Amerodiary díl 10.

28.5.2014

Přistáváme brzo ráno v NY. Nemůžu chodit, nemůžu stát. Buď se šourám, nebo přešlapuju na místě. Jedem vláčkem k metru, pak 20 minut vybíráme jízdenku. Metro je narvaný. Vystupujeme u Times Square a zapadáme do první kavárny na snídani. Pak se jdeme podívat na nejslavnější náměstí a jedeme si na hodinu sednout do Central Parku, než si budeme moct dát věci na byt. Bydlíme na 119. ulici v nádhernym bytě. Zabíráme s Tomem pokoj s postelí s nebesy, budikum necháváme rozkládací pohovku v obyváku. Budíci vyráží hned do města, my jdem na dvě hodiny spat. V pět jdem taky ven, procházíme Wall Street a dáváme sraz se zbytkem u Freedom Tower a památníku po dvojčatech. Jdem se fotit k býkovi. Jsme hladoví jak vlci, ale kam jdem na jídlo si už nepamatuju. Přejíždíme metrem a jdeme na noční Empire State Building. Fronta není nijak hrozná a nahoře sice fučí, ale je to nádhera. Ještě si dávám smoothies ve starbucksu a Tom donuty v Dunking Donuts a jedem na byt spát.

29.5.2014

Jedeme na Sochu Svobody. Máme skluz, vyrážíme s Tomem sami napřed, abysme si stihli dát něco do žaludku. Tom si dává Hot Dog, já preclik. Budíci stíhají vyzvednout lístky před deadlinem, naloďujeme se na loď a jedem na Liberty Island. Fotíme si Manhattan, fotíme si francouzku a jdem jí vylézt až do hlavy. Je tam nečekaně velmi málo místa (my čtyři a dva rangeři a nedá se tam hnout). Taky hloupě kouká na přístaviště, takže ani ten výhled není nejlepší. No ale co, je to must have a jen tak někdo se do korunky nedostane (dostane se tam ten, kdo si zavčas objedná lístky přes net, protože jich je málo a jsou hned vyprodaný). S Tomem nějak zapomenem, že jsme se chtěli podívat i do muzea, které má francouzka pod sandálema, tak čekáme pod stromama na lavičce na zbytek. Přejíždíme na Ellis Island, Marta jede na pevninu na jídlo. Muzeum na Ellis Island je veliké, máme sluchátka s guidem a je to strašně na dlouho, moc mě to nebaví. Po hodině odcházíme, čekáme 20 minut na loď a jedem zpátky. Luďa jde hledat Martu, my jedem metrem přes řeku a přecházíme Brooklyn Bridge. Couráme se městem a hledáme, kdy bysme naplnili prázdná břicha. Nakonec zapadáme do jakési hospody a dáváme burger. Jsme ucaprtaní a unavení. Přejíždíme k Freedom Tower a jdeme na nákupy do Century 21. Mají tu krásné oddělení pánských obleků, trávíme zde hodinu a Tom si vítězně odnáší dva nové obleky a jedny kalhoty. Na začátku Wall Street čekáme na budíky a jedem domů. Ostatní jdou večer ještě do baru, já jdu spát.

30.5.2014

Vyrážíme s Tomem na nákupy. Nejdříve vystupujem na Grand Central a jdeme se podívat k sídlu OSN. Dáváme si luxusní snídani- Tom caesar salát a já musli s jogurtem- a pokračujeme na Times Square, kde nasáváme atmosféru, nakupujeme v M&M’s Store a já si v Sephoře kupuji slavnou Naked 3 (pro neznalé- barvičky na očička). Dál jdeme k Empire State Building, protože tu mají spoustu levných suvenýrů a my chceme trička I<3NY pro nás i Timmyho. Mám strašné křeče v břiše a už to nemůžu vydržet, vběhnu do drogerie a kupuju si brufeny, dva do sebe hned před obchodem hodím. Tom se mi směje, že jsem jak feťák. Bolest mizí a já jsem sjetá, je mi fajn. Přejíždíme do Little Italy, procházíme místní tržiště, které se mi moc líbí a pokračujeme směrem k China Town, kde mám vyhlídlý obchod s kufry. Tam nakonec nic nekupujem, kufr berem u ťamiků o pár domů dál. (Kufr nepřežil ani jeden let, ale čert to vem). V místní Irské hospodě jsme sami a dáváme si luxusní oběd, kopu do sebe další brufen, jen tak pro jistotu. Máme ještě čas, tak jedem zas do Century 21 a Tom nakupuje košile a boty, aby měl v čem jít do divadla. Já jen rychle proběhnu mezi regály a beru svetr. Vracíme se na byt, děláme ze sebe kulturní lidi a vyfiknutí jdem na metro a jedeme do metropolitní na balet Copélie. Po divadle hledáme v okolí restauraci, kde bysme se najedli, nakonec jdeme na burritos, dáme jeden drink a bereme taxika na byt.

