Havaj deník, díl 5., Maui- Haleakala a želvy

Pondělí 24.10.2016

Budík v 4:30 je nemilý, po dlouhém převalování konečně spím a teď tohle. Brblám, ale jdu si vyčistit zuby a rychle vyrážíme projet celou Road to Hana (Tom to dal za tmy a deště za 1:20!), v sedm jsme ve Walmartu, já nakupuju nějaké jídlo a vodu, Tom reklamuje vysoce propustný stan a kupuje rovnou nový, na kterém je dokonce napsáno waterproof, tak třeba bude lepší. Prý to byl jediný stan v celém regálu. V Mekáči dáváme rychlo snídani a pospícháme na Haleakalu zaparkovat auto na konec Halemau´u trailu, nabalit batoh a převlíct se. Haleakala je bez mraků, předpověď je velice optimistická (povětšinou sunny a šance deště 20%), takže by to mělo klapnout. Na parkovišti poprchá, ale to nás nezastaví, v osum jdeme zkusit stopnout auto na vrchol. Ještě nejsme ani v zatáčce silnice, jedno auto jede a hned nám zastaví. Jsou tam sice tři lidi z Oregonu, ale jsou moc hodní  a vezmou nás nahoru. V 8:34 vyrážíme na Sliding Sands Trail od vyhlídky u visitors centra. Je tu skoro prázdno, potkáváme jen pár párů, co jdou většinou už zpátky nahoru. Sestup je nekonečný, ale kocháme se krátery a v nižších polohách i mečolistem stříbrným, endemickou rostlinou, která roste pouze na Haleakale a pak na sopkách Big Islandu. Po dvou hodinách jsme dole a odbočujeme přes lávové pole a jeden sopkový kužel (funím) na Halemau´u trail, který vede napříč přes krater k parkovišti. Po další hodince se krajina mění, jsou tu veliké balvany lávy a víc rostlin. Taky už se tudy valí mraky a občas musíme zapnout bundy. Od kempovacího místa Holua cabin and camp site to už máme jen 4 míle, z toho jednu míli ještě pořád klesáme. Nakonec ale dojdeme k prudké stěně kráteru, tady už prší a jsou tu louky trávy, a musíme se dlouhými serpentinami vydrápat nahoru. Za chvíli jsme úplně promoklí. Stezka je tu značená jako koňská, ale já si nedovedu představit tady jít s koněm, je to pěšina jak v Tatrách. Při sestupech bývám vepředu já, tentokrát je to ale Tom, kdo musí čekat. Už nám zbývá poslední lehčí kilometr, stále stoupáme a k autu přicházíme v 14:00. Takže 18 km za 5 a půl hodiny, přičemž ve visitors centru nám rangerka říkala, že to zabere 10-11 hodin. Šťastní, znavení a promáčení se převlíkáme do suchého, já se z unavenosti zvládnu polít vodou z barelu, a měníme plány na nocování. Místo mokrého a chladného Hosmeru zadarmo zkusíme větrný Palalaua Beach kemp kousek od toho soukromého Olowalu z první noci na Maui. Jedeme pro kempovací permit do města a pak půl hodiny zevlíme na parkovišti, Tom sjíždí internet, já uklízím odpadky v autě a rozvěšuji mokré oblečení. Rádi bysme zítra jeli šnorchlovat lodí na ostrůvek Molokini, ale u Walmartu ani v přístavišti už nikdo plavby neprodává, tak zkoušíme ještě Lahainu. Tam nám nabídnou šestihodinovou plavbu za 103$ na jednoho, ale to je dost, tak to nakone nebereme a místo toho si zajdeme do restaurace naproti Bubba Gumpovi na vynikající pizzu, kterou oba sníme jen do půlky, jak máme po dnešku scvrklé žaludky. Úplně znavení přijíždíme za tmy do kempu, rozbalíme nový stan a zjistíme, že v krabici chybí jak kolíky, tak i tyčky. Tom se naštve a jedeme do Walmartu to zase vyreklamovat. Po deseti minutách se vrací s novým stanem, já už se mezitím natěšila na noc v hotelu, tak úplně nadšená nejsem. Stan má maskáčový vzor, je šestiúhelníkový se třema tyčkama a Tom si ho nechal v obchodě rozbalit, aby se ujistil, že je tam opravdu všechno. Jsem šíleně unavená, v kempu není ani sprcha, jsou tu jen toitoiky a je to hned u frekventované silnice, takže je tu strašný hluk. Chytám hysteráka, ale po půl hodině se uklidním a podaří se mi usnout.

