1000 a 1 roadtrip: Co je toto za Stán? -Kyrgyzstán

Kyrgyzstán je stát střední Asie, který je nám ze všech -stánů asi nejznámější díky horské turistice. Ta zde posledních pár let zažívá veliký boom díky nízkým cenám, bezvízovému vstupu a panenským velehorám.

Kromě velkého jezera Issyk Kul se Kyrgyzstán skládá prakticky jen z hor, téměř celé území leží ve výšce 1000 metrů nad mořem a z toho 40% rozlohy dokonce ve výšce nad 3000 metrů. Nejvyšší hora Jengysh Chokusu má 7439 m. Rozloha státu je 200 tisíc kilometrů čtverečních, žije zde 6 milionů obyvatel, z toho tři čtvrtiny kyrgyzů, kteří jsou muslimové. Oficiální jazyk je kyrgyzština a ruština. Kyzgyzština je podobně jako Kazaština příbuzná s turečtinou. Kyrgystán se osamostatnil 31. srpna 1991 při rozpadu sovětského svazu.

Issyk Kul a kaňon Skazka

Hlavní cíl naší cesty bylo lyžařské centrum nad městem Karakol. To leží vzdušnou čarou 120 km od Almaty, ale protože mezi těmito místy leží hřeben pohoří Ťan Šan, cesta je to na 600 kilometrů. Horský hraniční přechod, který by cestu zkrátil na polovinu, je v zimě zavřený. A tak musíme přes jeden z přechodů blízko Biškeku. Přestávám nadávat na celní kontroly na letišti, protože ty jsou proti této šaškárně rychlé a příjemné. Na pozemním přechodu nám to bez fronty trvalo víc než dvacet minut. Já jako spolujezdec musela vystoupit z auta a projít obě celnice pěšky. Přesvědčovala jsem paní celnici, že moje familija je v Čechii, ale ona se mě ptala jen na příjmení (rusky familija= příjmení). A když mi pak na dvě minuty odnesli pas kamsi dopryč, moc mě to neuklidnilo. Tom prozměnu asistoval při vzevrubné prohlídce auta, musel dotáhnout kufr na rentgen a pak si zajít pro razítko do budovy celnice. Naši radost z úspěšného vstupu do nové země zkazila pokuta za projetí stopky 150 metrů za celnicí.

Biškek jen objíždíme, Tom zde kvůli krátkému kazašskému vízu musel trávit víkend a tvrdí, že tam není vůbec nic k vidění. Město (ostatně jako celý Kyrgyzstán) vystihuje věta z ITCrowd "It´s too soviet!"

(a kdo neví, jak to s Jen dopadlo)

V poledne projedem průsmykem mezi horami a vykoukne na nás tyrkysová hladina jezera Issyk Kul. S rozlohou 6300 km2 je to druhé největší alpinské jezero na světě (to první je Titikaka). Na délku má 178 kilometrů a největší hloubku přes 660 metrů. V létě je to oblíbená dovolenková destinace, teplota vody bývá kolem 20°C. Spousta rezortů ale kvůli nedostatku turistů nebo financí zůstala opuštěná a nedostavěná a tak je okolí jezera nepěkné a neutěšené.
Konečně se ve tři hodiny ocitneme na odbočce ke kaňonu Skazka (Pohádka) Je tu budka na vybírání vstupného, ale závora je otevřená a v budce nikdo není. Na konci cesty v kaňonu je zaparkovaná dodávka a 5 turistů. Popisovat zdejší nádheru nemá smysl, fotky budou dostačující.

pobřeží jezera Issyk Kul

výhled po vystoupení z auta v kaňonu Zkazka

Lyžování v Karakolu

S padající tmou vyjíždíme do hor nad městem Karakol. Je to 4. největší město Kyrkystánu se 70 tisíci obyvately a výraz "It´s too soviet" ho vystihuje dokonale. Každá čtvrtá ulice má i asfalt. Mají tu park, Zoo a jedinou pěknou stavbu- starý dřevěný kostel. S trochou snahy najdete malou sámošku a v ní překvapivě velký výběr zahraničních piv, i Kozla tam měli.

My ale máme ubytování až v horách. Je tu další budka se závorou na výběr vstupného, večer ve všední den je opuštěná, ale ve svátky už nás zkásnou o pár Somů (turisté paltí mnohonásobně více než místní). Osamělá čtyřpatrová vila velikosti menšího zámku je náš cíl. U boudy na řetězu přivázaný punťa a kolem se pasou ovce a koně. Celý prodloužený víkend jsme byli na ubytování sami. Šíleně hladoví se dozvídáme od pana domácího, že na večeři můžeme mít jedině manty (místní torteliny) a že budou za 15 minut ale čekali jsme na ně hodinu. Ostatní večery už řešíme jídlo jinak.

Lyžařský areál máme od obytování pět kilometrů po nezpevněné cestě. Mají tu tři sedačkové lanovky (nejvyšší vlek vás vyveze do 3020 m. n.m.) na dvě upravované sjezdovky. Ale během třech dnů lyžování zrolbovali sjezdovky jen jednou na poslední den. A pak je tu spousta cestiček lesem, které upravované nejsou. Při dostatku sněhu to musí být ráj pro free stylisty. My zde byli začátkem března po hodně suché zimě a po odpolednách už jsme hoblovali svah do hlíny. Sedačky jsou dovezeny z Albertville, kde obsluhovali olympiádu v roce 1992. Taky už na svůj věk vypadají a poslední den lyžování jsme si všimli, že lano vleku na naší oblíbené sjezdovce je na jednom místě pěkně přežvejkaný. Počasí vyšlo nádherně, během dne bylo hodně nad nulou a i když byly státní svátky, davy lyžařů se nekonaly.

Denní permanentka ve víkendové dny stojí 1200 Somů (360 korun).
V bufetu vedle velkého a drahého hotelu Kapriz měli vynikající hovězí šašliky (kuřecí už tak dobrý nebyly).

Párdenní lyžování v Karakolu jsme si užili, ale Shymbulak v Almaty je prostě lepší. Ať už upravenost sjezdovky, stav a pohodlnost lanovek nebo výběr jídel a potravin v obchodech. A protože v Almaty máme také veliké hory, do Kyrgyzstánu už asi znovu nemusím, i když věřím, že na letní turistiku tam bude pohádkově.