takový maličkatý domeček

boží ryba v Little Italy

31.5.2014

Poslední den v NY a také v USA. Ráno lehce balíme a vyrážíme na poslední nákupy. Nejdřív suvenýry u Empire a pak Century 21. Tom nakupuje kalhoty, kraťase a trika, já si vybrala dvoje šaty a triko od Calvina Kleina a pár polo trik. S plnými taškami jedem na byt všechno to zabalit. Z původního plánu- přijet s krosnou, tu v NY zahodit, koupit si kufr a volné místo doplnit věcmi, co si koupím- se stalo- krosnu mám plnou a nový kufr plný věcí nakoupených Tomem. Budíci mají zpoždění, nečekáme na ně a vyrážíme na letiště. Metro nejezdí tak často, jak by mohlo a pak ještě sedáme do špatného vlaku. Naštěstí si to uvědomujeme včas a vystupujem. Nestíháme na letiště, volíme tedy taxík. Provoz není nijak strašný, na letiště přijíždíme hodinu a půl před odletem. Zjišťujeme ale, že nám let o třičtvrtě hodiny posunuli. Tak si oddechnem, check-inem se a zařadíme se do nekonečné fronty na zavazadla. Za dvacet minut konečně dorazí i zbytek. Máme s Tomem dva kufry a krosnu, připlácíme si zavazadlo. Luďa i Marta mají kufry přes váhu, po třetím přebalení to ale sráží na povolenou hmotnost. Jsme uhnaní, procházíme protivnýma security kontrolama, čekáme na boarding a padáme do sedadel v letadle. Dost cesty prospim.

Druhý den dopoledne přistáváme v Paříži, máme velké spoždění, letadlo do Prahy odlítá za 25 minut. Nevzdáváme to a běžíme přes celé letiště. Poslední securiťák je vůl a snaží se nás co nejvíc zdržet, Luďu tam dusí pěkně dlouho. Paní u gateu nás ale pouští a tak slavně usedáme do sedadel a za 8 minut rolujeme po dráze. Bolí mě hlava, letuška mi dává paralen a já hned usínám, prospím celou cestu.

Čekáme v Praze na bagáž. Po patnácti minutách nám dochází, že kufry opravdu nepřiletěly, vyplňujem papíry, kam nám je mají poslat a jdem za Tomovym taťkou, který pro nás přijel autem. Cestu domů všichni krom Toma prospíme.

poslední pohled na Empire

pánské oddělení obleků v Century 21

úžasný kravaty

 THE END

Avilon ZOO

Moje touha po zvířátkách se poslední dobou stále stupňovala, až jsem to nevydržela, a zavelela, že musíme jít do Zoo. V Manile se nabízejí tři možnosti – Manila Zoo (která má dost špatnou pověst, zvířara v malých klecích, pobíhající krysy a podobně; proto jsme tuto možnost zavrhli), Avilon Park na kraji Ortigas (dům s pár ohradama a klecema) a Avilon Zoo (větší zoo kus za městem s horší dostupností).  Jako pokusnou výpravu jsme zvolili zoo park a na další víkend zařídili řidiče do Avilon Zoo.

K Zoo parku jen pár slov- krom domácích zvířat a různých ptáků tam mají dva malé lvy, tři tučňáky, nejsmutnějšího bílého tygra na světě a gibona, který se schovává u kraje skla a když ho nemůžete ve výběhu najít, praští do skla a vy se strašně leknete. Taky si tam můžete udělat fotku s vyžraným orangutanem v tričku, kraťasích a crocsech nebo s velkýma papouškama. Já si vydyndala zoborožce, protože je suprkůl.

Cesta do Avilon Zoo byla dlouhá, skrz typické filipínské vesnice, které jsou sice zpočátku pro bělocha fascinující, ale po půl hodině už je ta špína, doprava a přelidněnost únavná. Zoo je půl kilometru za vesnicí, jede se k ní polňačkou a hned vedle postavili nekonečné řady malých domků. Prý je to projekt levného bydlení, z těch tisíci domů bylo obydlených tak dvacet a vypadalo to jak zajatecký tábor.

Na parkovišti před Zoo bylo naskládáno patnáct autobusů, což znamenalo, že tam budou davy fakanů a neuvěřitelný řev (a taky že jo). Vstupné není zrovna nejlevnější (600 peso na jednoho). Zoo je rozestavěná, co se nepovedlo nebo popadalo, to se nechá ležet a nové stavby se nabalují z krajů. Někdy taky nevíte, jesti je expozice obydlená nebo prázdná, protože se tu staví všechno z betonu a málokdy přidají do výběhu zeleň.

Silný zážitek jsou tygří výběhy udělané z tenkého pletiva a stojíte tak blízko, že si můžete na tygra šáhnout. A protože je tygr vystresovaný z hromady ječících spratků, co chvíli zařve a skočí po vás do pletiva.

Skvělý je pan orangutan se svou orangutaní ženou. Takového macha jsem ještě neviděla.

Další supr podívaná jsou ptačí voliéry- desítky druhů papoušků od malých po ary a kakaduáky, několik druhů zoborožců, holubi, různé druhy pávů a spoustu dalších. Moc se mi líbil „bleeding heart pidgeon“.

foto pan gůůgl, mně se je přes pletivo nepodařilo dobře vyfotit

A ještě jednu část bych vyzvedla- expozici plazů. Na třicet druhů kober, zmijí, krajt a dalších, od krátkých po pětimetrové, všichni hadi vylezlí a aktivní, krajta na nás hezky nafukovala krk, opravdu skvělá podívaná.

Za malý peníz se můžete vyfotit s oblečeným orangutanem (jedna fotka objetí kolem krku, druhá fotka orangutan leží s hlavou ve vašem klíně), s různýma ptákama (černej kakadu byl cool), na oslovi nebo s obrovským hadem (ženský strašně pištěly).

Sečteno podtrženo, i přes tu dlouhou cestu tam i nazpátek a docela vysoké vstupné to za to stálo a návštěvy nelitujeme.

A-Tuin (já myslim, že už je chcíplá..)

Filipínská konika (malinká a pořádně zasraná)

naštvaný labuťák

pan Orang-utan s paní Orang-utanovou

přežraný medvěd

trochu nepříjemný pocit, kdž ty vrata byly otevřený

mouse deer, myší jelínek