Kroků: 34500

Snídaně: 10$

Kemp: 40$ (na dvě noci)

Večeře: 53$

Benzin: 20$

kráter Haleakaly, Sliding Sands trail

Sliding Sands trail, šli jsme ho jen v tom příjemnějším směru, téměř 1000 metrů převýšení dolů

mečolist mladý, mečolist starý a Tom (mladý)

scenérie Sliding Sands trailu

tady končí zábava a začíná dřina

směle vzhůru

Úterý 25.10.2016

Budím se o půl sedmé a při cestě ze záchodu, když chci jít bosá v písku zjistím, že mám v botách zapíchané dvoucentimetrové trny z keřů, co tu rostou. Škoda, že už jsem si ty tenisky vyzula. Do stanu dojdu VELMI opatrně. S Tomem se shodujeme, že už tu spát nechceme a že bysme se mohli jeden den rozmazlit a objednat noc v hotelu (může za to můj včerejší hysterák, to je jasný). Hned přes booking vybíráme resort a objednáváme. Na snídani sníme zbytek včerejší pizzy, sbalíme stan a jedeme nejprve do Iao Valley, u kterého víme, že je kvůli sesuvům půdy zavřené, ale nečekali jsme, že zavřou celou příjezdovou silnici už od města, takže ze zelených kopců nevidíme nic. První zastávka je tak tedy Kealia rezervace mokřadů a vodního ptactva, kde mají dřevěný chodník nad jezerem a dají se tu pozorovat ptáci nebo sejít vedle k moři. Pak pokračujeme na pláž, kterou nám poradila rodina, co nás včera vezla na Haleakalu. Že prý se sem jezdí s výletníma loděma (kterou jsme si chtěli včera zaplatit) a jsou tu želvy tak blízko Makena pláže, že se k nim dá dostat ze břehu. Když dorazíme, vidíme tu zakotvenou jednu loď a několik lidí na pláži s kajaky a paddle boardy, tak jsme tu asi dobře. Bereme brýle a šnorchly a jdem do vody. Když se vrhnu na první tempo po hlavě pod hladinu, málem narazím do želvy! Je obrovská a jen asi dva metry ode mě. V šoku s ní udělám pár temp, pak se postavím a začnu ječet na Toma. Ještě chvíli ji stíhám a už je fuč. Tom ji za dvě minuty najde o kus dál u skal. Tam se víří písek a mě se tam nelíbí, tak plavu zpátky a díky paddleboardistům najdu jednu želvu zaparkovanou na dně v písku. V mělku se pak s Tomem chvíli vydýcháváme a plaveme doprava na vedlejší pláž. Tam pak šnorchlujeme u břehu podél skal, kde jsou nějaké rybičky včetně humuhumunukunukuapua´a. Plavu kousek dál a najednou ze skal vyplave další želva a zaparkuje to úplně na břehu a pase se na chaluhách. Chvílu se kochám a pak vyrazím hledat Toma. Zakřičím na něj, že mám další želvu, tak tam spolu plavem a najdeme ji. Tom ju natáčí, v jednu chvíli se želva rozplave proti nám až musíme couvat, aby do nás nevrazila. Teď jsou tu s náma ještě dalsí dva lidi. Už jsme úplně ukochaní, jdeme na břeh a po silnici zpátky pro věci na první pláži a do auta. Jedeme ještě dál na pláž Big Beach, která je u malého sopečného kuželku. Dvě hodiny se koupu (jenom já) a čteme si ve stínu. Pláž je krásná, s křišťálovou vodou a velkou vlnou u břehu. O půl druhé se sbalíme a jedeme se ubytovat do hotelu. Po cestě ještě zastavíme na jídlo v Jack In the Box, kde konečně dostaneme zakroucený hranolky. Zato si Tom načepuje půl litru odporné třešňové coly, chvíli bojuje, ale nemůžu se na to dívat, tak se s kelímkem prokradu na záchod a vyliju to. Normální cola už byla dobrá. Hotel máme až nad Ka´anapali, u pláže Napili, takže cesta trvá přes hodinu. Ve čtvrt na čtyři se ubytujeme a hned vlítneme do sprchy a pak hned do postele a na internety. O půl páté si zajdeme na chvíli do bazénu a pak jedeme do místního obchoďáku pro večeři. Zatímco Tom dělá steaky a restovanou zeleninu, já peru naše špinavé a smradlavé oblečení v umyvadle hotelovým mýdlem. Pak si konečně po sedmi dnech umyju vlasy a pokračujeme ve válení. Doufám, že nám vyprané věci na verandě uschnou. Píšu pohledy a po desáté se boříme do měkké postýlky a slastně usínáme.

