu Kamehamehy Velikého, která se jim utopila v moři dřív,
než ji dovezli do Honolulu. Tam teď stojí kopie a když o spoustu let pozděli
našli originál, postavili si ho tady, ve vesničce, kde krávy dávají dobré ráno.
Kousek za Kapaa silnice končí a je zde výhled do hlubokého údolí Pololu Valley. Ale dolů
pěšky nejdeme, místo toho se otáčíme a hledáme porodní kámen, kde se Kamehameha
Veliký narodil. Teď už je to ale všechno soukromý pozemek a nám se nedaří
najít, jak bysme se ke kamenům mohli dostat, tak to vzdáváme. Pokračujeme po
pobřeží dolů na jih a hádáme se, který kopec vidíme před námi, protože na
obzoru jsou tři hory a my známe jen dvě. Nakonec musí Tom zastavit a vygooglit,
že ten třetí úplně napravo je Hualalai s 2500 metry. Zastavujeme
v zátoce Wailea Bay Marine Life Conservation District, kde nahodíme
šnorchlovací výbavu a hupsneme do studené vody. Rybiček je tu spousty, spíš plavou
osamoceně nebo v malých skupinkách, o to je tu ale více druhů. Cachtáme se
hodinu a po usušení a převlečení popojedeme na Hapuna Beach, která má všude
nejlepší hodnocení. A není se čemu divit, je to katalogová pláž jak vymalovaná.
Uděláme pár fotek a rychle frčíme do parku Kaloka- Honokohau, kam jsme zkusili
jet už druhý den na Big Islandu, ale nestihli jsme to před zavíračkou. Chci
vidět petroglyfy, které se nám zatím nepodařilo navštívit, takže chvátáme 700 metrů
po cestě a vyfotím si dva panáčky, co se mi tam na šutrech daří najít. Čekala
jsem něco lepšího, takže zklamaně jdeme zpět do auta a frčíme na krásné nábřeží
Kony, kde si zajdeme do restaurace na vynikající burger a rybičku mahu-mahu. Dávám
si také Mai Tai, ale protože jsem si ho objednala 8 minut před začátkem happy
hour, dostávám ho za plnou cenu, což je nemilé. Ale zase je extra silný, takže
jsem připitá i z toho jednoho. Pak už se jen fotíme u cedule „tady
startuje a končí Ironman“, dobalíme kufry, vyhážeme nepotřebné věci jako
karimatky a hrnec a jedeme na letiště vrátit auto a sednout si do nejlepší
odletové haly. Půlku letu se kochám Mauna Keou za náma a Haleakalou vedle nás a
za 40 minut už děláme ostrou zatáčku na přistání v Honolulu. Máme
zamluvené auto přes Turo, kde půjčují své vozy soukromníci a jsme domluvení, že
nás chlápek vyzvedne na letišti. Stačí jedna sms a za tři minuty je tady. Veze
nás 5 minut do svých garážím kde na nás čeká vínové Camaro kabriolet. Chápek je
strašně milej, všechno nám vysvětlí a ukáže, poradí, jak se odsud dostaneme na
dálnici a můžeme frčet na východ nad Diamond Hill, kde máme AirBnB. Do domu nás
pustí jedna z obyvatelek domu a po rychlé ukázce bytu se jdeme konečně
odblešit. Nechce se mi jezdit na Waikiki autem, protože se o Camaro bojím a
nevím, kde tam půjde zaparkovat, tak velím, že na pláž jdeme pěšky, je to přece
jen 2km. Cestou tam to jde docela dobře, projdeme si ulici až k Macy´s,
chceme jít do Cheesecake Factory, ale je tam dlouhá fronta, tak to vzdáváme. Už
toho mám plné kecky, takže jdeme zpátky domů. Dost nás překvapilo, že kromě
davů turistů je na hlavní ulici Waikiki taky spousta bezdomovců a feťáků. Úplně
mrtví se doplazíme na postele v 11.
Kroků: 20 000
Na Big Islandu jsme
najezdili 1000 mil
 |
| ten pravý Kamehameha I. v Kapa´a |
 |
| Pololu Valley |
 |
| Hapuna Beach |
 |
| nějaký pidi petroglyf |
 |
| Tom právě vyhrává speciální ročník Iron Mana |
Žádné komentáře:
Okomentovat