Kroků:13500

Hotel:180$

Oběd: 11$

Večeře: 34$

ráno v Palalaua kempu, slunce vychází nad Haleakalou

vodní rezervace Kealia

Makena Beach

Šnorchlování se želvákem na Makena Beach

Šnorchlování se želvákem na Makena Beach

Šnorchlování se želvákem na Makena Beach

havaj na Big Beach

Big Beach

dnes vařil šéfkuchař Tom

Středa 26.10.2016

Budím se brzo, o půl sedmé, ale dlouho se jen válíme. Na snídani máme jogurt, já se do něj ještě krájím banán a drobím dvě cookiesky. Jdeme se podívat na pláž, zaplavu si a pak schneme u bazénu a na slunku tu dosušuju některé vyprané věci. Jedeme do Lahainy, protože máme trochu času a líbí se nám tam. Koukneme se do starého vězení na Prison Road, za Baldwinův dům chtějí vstupné, takže na to pečeme a jdeme najít poštu. Ta je až na konci za Bubba Gumpem. Kupujeme známky a konečně posíláme pohledy. Pak rychle zpět, na oběd dáváme tu výbornou zmrzku Hawaii Gelato a ve třičtvrtě na jednu vyrážíme na letiště, cestou ještě natankujeme. Vrácení auta proběhlo v pohodě a za chvíli jsme na letišti, kde máme hodinu čas, tak si dám přeslazené Pumpkin frapé ve Starbucksu a obejdu obchody, kde prodávájí havajské lokální věci z Kultura Filipino, made in Philippines za trojnásobné ceny. Let 42-místnou bzučkou byl docela příjemný, z jedné strany byla vidět Haleakala, z druhé vrcholy Mauna Loy a Mauna Key. Letiště v Koně se nám strašně líbí, protože to není velká budova, ale několik zastřešených uliček. Auto v půjčovně dostáváme zbrusu nové Mitsubishi (najeto 3000 mil), ale má náhon jen na předek, tak snad to zvládnem. Ještě nutná zastávka ve Walmartu pro nějaké jíslo a vodu a vzhůru na dlouhou cestu do kempu. Máme koupenou noc v Manuka state park a už cestou googlím, že je to dost hrozné místo a stan se tam může stavět jen v betonovém přístřešku. Google nelhal, dorazíme večer za tmy, jsou tu dva přístřešky na piknik, kde máme spát, suché záchody (už dost plné) a jedno umyvadlo s tekoucí vodou, havajský hrob a jeden chlápek, co tu evidentně přespává v autě a my se bojíme, že je to vrahoun. A taky spousta velkých švábů. Rychle rozhodneme, že spíme v autě, dokonce se dají zadní sedačky sklopit do úplné roviny a tak máme slušně velké letiště. Zatímco vyháním z auta můry, co tam nalítaly během procesu transformace auta v Hilton hotel, Tom na našem novém pidivařičku ohřívá v hrnci párky. V devět je navařeno, zalízáme do ložnice a hodujeme na horkých psech. Pak už je čas jít spát.

Kroků:14000

Benzin:16$

Zmrzlina, kafe, párek na letišti: 17$

Nákup: 35$

Kemp: 19$

 

Na Maui jsme najezdili 600 mil

ráno v Napili Bay

Napili Bay

všechny barvy ibišku v zahradě rezortu

vězení v Lahaině

letištní "hala" v Koně na Big Islandu

Havaj deník, díl 4., Maui- západ ostrova a Road To Hana

Pátek 21.20.2016

Ve stanu máme cenťák prachu, tak chci odtud co nejdřív odjet. Zabalíme věci, dám si ještě jednu sprchu (tentokrát už ručník mám), na snídani mám dva banány a Tom jogurt. Chceme zkusit koupit permity na kempování v beach parku a ty by nám mohli dát ve War Memorial Gym ve Wailuku, tak tam jedeme. Ale paní v okýnku říká, že ten kemp je nadobro zavřený. Tak tedy jedeme na Haleakalu do Visitors centra poptat se po permitech tam. Nejdřív si koupíme vstup do havajských národních parků (Hawaii Tri-pass), který nám bude platit i na sopkách na Big Islandu a stojí 25$ na auto a pak se dozvídáme, že na kempování žádný permit nepotřebujeme. Taky nám rangerka poradí pěknou trasu v Haleakale, jen to znamená nechat auto v půlce kopce a vyjet na vrchol stopem. Takže zítra uvidíme. Frčíme teď zpátky do nížin a ve Wailuku se stavujeme v Jack In the Box na snídani. Mám míchaná vajíčka s paprikou, slaninou a bramborama a navíc minipalačinky. Tom má burger a chtěl velký zakroucený hranolky, ale blbka za pokladnou mu místo nich dala velký česnekový hranolky, takže jsme trochu naštvaní. Hlavně, že k tomu máme dva litry coly. Najezení se vydáváme objet západní poloostrov. Silnice tu má být uzoučká a rozbitá, ale už ji stihli opravit a asfalt je nový. Zkoušíme nějaký krátký trail k vodopádům, ale je tam spousta bláta a stezka pomalu mizí, tak to po 200 metrech otáčíme. Severní pobřeží je divoké, s vřesovišti (teda on to vřes rozhodně není, ale vypadá to podobně, jsou to spíš nizoučké zakrské keříky), dost tu fouká a často taky prší. Mezi deštěm se vyběhneme podívat na blowhole (díra, co chrlí vodu z příboje podobně jako na Kauai), ale prská jenom trochu. Když už dojedeme na velkou silnici mezi drahými hotely na suché traně poloostrova, u Ritz-Carltonu jdeme na krátkou procházku podél golfového hřiště k moři, kde jsou skalnaté útvary Dragon´s Teeth, ty se mi moc líbí. O pár kilometrů dál zastavujeme v Hanakao´o Beach Parku, kde si jde Tom zaplavat (mně se do vody nechce, není úplně teplo) a pokračujeme do Lahainy. Parkujeme hned vedle obrovského banyánovníku, který zabírá rozlohu celého bloku, 70x70 metrů určitě má. Koupíme si vynikající zmrzlinu Hawaii Gelato na rohu hlavní ulice, v parčíku před Baldwin House ji sníme a pak se jdeme projít podél pobřeží, což je zároveň i centrum města. Jsou tu krásně opravené staré domečky a vypadá to tu úplně neamericky. Ve čtyři vyrážíme na cestu do Hosmer kempu na Haleakale, ale 40 minut jsme zasekaní u Lahainy v zácpě, takže do Hosmeru přijíždíme přesně v šest. Prší a fouká, odmítáme stavět stan a protože hlavní parkoviště je plné, parkujeme na druhém, menším před kempem, je tu místo na tři auta a máme soukromé záchodky. Trochu přeskládáme borčus v autě, nabalíme batoh na zítřejší náročný trail a usteleme si v autě, já vzadu, Tom si sklopí spolujezdcovo sedadlo.

Kroků: 7500

Park pass: 25$

Jídlo: 17$

Zmrzlina a nákup: 7$ a 5$

Kemp: zdarma

severní pobřeží západního poloostrova :)

Lahaina

banyánovník v Lahaině

Dragon´s teeth

Dragon´s teeth

Sobota 22.10.2016

Budík zvoní v pět ráno. Noc byla docela v pohodě, nad ránem mě trochu studily nohy, ale nic hrozného. Venku stále prší, takže trek rušíme a vyjíždíme autem na vrchol Haleakaly na ten slavný východ slunce. Vršek je v mraku a také tu prší. Parkuje se tu stylem, že do řad skládají 5 aut, takže při odjezdu musíte čekat, až odjedou všichni za vámi a pak vycouvat ven. Oblíkáme zimní bundy, pláštěnkou si obaluju kalhoty, ať mi nenamoknou a vylízáme z auta. Spousta lidí je tu v mikinách, converskách, ba i žabkách, pár exotů v kraťasích. Dost lidí je zabalená v ručníku, někteří mají i župan. Východ slunce se samozřejmě nekoná, ale aspoň se bavíme pozorováním oděvů ostatních. Dvacet minut čekáme v autě, až příjdou ti, co parkují za náma a budem moct odjet, nakonec to ale Tom vykroutí a vyjedeme vedlejší, už prázdnou uličkou. Cestou kupuju přes internet dvě noci v parku Waianapanapa který je jen pár kilometrů od Hany. Nic nám tedy nebrání vydat se po slavné Road to Hana. Zastavujeme u pár vodopádů a jdeme si projít krátký trail pralesem. Děláme odbočku po vedlejší silničce do Nahiku. Silnice končí v malinké vesničce, protože starý dřevěný most už auta neunese, tak posledních párset metrů k pobřeží jdeme pěšky. Na konci je vodopád, který ústí rovnou do moře a malý zchátralý parčík s výhledem na rozbouřený oceán. Dřív sem možná jezdili turisti, teď je tu úplně mrtvo. A nádherně. O kus dál zastavujeme přesně ve dvanáct na oběd u několika trucků, dáváme si talíř s krevetami a fish and chips. Další odbočka nám nevýjde, protože silnice je rozbitá a brod s hlubokou dírou by už naše auto nedalo, voda je navíc hluboká, takže to pěšky nepřejdeme (PS: vůbec nevim, proč mě tehdy nenapadlo sundat si boty??). To už přijíždíme do státního parku Waianapanapa a hned stavíme stan. Pak si bereme trekové boty a jdeme se podívat kolem pobřeží. Jsou tu dvě pláže s úplně černým pískem (ta bližší je přístupná) a pak vyhlídka na útesu a cesta pokračuje dál podél ostrých lávových skal o které se tříští vlny. Jsme tu úplně sami. Až už se nám dál nechce, tak to otáčíme. Oblíkáme plavky a jdeme na černou pláž, kde jde Tom nadšeně skákat do vln a rochní se aspoň 15 minut a je atrakcí pro turisty. Já jdu do vody jen do pasu, mám radši klidnou vodu na plavání. Je tu také lávový tunel, kterým se dá dostat z pláže až do vody. Po sprše se jedeme podívat do Hany, nejprve na molo u Hana Beach Park, pak přejedeme kousek dál, kde vede trail k Red Sand Beach. Ta je schovaná pod kolmými stěnami vysokého svahu, chráněná útesy a je naprosto nádherná, až lituju, že nemám plavky. Při zpáteční cestě mě začne strašně bolet hlava a už jsou čtyři hodiny, tak jedeme do kempu. Sotva přineseme karimatky a spacáky do stanu, přižene se od moře šílená bouře a do pár minut nám začně protékat stan rohama, bokama a i z vrchu. Obětuju ponožky a už vytíráme a ždímáme a vytíráme a doufáme, že to brzo přejde. Přešlo. Tak teď doufáme, že už další vlna nepříjde, jinak budeme pod vodou.

Kroků: 14300

Oběd: 20$

Benzin: 28$

Kemp: 19$

PS: Do deseti minut přišel další déšť a my byli vyplavení. Taky se bolest mé hlavy ještě zhoršila, dala jsem si paralen, ale stejně jsem si ji chtěla uříznout. Bereme spacáky a věci a jdeme spát do auta, stan a karimatky necháváme napospas osudu.

Road to Hana

pobřeží Nahiku

Black Sand Beach v Waianapanapa, vlevo ve skále lávový tunel

Red Sand Beach v Haně

Neděle 23.10.2016

Od pěti nemůžu spát, Tom pospává do sedmi. Jdu si vyčistit zuby a cestou nahlídnu do stanu- je tam potopa, tak kýbl vody. Beru k autu sušit karimatky, dojíme poslední housky a sýr a jedeme silnicí dál za Hanu. Zastavujeme u krásného vodopádu Wailua a už jen o kousek dál je výběžek národního parku Haleakala s jezírky na řece a trekem. Nejprve jdeme na trek, bohužel ze dvou mil je asi 0,7 míle zavřené (cesta k hornímu vodopádu). My tak můžeme jen k Makahiku vodopádu a dál až do nádherného bambusového lesa. Mnohem lepší, než v Japonsku. Bambus je tu sice tenčí, ale zato mnohem hustší a dá se mezi ním procházet. Ke konci lesa je ale na trailu uzávěrka, takže se musíme chtě nechtě otočit. Zpátky za silnicí jdeme ještě krátkou stezkou k Seven Sacred Pools, což jsou velké misky vymleté v kameni divokou řekou a jsou pospojovány vodopádky. Ve skutečnosti jich je na řece 20 a dřív se v nich dalo koupat, teď už je to ale delší dobu zakázané. V návštěvnickém centru si ještě kupuju magnet s Haleakalou a frčíme zpět směr Hana. Po cestě mám označený truck s prý výbornými burgery, ale na místě nic není. Když už klesáme na mysli, za 300 metrů ho vidím na pozemku Hana Ranch a je tu docela dost lidí. Natěšeně zastavujeme a běžíme si objednat dva burgříky, já později přidám i banánovo-ananasový shake. Burgery jsou vskutku vynikající, je k nim i moc dobrý salát, shake je také úžasný. Přejedení a spokojení parkujeme na Hamoa Beach, která má veliké vlny a Tom v nich blbne dobrou půlhodinu. Já zatím sedím v mokrém černém písku, který vypadá jako namletý mák a Tom mě pak do něho zahrabe, takže ho mám všude. Asi po hodine se přesuneme o půl kilometru zpět na Koki Beach, kde jsou vlny také velké a písek už je hnědý. Bereme si karimatky a čteme si na pláži. Ve třičtvrtě na čtyři už je mi zima, probrouzdám se ve vodě a velím návrat do kempu. Po cestě ještě kupujeme barel vody a na večeři zmrzlinu. V kempu se osprchujeme ledovou vodou, vylijeme vodu ze stanu a počkáme do večera, jestli příjde zase déšť. Dnes celý den nepršelo, tak jsme optimističtí. Kdyby začalo pršet, balíme stan a spíme v autě, jinak to vyzkoušíme ve stanu. Zatím na lavičce sušíme plavky a čteme si. V šest bereme věci a jdeme spát do stanu, dlouho se ještě kocháme hvězdičkama. V jedenáct, když se mi podařilo konečně usnout, začíná pršet, a tak beru věci, Tom stan, a utíkáme do auta.

Kroků: 14500

Burgery a shake: 35$

Zmrzliny a magnet: 3,5$

Kemp: 19$

 

Wailua Falls u silnice za Hanou

z Havaje jsem na větvi

bambus

bambus

Sedm posvátných jezírek

mňamka na Hana Ranči

Hamoa Beach a válení se ve mletém máku

ten pes není náš.. i když se snažil. Koki Beach